Kulturolog Petr Mikšíček se dlouhodobě zabývá venkovskou krajinou i venkovským osídlením, a to převážně v pohraniční oblasti - o jeho hlavních aktivitách (putovní výstava s katalogem Zmizelé Sudety, kniha Sudetská pouť aneb Waldgang) jsme už ve Zpravodaji průběžně informovali. V současné době vychází jeho nová kniha Znovuobjevené Podkrušnohoří (vydavatelem je obec Boží Dar) s podtitulem Průvodce po živoucích i zaniklých místech centrálního Krušnohoří.

Zatímco Zmizelé Sudety (výstava, kniha i www stránky) mapovaly složitý vývoj sudetských oblastí jednak plošně (tj. snahou zachytit stav co nejvíce regionů i konkrétních lokalit) a jednak obrazově – srovnáváním fotografií téhož místa s odstupem několika desítek let, Sudetská pouť aneb Waldgang představila vlastní niterný pohled na pohraničí skrze zkušenost poutnictví nezatíženého současnou povrchností a těkavostí. Znovuobjevené Podkrušnohoří je pak v tomto kontextu věnováno jednomu konkrétnímu regionu, který tak může představit více do hloubky, přičemž autor zde působí ve šťastné dvojroli hledače a zprostředkovatele.

Po základním představení Krušných hor v úvodu knihy jsou jednotlivé kapitoly věnovány,  regionálním dějinám, horskému zemědělství, specifikům spojeným s těžbou uranu, poslední fázi regionálních českoněmeckých vztahů a důsledkům odsunu německého obyvatelstva, socialistické destrukci Krušnohoří a období posledních patnácti let. Jedna samostatná kapitola je studií o hotelovém komplexu na Klínovci. Obsáhlý závěr pak představuje místa a příběhy centrálního Krušnohoří na základě autorova etnografického výzkumu.

Text knihy je důsledně česko-německý a doprovází ho velké množství kvalitních černobílých fotografií, včetně řady časově posunutých dvojic. Lze si jen přát, aby i další regiony měly své obdobně zasvěcené hledače a vykladače. Jinak by asi v tomto pojetí vypadaly nejstabilnější oblasti jižní Moravy nebo jižních Čech a zase jinak třeba tzv. vnitřní pohraničí v prstenci kolem hlavního města...

Pavel Hlavatý