Můžete stručně charakterizovat vaše sdružení obcí? 

Vladař je zájmové sdružení právnických osob, jde o sdružení osmi mikroregionů, většinou z Karlovarského kraje, pouze částečně saháme do kraje Plzeňského (manětínsko-nečtinský region) a Ústeckého (Radonicko, Vintířovsko). Našimi členy je prostřednictvím mikroregionů 77 obcí, prostřednictvím Svazu podnikatelů Karlovarského kraje 55 podnikatelských subjektů a prostřednictvím Asociace neziskových nestátních organizací Karlovarského kraje 99 neziskovek. Několik dalších právnických osob a neziskových organizací je tam navíc samostatně. Vladař tak sdružuje něco přes 72 tisíc občanů  je to jediný větší region na Karlovarsku.

Kdy a jak Vladař vznikl?

Roku 1994 kolem kopce Vladař. To je starobylý útvar (bývalá sopka) na rozmezí Žlutic a obce Chýše. Jsou tam zbytky 3,5 tisíce let starého osídlení a nedávno tam archeologové prováděli vykopávky. Kdysi tam byl takový šestihektarový městys na kopci, kolem něj  vznikl původní region Vladařsko. To se postupně rozrůstalo a sdružovalo s dalšími regiony a subjekty a název Vladař už zůstal. Sdružení má správní radu a dozorčí i jiné orgány. Máme svou místní akční skupinu a v rámci programu LEADER jsme v letech 2004 a 2005 rozdělili každý rok 4,5 milióny korun mezi naše subjekty různým leaderovským programům.

A mimo LEADER?

V současné době Vladař velmi úzce spolupracuje v rámci programu Partnerství pro budoucnost, což je jinak nazvaný SROP 3.3 organizovaný Karlovarským krajem. Díky tomuto programu se v podstatě připravujeme na čerpání finančních prostředků pro obnovu vesnic a krajiny Karlovarského kraje na období 2007 – 2013. Vladař má několik programů, které se snaží do tohoto Partnerství pro budoucnost prosadit, tyto programy jsou Vladařem dlouhodobě programovány, monitorovány a prosazovány. Jde například o Právo venkova na informace, což je vlastně zrovnoprávnění venkovského obyvatelstva v přístupu k internetizaci. Je přitom samozřejmě ekonomičtější dostat internet do města, které má 50 tisíc obyvatel – jako Karlovy Vary -, na vesnice je to bohužel méně ekonomičtější, ale o to víc potřebné. Dalším naším programem je Univerzita venkova, kde se snažíme řešit nedostatečnou úroveň vzdělanosti v Karlovarském kraji tím, že zakládáme jednotlivá centra regionálního rozvoje. Nedávno jsme otvírali - společně se Střední zemědělskou školou - krajské informační středisko zemědělců, které vzniklo z iniciativy ministerstva zemědělství a Soukromého svazu zemědělců v Dalovicích u Karlových Varů.

Zmiňujete-li zemědělce, máte nějaký program věnovaný agroturistice?

Základní produkt, který chceme v rozvoji venkova Karlovarska rozpracovat v našem pojetí se jmenuje Chebská stezka, což je obecně podpora cestovního ruchu v naší Karlovarské oblasti. U nás se totiž nehodí pěstovat pšenici či jiné obdobné zemědělské produkty, proto hledáme na venkově další využití pro naše občany. Vsadili jsme na cestovní ruch, tzn. že chceme opravit veškeré význačné památky v našem okolí, ať už jsou to zámky (např. Chyše, Valeč, Manětín), kterých je tady několik desítek a jsou už vlastně polozapomenuté, nebo například velice významné poutní místo římskokatolické církve Chlum svaté Máří u Chebu. To bylo ještě za první republiky místo na stejné úrovni, jako je Velehrad nebo Svatý Kopeček u Olomouce. Jde o poutní místo s nádherným klášterem, který si zaslouží opravu a znovuumístění mezi poutní místa. Spolupracujeme také s klášterem Teplá, což je nádherný premonstrátský klášter se skvělou knihovnou i dalšími místy, která bychom chtěli revitalizovat a podpořit tak rozvoj cestovního ruchu na tzv. Chebské stezce. Název pochází ze 16. století a šlo vlastně o cestu z Norimberku do Prahy přes naši oblast. Dnes nejde o nic jiného než o rychlostní silnici 6, která protíná Karlovarský kraj a pokračuje do Prahy. Chceme, aby se dřívější zemědělec, který dnes opravdu nebude 600 metrů nad mořem pěstovat pšenici a je nesmysl něco takového dotovat, věnoval rozvoji služeb pro turisty a cestovní ruch.

Co tvoří další aktivity sdružení?

Těch je samozřejmě mnoho a mnoho, záleží na lidech, jak jsou aktivní. Velmi se mi líbila nedávná akce pořádaná společně s Němci, která se jmenovala Ze země do země. Šlo o čtení zajímavých literárních textů českých i německých, vždy s překladem do druhého jazyka. Spolupracujeme s Literarbüro Ost-West fahren lippe. S nimi jsme tuto akci připravili - sto Němců jezdilo po našem Vladařsku a v jednotlivých centrech se vždycky zastavili. Na zámcích, zahradách nebo ve Vintířově pod staletou lípou se četly německy i česky zmíněné texty, např. v Lokti Goethovy dopisy Ulrice, kromě toho vystoupila řada předních hudebníků, například Jiří Stivín. Kvalitní kultura je vždy jednotným jazykem pro kulturní lidi na německé i české straně i když někteří Němci neumějí česky a někteří Češi německy. To je velice důležitá akce, ve které chceme pokračovat i v příštích letech.

Jaké je hlavní téma Vladaře?

Jednotící myšlenkou je revitalizace jeho území, Kdysi dávno v těchto oblastech zemědělství živilo venkov, nám je všem jasné, že do budoucna to už zemědělství nebude. Některým politikům to jasné není, ale nám na venkově ano. Proto se snažíme revitalizovat krajinu a tady je potřeba říct zemědělcům, že smyslem jejich činnosti není uživit národ, ale že je potřebujeme proto, aby se udržovala krajina. Pořád tady máme z minulosti takové ty televizně seriálové “plechové kavalerie”, jak je pro národ obrovsky důležité být ve všem soběstačný. My jsme přesvědčeni, že to není náplní zemědělce, který působí na Karlovarsku – v podhůří a za stížených klimatických podmínek. Smysl jeho života by měla být údržba a obnova krajiny a ekologizace postižených oblastí, třeba na Sokolovsku je řada území, která jsou postižena těžbou. Prostě vyřešit to ani ne tak z hlediska ekonomického, ale s prospěchem pro rozvoj  cestovního ruchu. Tzn., že ta Chebská stezka má být náhradní termín a řešení i pro naše zemědělce.

Který problém u vás vnímáte jako největší?

Jednoznačně zanedbanost, jde totiž o území, které se kdysi nazývalo Sudety. Naše oblast je prostě už historicky stíhána dosti silnými politickými problémy. Ještě v 16. století bylo Karlovarsko (na rozdíl od Chebska) české, na počátku 17. století tudy prošla morová rána a němečtí pánové tehdy pozvali německé kolonisty a od té doby tady byli Němci. Pak, ve dvacátém století, přišlo vyhnání nejdříve Čechů, pak Němců. Prostě jde o politickou oblast, politické problémy. Z toho vyplývá, že je tady nejen řada zámků, ale i neopravených velkých statků, protože se o ně nikdo nestará. Restituce v naší oblasti byly relativně dosti malé, nejsou prostě vlastníci, kteří by nakoupili nebo dostali zpět své panství. To byli většinou vyhnaní Němci a pozemky a nemovitosti se navracely podle Benešových dekretů.

Vyhlídky tedy spíše neveselé?

Máme tu také jeden krásný příklad, zámek v Chýši, kde působil i Karel Čapek, si pan Lažanský, potomek rodu Lažanských, kteří toto panství  kdysi vlastnili, musel zničený koupit a dnes ho dává dohromady. On ten problém je v podstatě dvojí, jednak zanedbanost, ale jednak i to, že u nás není oblast jako kolem Prahy nebo na Moravě, kde lidé mají své kořeny. Většina z nás je tady dosídlena z vnitrozemí, moji rodiče – já osobně žiji ve Stružné, malé vesnici, která měla před  válkou dva tisíce obyvatel a dnes jich má 500 - přišli z Moravy. Dnes celé osídlení Karlovarského kraje dosahuje šedesáti procent předválečného osídlení a málokdo tady má kořeny. A proto tady nejsou ty tradiční vazby k půdě, k domům, ty rodinné jako na Moravě, kde se jednotlivé generace starají postupně o dům desítky ba stovky let. To bylo u nás násilně přerušeno a je to velký problém této oblasti, který chceme postupně řešit.

Co považujete za největší problém venkova celorepublikově?

Já osobně to, že se pod slovem venkov schovává zemědělství. V České republice je podle čísel tuším z roku 2004 zaměstnáno 3,86 procenta lidí v zemědělském a zpracovatelském průmyslu a zemědělců jako takových je pod dvě procenta. Což znamená, že ministerstvo zemědělství řeší dvě procenta populace ČR a to je na prostředky, které jsou do této oblasti investovány velmi málo. Myslím si, že jsme dnes bohužel znovu na počátkeu devadesátých let a cesta dotací není samospasitelná. I kdyby jich bylo desetkrát tolik, pořád je to málo.

A řešení?

Jde nám o to, aby se účelně vyřešily peníze na obnovu venkova. V Karlovarském kraji – naneštěstí či naštěstí, nevím jako to říct - všechny bývalé státní statky a JZD zkrachovány a jsou tu až na výjimky pouze soukromě hospodařící zemědělci a rodinné farmy. Tzn., že například několik set hektarů kolem naší vesnice obhospodařuje šest lidí, tj. jedna rodinná farma. Bere dotaci a stejně pracují od rána do večera, nemají pořádně ani na naftu a lidé jim stále nadávají, že berou dotace a mají se strašně dobře; přitom já bych s nimi rozhodně neměnil. Myslím si, že ten největší problém českého venkova je rozetnutí gordického uzlu dotací a jejich přesměrování jiným způsobem a jiným směrem.