Ludvík Vaculík je znám především jako novinář a spisovatel. Jeho fejetony a kritické články patřily od poloviny šedesátých let ke špičce české publicistiky, a to i za normalizace, kdy byly rozšiřovány v samizdatu. Jeden z jeho nejznámějších románů Sekyra (z roku 1966) je pak osobitou polemikou s tehdejším totalitním utvářením společnosti, v níž se autor opírá o návrat k rodné valašské tradici a krajině.
Polepšené pěsničky, které vydal v roce svých osmdesátých narozenin, dokumentují jeho autentický a neokázalý zájem o hudební folklór, a to jednak v podobě teoretické, tu představuje sběr a zachycování málo známých lidových písní, jednak “autorské”. Ta se projevuje dopisováním (polepšováním) dalších slok k některým z písní, méně často pak i vytvářením textů zcela nových. Důležitá je i složka interpretační - část nákladu této publikace totiž obsahuje také CD, na němž Vaculík zpívá čtrnáct písní. Jde o výběr ostravských rozhlasových nahrávek z let 1992-98 a známého spisovatele zde doprovází Cimbálová muzika Technik Ostrava a další hudebníci.
Kniha je rozdělena do tří oddílů – první, nazvaný Když jsem já šel do búdy, obsahuje rozličná Vaculíkova přemítání nad lidovými písněmi a zpíváním. Krátké vzpomínky se zde střídají s úvahami a glosami, hledání souvislostí s důrazem na paměť a tradici – vlastní, rodinnou, vesnickou, regionální, národní, obecně lidskou... Oddíl Důkazy a úkazy přináší notové záznamy a texty řady v naprosté většině málo známých lidových písní, v několika případech stručně komentovaných. Závěrečný a nejkratší oddíl Nové vlastenecké písně pak představuje Vaculíkovu tvorbu z konce osmdesátých let, kdy v duchu Karla Havlíčka Borovského psal aktuální společenské texty na známé lidové písně (tento oddíl vyšel původně jako samizdatový sborník). Kniha je ilustrována řadou černobílých i barevných fotografií.
Pavel Hlavatý

Ludvík Vaculík, Polepšené pěsničky, Dokořán + Jaroslava Jiskrová – Máj, Praha 2006