Letos se konal již 61. ročník Mezinárodního folklorního festivalu STRÁŽNICE 2006, který je největší slavností lidového umění. Ve třech dnech bylo uspořádáno 47 rozmanitých pořadů, konaných ve třech amfiteátrech, ve skanzenu, v zámku, v zámeckém parku, ve dvou kostelech, a průvod prošel a protančil městem. Hudební a taneční vystoupení našich i zahraničních souborů byla doplněna folklorní školou, promítáním filmů, přehlídkou tradičních řemesel, výstavami, soutěží o nejlepšího tanečníka a nezbytným předáváním cen Ministerstvem kultury a Národopisnou společností.

Slavnosti se zúčastňuje velké množství lidí, milovníků lidového umění i náhodných návštěvníků a každý si přijde na své. Pro mě je nejmilejší pořad, nazvaný “Noc s hudci”. V zámeckém parku, pod korunami stromů hrají cimbálové a dechové kapely, kolem nich postávají a posedávají mladí i starší – a zpívají. Mnozí jsou zpěváky od Boha; zanotují tu svou, k ní se přidá kapela a další pěvci kolem, v mezihře si zacifrují verbuňk, či zatančí sedláckou. Začíná se již po poledni a má se končit ve tři hodiny ráno, ale to záleží na okolnostech. Písní je dostatek, neopakují se ani po hodinách zpěvu. U hudců, vytvářejících čarokrásnou pohodu, v záplavě písní mezi chlapy s rukama hore a ženičkami s leskem v očích, při kouzelné muzice mám pocit, že lidové umění odolá globalizaci, internacionalismu a odcizení.

Jan Kruml