konaná v Salzburgu 12. až 14. listopadu 2003, aby zhodnotila realizaci politiky rozvoje venkova EU od Agendy 2000 a přihlédla k budoucím potřebám;

představující široké spektrum účastníků s aktivním zájmem o zajištění, aby byl hospodářský, environmentální a společenský rozvoj evropských venkovských oblastí trvale udržitelný;

věřící, že v Unii rozšířené na 27 členských států je budoucnost evropských venkovských oblastí, které představují většinu jejího území a budou domovem velké části jejího obyvatelstva, životním zájmem všech Evropanů;

uznávající rozmanitost venkovských oblastí Evropy, pokud jde o přírodní krajinu, systémy zemědělské výroby, jejich schopnost udržet a přitahovat obyvatelstvo, a roli zemědělství a diverzifikace v místním hospodářství;

obávající se, že v mnoha venkovských oblastech je ztížená dostupnost veřejných služeb, nedostatek alternativního zaměstnání a horší věková struktura, které značně omezují rozvojový potenciál, zvláště pokud jde o příležitosti pro ženy a mladé lidi;

připomínající zvyšující důležitost pro Evropany pokud jde o bezpečnost a kvalitu potravin, pohodu hospodářských zvířat a ochranu a zvelebení venkovského prostředí;

přesvědčená, že zemědělství a lesnictví stále hrají podstatnou roli v utváření venkovské krajiny a v zachování životaschopných venkovských společenství;

vědomá si toho, že pokračující reforma Společné zemědělské politiky a měnící se modely světového obchodu, a potřeba pomoci evropským zemědělcům pozdvihují jejich multifunkční úlohu jako dohledu nad krajinou a tržně orientovanými výrobci v celé EU, včetně znevýhodněných oblastí a odlehlých regionů;

uznávající, že rozvoj venkovských oblastí již nemůže být založen pouze na zemědělství a že diverzifikace jak uvnitř, tak vně zemědělského sektoru je nevyhnutelná, aby byla podpořena životaschopná a udržitelná venkovská společenství;

vítající zesílení politiky rozvoje venkova dané Agendou 2000 a rozšíření jejího záběru a posílení financování schválené nedávno v rámci reformy Společné zemědělské politiky z roku 2003;

připomínající, že politika rozvoje venkova EU již je významným příspěvkem k ekonomické a sociální soudržnosti, a to musí být ještě zesíleno v rámci rozšířené EU;

jistá si tím, že existuje silné ospravedlnění pro veřejnou podporu politiky rozvoje venkova EU k usnadnění pokračování restrukturalizace zemědělství, udržitelného rozvoje venkovských oblastí a vyváženého vztahu mezi venkovem a městskými oblastmi;

obávající se složitosti současného rozdělovacího systému pro politiku rozvoje venkova EU, s různými fondovými zdroji a postupy podle toho, zda se podpora realizuje uvnitř nebo vně regionů Cíle 1;

se rozhodla, že se budoucí politika rozvoje venkova musí řídit následujícími principy:

1. Živoucí venkov není jen v zájmu venkovské společnosti, ale společnosti jako celku. Investice do širší venkovské ekonomiky a venkovských společenství jsou klíčové pro zvýšení přitažlivosti venkovských oblastí, pro podporu trvale udržitelného růstu a vytváření nových pracovních příležitostí, zvláště pro mladé lidi a ženy. To musí být založeno na specifických potřebách různých oblastí a vybudováno s plných využitím potenciálu venkovských oblastí a společenství. Živoucí venkov je základní podmínkou pro zemědělství, stejně jako zemědělské aktivity jsou základní pro živoucí venkov.
2. Význam zachování rozmanitosti evropského venkova a podpory služeb poskytovaných multifunkčním zemědělstvím se stále zvyšuje. Řízené využívání obhospodařovaného prostoru a lesů bude sloužit k ochraně a uchování přírodní krajiny a evropského rozmanitého kulturního dědictví, zvláště v odlehlejších venkovských oblastech s jejich lokalitami značné přírodní hodnoty.
3. Klíčovým cílem musí být dosažení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru, přitom je třeba brát zřetel na rozmanitý zemědělský potenciál různých venkovských oblastí. Toto je zvlášť důležité v nových členských státech, kde se očekává další výrazná restrukturalizace zemědělství. Ve všech členských státech musí trvale udržitelný hospodářský růst zemědělského sektoru vycházet z diverzifikace, inovace a produktů s vyšší přidanou hodnotou na základě požadavků spotřebitelů. 
4.  Ve všech venkovských oblastech rozšířené EU musí být uplatňována politika rozvoje venkova, aby zemědělci a další aktéři venkovských oblastí mohli využít výzvy vyplývající z pokračující restrukturalizace zemědělského sektoru, z dopadů reformy Společné zemědělské politiky a z měnících se modelů zemědělského obchodu.
5. Politika rozvoje venkova musí sloužit potřebám širší společnosti ve venkovských oblastech a musí přispět k soudržnosti. Posílení širšího venkovského společenství podpoří trvale udržitelný rozvoj ve venkovských oblastech, požadovaný všemi účastníky rozvoje venkova.
6. Politika rozvoje venkova by měla být uplatňována v partnerství mezi veřejnými a soukromými organizacemi a občanskou společností v souladu s principy subsidiarity. Aby bylo možné odpovídat účinně na místní a regionální požadavky, musí mezi obyvateli venkova existovat stálý dialog při navrhování, realizaci, monitorování a hodnocení programů rozvoje. Hlavním proudem budoucí politiky podpor EU pro venkovské oblasti musí být přístup “zdola” místních partnerství, s využitím zkušeností získaných z  iniciativy LEADER. Musí být zachován prostor pro využití nových a inovačních přístupů na místní úrovni.
7. Partnerstvím v rámci programu musí být dána větší zodpovědnost, aby mohla připravit komplexní strategie, založené na jasně definovaných cílech a výsledcích. To bude vyžadovat větší transparentnost a vyúčtovatelnost, založenou na monitorování a hodnocení programů. K tomu je nezbytné zajistit dostatek kapacit. Partnerství musí mít větší možnosti učit se jedno od druhého prostřednictvím sítí a výměny poznatků z nejlepší praxe.
8. Politiku EU zaměřenou na  rozvoj venkova je nezbytné a současně velmi naléhavé výrazně zjednodušit. Základem jejího naplňování musí být jeden programovací, finanční i kontrolní systém,  připravený přesně podle potřeb rozvoje venkova.