Vzpomínám-li na počátky hnutí venkova, musím se vrátit ještě do roku 1988. Tehdy se pokoušeli Rakušané lámat “železnou oponu”, z níž měli oprávněnou hrůzu. Činili to promyšleně a tak, aby jim to komunistický režim dovolil. Pod politickým heslem rozvíjení dobrých sousedských styků se snažili zvát do Dolního Rakouska nejdřív partajní papaláše, později došlo i řadové pracovníky Krajského národního výboru v Brně, aby jim dokazovali, že nejsou imperialističtí zloduši, ale dobří sousedé. Seznamovali je s formami vládnutí v demokratickém státě i se způsoby řešení jeho problémů. Došlo i na závažné otázky venkova, na nějž měl průmyslový a ekonomický boom závažné důsledky. Představili jim také ideu DORFERNEUERUNG a její praktické uskutečňování.

Takto se pracovníci odboru územního plánu Jm KNV dostali k dokumentu “Richtlinien …in Lándlichen Raum”, jímž dolnorakouská vláda stanovila cíle i pravidla své  podpory venkovu. Tento materiál zase předali nám, kteří jsme se tehdy zabývali otázkami bydlení na venkově s požadavkem, abychom jej nějak aplikovali v našich podmínkách. Ty však byly zcela odlišné, už od nazíráni na venkov jako na zdroj potravin pro proletáře všech zemí až po řadu nařízení, usnesení a příkazů v systému střediskových obcí. Z Dolnorakouského Programu obnovy na nás vyzařoval nevídaný vztah k venkovu, úcta k jeho obyvatelům, láska ke krajině, v níž každá obec má své jedinečné místo a každý občan svůj domov – a v něm má prožít svůj život po svém. Nebyla to vize intelektuálních snílků, ale způsob praktické politiky, v níž stát nic nenařizuje, ale inspiruje, motivuje a podporuje občany, jejich samosprávy a spolky, neboť ví, že na nich nejvíce záleží. To vše na nás zapůsobilo jako zázračný pramen živé vody – a  zobrazovalo nám pohodu neznámé a vzdálené demokracie. Abych nebyl neadresný – tím, kdo nám předal rakouský Program a žádal o jeho aplikaci nebyl nikdo jiný, než ing.arch. Jan Florian, jenž na odboru územního plánu Jm KNV tehdy pracoval.

V témže roce proběhla v Praze výstava státu Bavorska, v němž byl prezentován Bayerisches Dorferneuerungsprogamm. Mohli jsme porovnávat, jak společné cíle mohou mít rozdílné organizační pojetí. Pracoval jsem tehdy v družstevní projektové kanceláři DRUPOS, která se zástavbě na venkově věnovala. Po prostudování Programu jsme se snažili uplatnit aspoň některé myšlenky do architektonických a urbanistických prací, ale spojovat oheň a vodu bylo těžké. Přesto jsme první ukázky našich prací mohli předložit v nezapomenutelných dnech s trikolorou v klopě v listopadu 1989 našim nově získaným přátelům z Dolního Rakouska. Bylo to na prvním setkání se skupinou odborníků, které zorganizovala ing.arch. Běla Vlčková z Jm KNV v bývalém větrném mlýně ve vesnici Lesná na Znojemsku. Bylo to v den, kdy náš tehdejší parlament odhlasoval “konec vlády jedné strany”. Radost, kterou z této zprávy rakouští kolegové prožívali byla nelíčená a obrovská – neboť hrozba války, jíž se léta báli, padla.

V období nově se utvářející demokratické společnosti šlo o to, jak rychle se nám podaří tyto evropské ideje u nás prosadit. Prvním činem bylo proto vydání informační publikace “OBNOVA VESNICE” v dubnu 1990 v rozsahu 1 000 ks, nákladem odboru životního prostředí Jm KNV. Obsahovala překlady Dolnorakouského a Bavorského programu, doplněné fotografiemi stavebních příkladů z dolnorakouských vesnic v kontrastu s našimi nešvary. Předmluva, která vystihovala potřebnou změnu ve vztahu k venkovu i změnu myšlení, neztratila ani po létech na své závažnosti a poctivosti. Publikace byla předána odborné i laické veřejnosti. Také byla předána tehdejšímu předsedovi České vlády Dr. Petru Pithartovi, kterého zaujala. Předal mu ji Jan Florian, v této době již vedoucí odboru územního plánování nově založeného Ministerstva  životního prostředí.

Ještě v dubnu jsme zorganizovali první odborný seminář o praktickém uskutečňování obnovy venkova v Rakousku pro projektanty i zástupce národních výborů. Konal se ve velkém zasedacím sále Jm KNV, kde dnes sídlí ústavní soud. Jeho hlavním protagonistou byl projektant ing.arch. Fridrich Pluharz, jenž na řadě svých prací a výkladu k nim provedl skvělé školení. Znal i jméno jihočeské vesnice, odkud pochází jeho rod. Spolu s ním vystoupili další spolupracovníci, pracovníci z odboru pro obnovu vesnice Dolnorakouského úřadu vlády, a stavebního úřadu. Nejvíce upoutalo promítání diapozitivů vesnic, doprovázené komentářem a zejména diskuse, v níž sympatičtí hosté odpovídali věcně, zasvěceně, včetně popisů svých chyb a s humorem.

V květnu 1990 se konala v Hainburgu slavnost “Ortsbildnesse”, protože tato obec zvítězila v soutěži obnovy. Tam jsme poprvé uviděli rozsáhlost, pestrost a závažnost hnutí venkova, angažovanost občanů, spolků, podnikatelů, ale i osobní podporu hejtmana země dr. Erwina Prölla. Poprvé jsme tam vystavovali naše práce, abychom ukázali, že jsme již evropské ideje obnovy venkova přijali. Účastí jsme chtěli potvrdit tehdejší všeobecně sdílené heslo “Zpátky do Evropy!” Na slavnosti došlo k osobnímu setkání hejtmana E.Prölla s tehdejším místopředsedou Jm KNV Ing. Stanislavem Bělehrádkem, který nás tehdy doprovázel. Při setkání jsme se dohodli na uskutečnění semináře, v němž Dolní Rakousko předá naší odborné i laické veřejnosti své zkušenosti.

Tento seminář se konal 19. října 1990 pod názvem “Obnova vesnice v Dolním Rakousku”. Rakouská strana se na něj důkladně připravila a pojala jej jako poskytnutí nejlepší přátelské pomoci svým sousedům. Již úvodní projev dolnorakouského hejtmana Prölla byl strhující a nezapomenutelný. Opíral se v něm o své znalosti venkova a problémů jeho obyvatel, o křesťanskou filosofii a jako praktický politik vyúsťoval v řadu konkrétních úkolů a opatření. Jeho projev je dodnes platný a prokazuje sílu, kterou politikovi dává jasná vize dlouhodobého programu. Dále Ing. Peter Schawerda, vedoucí zemědělského odboru Dolnorakouské vlády přednesl pojetí citlivého zemědělského hospodářství v krajině; poté dalších devět osobností, včetně dvou starostů, popsalo přítomným činnosti ve svých oborech, což představovalo zcela jiné způsoby myšlení. Rakouským hostům jsme se odvděčili příjemným večerem při cimbálové muzice ve sklípku ve Velkých Bílovicích. Ze semináře jsme zpracovali sborník, jenž byl doplněn řadou fotografií a dokumentů. Dodnes má velkou informační hodnotu a lze jej pokládat za základní učebnici POV. Vydalo jej v zápětí Ministerstvo životního prostředí.

Mezitím se staly další významné skutečnosti. Ministrem životního prostředí se stal ing. Ivan Dejmal, jemuž spoluúčast obyvatel v Program obnovy splňovala představy o aktivní občanské společnosti. Proto nám zadal zpracování návrhu našeho Programu obnovy vesnice. Pro návrh byla mimořádně cenná schůzka u prof. ing. Dr. Holgera Magela v Mnichově, které jsem se zúčastnil spolu s J. Florianem a dr.J. Loudovou z VÚVA někdy v květnu 1990. Holger Magel je právem označován jako zakladatel Bavorského programu obnovy, který spolu s pozemkovými úpravami organizovalo jejich Ministerstvo zemědělství. Vzdělaný odborník a ušlechtilý člověk nás překvapil nejen svou otevřeností vysvětlit nám poznatky a poskytnout své rady, ale i svou úctou k prezidentu Václavu Havlovi, jehož Dopisy Olze darovával již v době Havlova věznění jako vánoční dárek svým přátelům.

Pokračování v listopadovém čísle Zpravodaje