Můžete stručně přiblížit historii vaší obce?

První zmínky se datují kolem let 1305-1320. Není to nijak přesné, ale vzhledem k tomu, že i okolní obce budou příští rok oslavovat 700 let, předpokládáme, že tato doba je správná. Pro Třanovice je charakteristická tzv. slezská zástavba, tj. rodinné domky rozeseté nesouvisle  téměř po celém území obce. S naší historií souvisí jedna z významných osobností, která se tu sice sama nenarodila, ale jejíž prarodič tady byl rychtářem - Jiří Třanovský, který je znám jako sběratel a vydavatel písní. Jeho slavná sbírka se jmenuje Cithara sanctorum; byl to evangelický kněz, na jehož dílo navazuje celá slovenská kultura. Kromě Slezska a Slovenka působil také v Polsku a je symbolické, že se dnes ke spolupráci s Polskem a Slovenskem vracíme. V obci máme dva kostely, katolický a evangelický, ten první je nazván podle svatého Bartoloměje, druhý pochází z počátku dvacátého století.

 

Soužití Čechů a Poláků, případně katolíků a evangelíků, je u vás bezproblémové?

Soužití evangelíků a katolíků je velmi rozumné a nevím, že by tady byly v minulosti nějaké problémy. Obyvatelstvo u nás tvoří Češi, Poláci (kolem 22 %) a malé procento Slováků. V minulosti tady byla polská škola, dnes už jenom česká -  Poláci jezdí do sousední vesnice. Nedávná minulost v soužití s Poláky byla špatná, my jsme se v době totality nemohli normálně dostat do Polska a oni k nám také ne. Po listopadu 1989 to nějakou dobu bylo dokonce ještě horší než na západní hranici. Teprve potom se mohlo běžně přes hranici a budovaly se nové přechody. Dostali jsme se tak k jinému Polsku, obec Jaworze měla také snahu navázat kontakty a protože jsme blízko sebe, a i jazykově si celkem rozumíme, jsme schopni se domluvit. Navázali jsme také kontakty se sdružením obcí Těrchová dolina ze SR, problém je, že dnešní mladá generace už nerozumí některým slovenským výrazům. 

 

Jak se tyto kontakty projevují? 

Stalo se už tradicí, že se pravidelně navštěvujeme - v Polsku, na Slovensku i u nás. Máme rozděleno, že každá obec z našeho svazku pořádá nějakou akci regionálního charakteru,  Komorní Lhotka např. malování v přírodě. Sjede se nyní už kolem tří set lidí, jdou do hor a tam malují a nakonec proběhne soutěžní vyhodnocení. Další je soutěž ve zpěvu, kterou organizuje Střítež, trojboj organizovaný Tošanovicemi. Naše škola organizovala setkání malých dětských divadel. Kromě toho se pořádají různé výstavy, jarmarky ad., prostě učíme se navzájem spolupracovat - na všechny tyto akce přijedou i účastníci z Polska a Slovenska.

Kulturní a společenský život je u vás tedy bohatý?

Myslím, že ano, přestože v minulosti, v době, kdy obec byla integrována při bývalé střediskové obci Hnojník, tomu tak nebylo. V té době byly Třanovice – jak vyplývá ze statistik a dalších údajů, které známe - bohužel podinvestovány. Přesto se tehdy lidem podařilo brigádnicky vybudovat alespoň vodovodní řad a autobusové zastávky. Samostatnou obcí jsme se stali opět počátkem devadesátých let. Nyní u nás máme řadu spolků – sportovních (Tělovýchovná jednota), hasiče, Matici slezskou, PZKO (Polszki swązek kulturalno oswiatovy), velice dobře pracuje klub seniorů a sdružení Slunce, které organizuje hlavně činnost mladé generace, křesťanská sdružení ad. U církví působí pěvecké sbory – mužský, smíšený, dívčí i menší tělesa. Připojení na internet má škola, OÚ a knihovna, kde jsou dva veřejně přístupné počítače V poslední době se vytvořily podmínky pro zimní sporty, protože byl zprovozněn lyžařský vlek. Postavila se tělocvična, kde probíhají různé pravidelné akce, turnaje apod.  V kulturním sále bývají plesy, setkání se staršími občany, předvánoční a vánoční akce atd.

 

Zmiňoval jste se o vašem svazku obcí?

V roce 1999 jsme začali úzce spolupracovat s okolními obcemi v mikroregionu Stonávka, který jsme založili jako svazek deseti obcí a jehož jsem předsedou. Společně jsme začali vytvářet rozvojové programy a pokud to jde, tak je i společně realizovat (údržba cyklostezek, propagační materiály, společné informační centrum, připraveny jsou projekty pro evropské fondy). V poslední době spolupracujeme podle programu LEADER ještě ve větším celku, a to s dalšími třemi mikroregiony – v nich byla vytvořena tzv. místní akční skupina - , dohromady máme kolem padesáti tisíc obyvatel a uspěli jsme v programu LEADER ČR.

 

Máte také vlastní Školu obnovy venkova, jakým způsobem pracuje?

Prostřednictvím seminářů se snažíme si předávat zkušenosti, protože každá obec nemůže ve všem vynikat, tohoto systému jsme proto využívali také při tvorbě strategií a rozvojových programů, a také při práci s podnikateli, protože málokterý podnikatel je dnes důvěřivý. Je třeba k sobě hledat cesty, diskutovat, rozvíjet důvěru. Organizovali jsme setkání zástupců škol, když se stávaly právnickými subjekty a pořádali pro starosty i další zájemce z řad občanů studijní cesty do Rakouska i jiných západních zemí. Viděli jsme tam např. jak využít biomasu nebo různé turistické produkty, prostě pořád se máme co učit. Proto se také snažíme vtahovat mladou generaci např. formou projektů pro děti o tom, jak řešit problémy v obci. Děti se třeba snažily řešit problém chátrajícího zámku ve vedlejší obci. Sháněly informace, dopisovaly si se senátory a poslanci, diskutovaly s nimi.V tom chceme také pokračovat, aby i děti řekly, co se jim v obcí líbí a co ne.

 

Můžete představit ještě nějakou akci vaší školy obnovy venkova?

Například již tři ročníky akce nazvané Transaurus podle dinosaura, který žil v pěkném prostředí. To bylo původně i u nás - byli tu raci, ryby apod. – a my bychom se k tomuto stavu chtěli vrátit.  Proto jsme vyhlásili tuto akci a abychom ji podpořili, tak jsme nabídli, že kdo se zúčastní bude mít na určitou dobu – podle počtu hodin a účastníků – slevu na autobus, který vlastní Třanovice služby o.p.s. Zajímavé bylo, že se tu sobotu sešlo více než stovka lidí, a po celé obci nasbírali padesát pytlů odpadků. To je akce výchovná pro děti i dospělé, navíc dává lidi skvěle dohromady.

 

Neubývá vám dětí a neohrožuje to činnost vaší školy?

Nám občané přibývají a dětí máme dost. Naplněnou máme i mateřskou školku.  Škola z roku 1905 už nevyhovovala a protože jsme chtěli, aby byla zachována - záměrem bylo vytvořit dobré podmínky a přitáhnout mladé lidi -, realizovali jsme v roce 1996 za zhruba 13 miliónů přístavbu nové části (tři učebny a nová kuchyň, jídelna, dílny, šatny) a dlouhou dobu čekali na příležitost vybudovat tělocvičnu. To se podařilo v prvním kole SAPARDu, kdy jsme uplatnili projekt na přístavbu tělocvičny a knihovny. Dětské hřiště jsme vybudovali u školy z prostředků programu Test 1.

 

Vaší obci projíždí velké množství automobilů včetně kamiónů, rýsuje se nějaké řešení?

Třanovicemi vede mezinárodní silnice, která spojuje východ se západem, tzn. Polsko na jedné a Rakousko a SRN na druhé straně. Snažili jsme se, aby byla vybudována komunikace, která by byla lépe přizpůsobena tomuto provozu a konečně se začíná  blýskat na lepší časy: první část silnice dálničního typu bude zprovozněna letos, u druhá - vedoucí na hranici našeho katastru - byla zahájena výstavba a v brzké době se počítá i s třetím úsekem vedoucím až do Polska.  Výhodou je, že naše  křižovatka je zhruba stejně daleko od Těšína, Frýdku-Místku, Havířova, Ostravy a Třince, takže se u nás křižují všech stran autobusy. Dopravní obslužnost proto máme velmi dobrou, přispíváme pouze na soboty, neděle a svátky.

Jaká je u vás nezaměstnanost?

Krajský průměr je 16-17 procent. V Třanovicích ovšem díky realizaci naší průmyslové zóny klesla na zhruba osm procent. Spokojenost občanů je pro nás důležitá a k tomu patří i to, aby mohli sehnat slušné zaměstnání, případně za ním nemuseli daleko dojíždět. Působí u nás lékař všeobecný, zubní i dětský – ten jedou týdně, oba další každý den.

 

Navazovali jste v případě průmyslové zóny na nějakou starší tradici?

V padesátých letech tady – jako všude jinde – začala kolektivizace, vzniklo JZD. Pak, díky jeho špatnému hospodaření, došlo k jeho převodu na státní statky. Po roce 1989 došlo k dost nešťastné privatizaci tohoto majetku, skupina, která to zprivatizovala dospěla během let ke krachu a tím nastala situace, kdy se obec rozhodla do tohoto procesu vstoupit a vytvořit v obci průmyslovou zónu, která je dnes ve velmi pokročilém stádiu rozvoje. V roce 2000 jsme zahájili přípravy a začali vytvářet podmínky pro vstup menších podnikatelů. Dnes se dá říct, že se to podařilo a prostor je úspěšně naplněný.

 

V čem spočívala ona zmíněná příprava?

Vybudovali jsme čovku, kanalizaci, veškeré sítě, opravili a zrekonstruovali komunikace a loni se nám podařilo vybudovat i podnikatelský inkubátor, kde fungují začínající podnikatelé a zpřístupňujeme ho i pro podnikatele, kteří přijdou s nějakou novou technologií nebo činností. Kvůli náročnosti organizování celého projektu jsme založili o.p.s., která se dnes vyprofilovala natolik, že už je schopná zpracovávat kvalitní projekty.

 

Jaké podniky v zóně působí?

Hlavním tahounem byla firma, která zpracovávala zemědělské produkty. Vyrábí a míchá krmivo pro drobné zvířectvo a vedle toho pěstuje akvarijní rybky. Další lisuje plastová víka na potrubí pro ropný průmysl, jiná je spediční a dopravní s řadou kamionů. Pak je tu nadnárodní firma Transgas, ta má u nás podzemní zásobníky, protože používá  prostory pro vytěženém plynu jako sklady této suroviny, kterou dodává do rozvodných sítí pro severní Moravu. A to nejsou zdaleka všechny.

 

Působí v zóně i nějací živnostníci?

Jeden vyrábí kuchyně na zakázku, má menší kuchyňské studio a dodává kuchyně komplet, další dělá údržbu elektrozařízení nejenom v obci, ale i okolí. V zóně také působí malé firmy -  s.r.o. Myslím, že směr byl dán dobře, obec neprodělala - zastupitelstvo bylo tak osvícené, že šlo při převodu majetků do velkých rizik, vykupovali jsme pohledávky v hodnotách pětadvaceti miliónů korun. Přitom v současné době už se v souvislosti se zónou začínáme dostávat do plusu.

 

Zmínil jste program SAPARD?

Když se v prvopočátku začalo hovořit o SAPARDu, a musím říct, že prvním velkým informačním zdrojem byl Spolek pro obnovu venkova a tato jeho úloha nebyla dodnes doceněna, začali jsme sbírat další podklady.  A při vytváření první strategie rozvoje mikroregionu, která byla podpořena z POV v roce 1999, jsme ji už tenkrát připravovali tak, aby byla v souladu se SAPARDem. Náš projekt visel asi dva roky na internetových stránkách MMR jako vzorový. Původně zněl na 50 miliónů, ale pak jsme ho museli zredukovat. V první kole jsme proto stáhli a nachystali pouze projekt tělocvičny. Druhý, který realizujeme v současné době, je vlastně část toho původního padesátimiliónového. Považuji tento porces za velice dobrý, myslím, že jsme se měli možnost se  naučit a získané finanční prostředky se daly využít pro dobro věci.

 

Měl celý proces i nějaké negativní prvky?

My jsme tento program nastartovali v období, kdy tam, kde se soustřeďovali podnikatelé typu fyzických, šly veškeré daně do obce. Tudíž jsme počítali s tím, že když si půjčíme a podpoříme ho, tak se nám v krátké době tyto finance vrátí. Bohužel díky změně rozpočtového určení daní v roce 2001došlo k tomu, že – jak jsem spočítal – jsme za tři roky jako malá obec, která má něco přes 940 obyvatel, přišli o 16 miliónů. Cítíme se poškozeni tím, že se často mění podmínky -  my něco nastavíme a pak dojde ke změně a všechno je úplně jinak, také proto je na tom venkov tak špatně.

 

Vy jste třanovický rodák?

Ano, původně jsem se vyučil na maturitním oboru automechanikem a maturoval jsem na strojní průmyslovce. Pak jsem byl mistrem a vedoucím dopravního střediska, dispečerem a , přitom jsem si ještě udělal pomaturitní studium. Nikdy jsem nebyl \členem KSČ, a proto jsem neměl šanci se dostat do nějakých vyšších vedoucích funkcí. Po listopadu jsem začal studovat vysokou školu - ekonomii a management. Od roku 1990 jsem se stal zastupitelem a v roce 1994 jsem byl jako nezávislý zvolen starostou.

 

Jaké máte největší problémy?

Vždycky jsme měli svou poštu a zhruba před dvěma roky z ní udělali pouze podávací, zatímco roznášková je v sousední obci. Jednáme o tom, abychom to změnili. Trápí nás otázka bezpečnosti, podařilo se nám poněkud upravit nepřehlednou křižovatku a zřídit pod ní podchod pro pěší, ale chybí nám ještě chodníky směrem k průmyslové zóně i některých frekventovaných komunikacích – celkem asi pět kilometrů. Je to dáno již zmíněným charakterem obce.  Největším problémem je však pro nás fakt, že jsme byli přitlumeni. Jako předsedu KO SPOV Moravskoslzského kraje mi vadí přerozdělení POV, naši krajští představitelé nás nechtějí brát do žádných poradních sborů či skupin, zřejmě pro ně nemáme potřebnou sílu...