Spolu s přidruženou obcí Vrtěžíř zde žije téměř 700 občanů a k dispozici je tu celá paleta služeb od obchodů, penzionu, pošty, zdravotního střediska, školy přes obecní úřad s matrikou, knihovnu, kostel, kulturní dům, kadeřnictví až po různé možnosti sportovního vyžití. O původu jména obce se vždy tradovalo několik verzí. Prý vznikl díky velkému počtu jabloní neboli štěpů, nebo podle jména loupeživého rytíře Štěpána, jenž měl mít sídlo na Hradisku. Nejpravděpodobnější je však verze, že Štěpánov dostal jméno podle Štěpána z Medlova, který zdejší kraj ve 13. století kolonizoval.

Štěpánov nad Svratkou se nachází na severozápadě jižní Moravy, patří k Nedvědické vrchovině na východě Českomoravské vrchoviny, která je součástí Českomoravské soustavy patřící do Českého masivu. Obec spadá do kraje Vysočina a okresu Žďár nad Sázavou, kde leží na východě - tři kilometry východním směrem od Štěpánova je hranice s Jihomoravským krajem, okresem Blansko. Přesné zeměpisné souřadnice jsou 16° 20‘ východní délky a  49° 30‘ severní šířky. Obec leží 346 metrů nad mořem, okolní kopce však dosahují nadmořské výšky blížící se k 700 metrům. Celá vesnice je ze všech stran obklopena strmě vzrůstajícími kopci. Jmenujme na východě Stavskou, na jihu “Kopec”, na západě Hradisko a ze severu zasahuje Dubovice. Hlavními toky ve Štěpánově jsou Svratka (protéká zde její 103. až 105. km) a říčka Hodonínka, místními obyvateli zvaná Hodůnka.

Obec se rozkládá na území přírodního parku Svratecká hornatina. Ten byl zřízen za účelem ochrany krajinného rázu, hlavně jeho přírodního, kulturního a historického charakteru. V rámci parku jsou také vyhlášena zvláště chráněná maloplošná území, z nichž se ve Štěpánově nachází přírodní památky “U Hamrů” a “Nad koupalištěm”. Obě lokality se mohou pochlubit výskytem řady vzácných druhů rostlin.

Štěpánov založil Štěpán z Medlova zřejmě v první polovině 13. století. Na listině olomouckého biskupa pro doubravnický klášter 15. 2. 1285 je podepsán i farář Heřman ze Štěpánova. Štěpánov byl tehdy farní vsí, tedy centrem mešního okrsku. Roku 1348 patřil k panství zubštejnskému, v roce 1360 k hradu Pyšolci a během 15. století přešel přímo k Pernštejnu. V roce 1483 tvořil zvláštní část panství právě Štěpánov a vesničky Olešnička, Vrtěžíř, Kozlov, Lesoňovice, Koroužné a Švařec. Ke Štěpánovské rychtě už v roce 1544 patřil Borovec, dále Čtyři Dvory, Vrtěžíř, Lesoňovice, Koroužné, Švařec a Kobylnice (Nivsko).

Městečkem byl Štěpánov prvně označen v roce 1551 v pernštejnských sirotčích registrech, ale zřejmě až v letech 1561 – 1584 na něj byl skutečně povýšen. V roce 1598 byla štěpánovským robota změněna na plat.

Štěpánov se stal průmyslovým centrem panství, v okolí se těžilo už od 13. století  hlavně stříbro, měď a železná ruda. Ta se zde navíc zpracovávala nejdříve ve výhních a hamrech, pak i ve vysoké peci. Běhen 18. století dolování ustalo, i když byl ještě v letech 1916 – 1919 učiněn neúspěšný pokus o těžbu mědi. Střediskem železářství byly obce Borovec a Olešnička, které už obě se Štěpánovem splynuly. První vysoká pec zde pracovala už asi v letech 1640 – 1692 a pak asi 1720 – 1760, druhá byla zprovozněna v roce 1761 a třetí v roce 1862. Zdejší železo patřilo k nejlepším na Moravě a například v 17. století dodávaly místní železárny nejvíce zbraní ze všech moravských železáren, a to ve výborné kvalitě. Vysoká pec byla odstavena v roce 1876 a zbourána 1952. Ve slévárně se odlévají odlitky ze šedé litiny, především pro elektrotechniku i kamnovinu (firma Železárny Štěpánov).

Štěpánovské okolí nabízí mnoho možností pro pěší nebo cykloturistiku. Turistická značení vás dovedou mimo jiné na 5 km vzdálenou zříceninu Zubštejn, dále Pyšolec nebo Aušperk, a směrem na Prosetín například k dnes již poničenému partyzánskému bunkru. Nádherné jsou také pohledy ze všech okolních kopců do údolí, nadchne také výstup na Hradisko či pochod do Kozlova či Vrtěžíře. Doporučit lze i prohlídku dřevěné lávky ve Švařci a především – kvůli atmosféře dávného dolování kovů - nahlédnutí do některé ze štol, a to i když vstup není kvůli bezpečnosti a ochraně netopýrů zpravidla možný.

Necelý kilometr za Štěpánovem se při silnici na Prostějov a Boskovice tyčí do výšky přibližně padesáti metrů kolmá skalní stěna – Vysoká skála, která už odpradávna láká odvážné horolezce. Svědkem prvního úspěšného výstupu byl hrabě Mitrovský, který náhodou viděl muže, jenž skalní stěnu pokořil. Na jeho počest nechal ve štěpánovských železárnách odlít velký kříž a vztyčil ho na vrcholu skály, kterou spojil se strání můstkem (dnes zde můstek není a skála je ze stráně nepřístupná).

Kříž na skále je ovšem po zapomnění na horolezce spojován s mileneckou tragédií z roku 1928. Smutnými hrdiny byli osmadvacetiletý krejčí Bohumil Pečman ze Štěpánova a o pět let mladší Helena Šulcová ze slovenské Nitry. Bohumil se při návštěvě svého kamaráda v Nitře zamiloval do jeho ženy Heleny. Ta posléze opustila své dvě děti i manžela a přijela za Bohumilem do Štěpánova. Oba se skrývali v okolí Štěpánova, protože po Heleně bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Ze své lásky byli natolik zoufalí, že se rozhodli napsat dopisy na rozloučenou a v podvečer 17. srpna 1928 společně svázáni řemenem skočili ze skály. Našel je až druhý den ráno syn hajného. Oba jevili ještě mírné známky života, nicméně chvíli poté zemřeli. Pohřeb se stal velkou manifestací, ke které dokonce slepý trafikant Čech nechal vydat pohlednici “Ze Štěpánova naposled”. V současnosti je skála značně zvětralá a vyžádala si již životy několika riskujících horolezců.

V minulosti v okolí Štěpánova probíhalo dolování různých kovů. Jednalo se především o stříbro, olovo a železnou a měděnou rudu. Celá tato oblast je známá jako štěpánovský rudný revír, nejstarší zpráva o zdejší těžbě pochází až ze středověku. Další rozsáhlé práce byly v  18. století, větší průzkumné práce proběhly ještě v letech 1957 – 1963 a 1986 – 1990. V okolí lze nalézt četné pozůstatky po hornické činnosti, především šachty. K nejzajímavějším patří třípatrová Měděná štola, přístupná novou chodbou Cechhaus (108,5  metrů dlouhou), štola Mír (nejdelší větev měří 232 m) a chodba Jeřábek (32 m) jejíž průzkum v letech 1993-94 vyvrátil pověst, že jde o tajnou chodbu ze Zubštejna. Do štol u Borovce často míří sběratelé minerálů.

V roce 1814 byl ve Štěpánově zhotoven první provozuschopný parní stroj v celé habsburské monarchii. Poháněl valchu brněnského soukeníka Wünsche. V roce 1936 byla ve Štěpánově založena první sauna v republice docentem Vojtou na letním táboře vysokoškoláků v “Hamře”.

Raritou Štěpánova jsou jeho názvy ulic a místních částí. Jde o názvy neoficiální, ale místní jim neřeknou jinak. Netradiční jsou v tom, že během návštěvy můžete navštívit velký kus světa, aniž byste opustili obec. Procházku můžete začít na Šumavě a pokračovat přes Slovensko, Balkán až na Tahiti.

Původní kostel sv. Petra a Pavla vznikl asi ve druhé polovině 13. století. Z kamenného kostela postaveného o století později se zřejmě zachoval dnešní presbytář s gotickou křížovou klenbou. Loď byla po požárech mnohokrát přestavována. Ten největší zachvátil kostel 20. 9. 1917. Zachránit se podařilo jen něco málo z vnitřního vybavení.  V letech 1923 – 24 pak vznikla nová zajímavá stavba. Obvodové zdi byly zvýšeny, loď byla doplněna o předsíň a dva výstupky vedle presbytáře (pro sakristii a Boží hrob). Málo se ví, že v odborné literatuře figuruje tento kostel mezi našimi předními kubistickými stavbami. Evropským unikátem je věžička nad presbytářem, raritou je také samostatně stojící věž. V létě 1999 dostal farní kostel měděnou střechu a historický kříž ve štítu byl po 333 letech nahrazen novým pozlaceným. Křížek je stejný jako původní, pouze letopočet byl změněn z původního 1666 na 1999.

Mezi zajímavé patří ve Štěpánově budova č.p. 9 - mateřská škola, dříve škola základní a ještě dříve cechovní dům horníků a horní cechovní soud; na fasádě má pernštejnský erb. Dalšími zajímavými jsou č. p. 12 – Panský dům, který do poschodí přestavěl nájemce hutí Ignác Částka kolem roku 1840 a č. p. 16 - bývalý zájezdní hostinec. Pozornost si zaslouží i budova obecního úřadu s erbem Mitrovským (č. p. 23) a dnešní zdravotní středisko – bývalá škola a barokní fara s nedávno rekonstruovanou mansardovou střechou a zajímavým erbem nad vchodem.

V parku na Městečku (náměstí) stojí socha sv. Jana Nepomuckého (1896) a pomník padlých z roku 1925. Ve Štěpánově a okolí se zachovala řada odlitků: například anděl na místním hřbitově získal stříbrnou medaili na průmyslové výstavě v Jihlavě v roce 1890, křížek u fary s letopočtem 1761 byl odlit z prvního odpichu nové vysoké pece.

Moravským unikátem je objev hornické osady ze třetí čtvrtiny 13. století Havírna (asi 2 km severovýchodně od Štěpánova). Na ploše šestnácti hektarů jsou tu nejen zbytky důlních děl, ale i stopy po zahloubených obydlích a zbytky dvou tavicích pecí. Lokalitu objevil v roce 1993 amatérský badatel Jaroslav Sadílek z Olešnice a nasbíral zde na 250 částečně zdobených zlomků keramiky.

Z řady štěpánovských rodáků je patrně nejznámější astronom doc. RNDr. Josip Kleczek (Gornja Sanica), který ve Štěpánově vyrůstal. Je autorem mnoha vědeckých prací (například šestijazyčný astronomický slovník Spaces sciences Dictionary, na němž pracoval 34 let) i řady populárních knih (Vesmír kolem nás, Vesmír a člověk ad.).

Zdenka Dubová, předsedkyně SPOV Vysočina