SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova

Hledání

Hledat:

Škola

2. dubna 2014

Dvanáct dobrých důvodů k ukončení státem řízené sexualizace dětí

Německá autorka Gabriele Kuby reaguje ve své knize „Globální SEXuální REVOLUCE – ztráta svobody ve jménu svobody“ na situaci v Německu a řadě států USA a EU v této oblasti. Knihu představila u příležitosti jejího překladu do češtiny 31. března v Praze a 1. dubna v Brně, další její přednášky a diskuse ke knize se uskuteční v Olomouci, Ostravě a Hradci Králové. Objednat si ji můžete zde.

 

 

 

Globální SEXuální REVOLUCE – ztráta svobody ve jménu svobody

Gabriele Kuby

(výňatek z kapitoly XII. Sexuální výchova ve školách i školkách bez odkazů na literaturu)

 

Premisou celé dnešní sexuální pedagogiky a takzvané prevence sexuálního zneužívání je tvrzení, že děti chtějí a potřebují sexuální stimulaci a aktivitu prakticky od narození. Prezentuje se to jako antropologický přírodní zákon, aniž by jej někdo někdy vědecky zdůvodnil. Toto tvrzení je v rozporu s přirozeným hormonálním vývojem člověka, který vykazuje až do puberty dlouhé období latence (viz str. 321). Tím se zastírá, že se jedná o zásadní morální rozhodnutí, jak člověk zachází se sexualitou. Wilhelm Reich věděl, že sexualizace dětí rozvrátí základy „měšťácké společnosti“. Přesně o to mu šlo. Moderní sexuální pedagogika maskovaná vědou dělá totéž a dosahuje téhož. Výchova plná sexuálních stimulů, sexualizované (mediální) prostředí a duševní deprivace vytvářejí předpoklady k tomu, aby se u dětí začaly rozvíjet sexuální potřeby.

V zájmu dítěte a budoucnosti společnosti jako celku je nezbytné ukončit sexualizaci dětí a mládeže podporovanou státem a médii. Stát orientující se na obecné blaho a odpovědní rodiče mají vůči nastupující generaci povinnost připravit ji na manželství a rodinu. Je k tomu dvanáct dobrých důvodů:

1.    Deregulace sexuality vede ke kulturnímu úpadku

Jelikož je člověku dána svobodná vůle, potřebuje nějaký kompas, který by mu ukazoval, co je dobré a co špatné. V oblasti sexuality stojí člověk v jistém napětí mezi biologickými pudy a posláním k lásce, která je otevřená plození nového života. Morální deregulace sexuality je symptomem kulturního úpadku. Škodí jednotlivcům a vytváří sociální chaos. Rozpad rodiny, pokles výkonnosti, masový výskyt duševních poruch, šíření pohlavních nemocí a zabíjení nenarozených dětí v řádech milionů jsou varovné signály dezintegrace společnosti.

     Příčinou dnešní demografické katastrofy je právě oddělení sexuality od reprodukce využitím antikoncepce a potratů. Tato situace otřese sociálním státem, který nebude s to zpacifikovat své vykořeněné a zchudlé občany.

2.    Deregulace sexuality ničí rodinu jako nejlepší místo pro zdravý vývoj dětí

Rodina má svůj základ v celoživotním monogamním manželském svazku jednoho muže a jedné ženy, kteří jsou připraveni zplodit děti. Cizoložství manželské společenství ničí. Mají-li děti být v budoucnu schopné naplnit svou vlastní touhu po rodině, musí být vychovávány ke ctnostem. Rodina jako „přirozená základní jednotka společnosti“, jak je uznána ve všech deklaracích lidských práv, umožňuje integraci svazku muže a ženy i více generací. Vědecké výzkumy potvrzují to, co každý ví: dětem se nejlépe daří ve stabilní rodině se svými biologickými rodiči žijícími v bezkonfliktním manželství. Pouze z rodiny mohou vzejít sebevědomí a nezávislí občané. Lidé z rozvrácených rodin, bez pevných vazeb a bez schopnosti vytvářet stabilní vztahy jsou vykořenění, snadno manipulovatelní, a mohou tak představovat hrozbu pro demokracii.

3.    Sexualizace dětí vede ke ztrátě dětství

Mluvíme-li o „nevinném dítěti“, máme na mysli mimo jiné absenci myšlenek, obrazů, touhy a aktivit spojených se sexem. Dětství je definováno právě touto nevinností, kterou dospělí až do období sexuální revoluce v roce 1968 aktivně chránili. Děti potřebují prostor, v němž si mohou bezstarostně hrát, učit se a objevovat, kde se respektuje jejich přirozený stud a kde nemusí mít strach ze sexuálního napadání. Potřebují dospělé, kteří na zvídavé dotazy ohledně toho, jak přicházejí lidé na svět, odpovídají zodpovědně a přiměřeně dětskému věku.

Neil Postman uvádí tři faktory vedoucí ke ztrátě dětství tím, že stírají hranice mezi dětmi a dospělými. Všechny tři faktory jsou v naší společnosti na výrazném vzestupu:

1.   Snižuje se schopnost číst a psát.

2.   Mizí výchova.

3.   Vytrácí se pocit studu.

Již v roce 1982, tedy před vítězným tažením internetu, napsal Neil Postman, že za ztrátu pocitu studu jsou zodpovědná média, „technika volného přístupu“, která boří hranice mezi dospělými a dětmi. Jako korunní svědky pro potřebnost ostychu uvádí Chestertona, Norberta Eliase a Sigmunda Freuda a jejich poznatky shrnuje takto: „Bez kontroly pudových podnětů, a obzvlášť těch agresivních a směřujících k přímému uspokojení pudů, nemůže existovat civilizace. Neustále nám hrozí, že nás převálcuje barbarství, násilí, promiskuita, pudovost a egoismus. Pocit studuje mechanismus, s jehož pomocí lze toto barbarství utlumit... Proto vštěpování ostychu tvořilo významnou a současně choulostivou součást školní i neformální výchovy dítěte.“

4.  Sexualizace dětí a mládeže podkopává rodičovskou autoritu

Rodiče jsou se svými dětmi propojeni láskou a přebírají za ně trvalou odpovědnost. Proto je jejich povinností i nezcizitelným lidským právem morální výchova jejich dětí, která je jako nezcizitelné lidské právo i písemně zakotvena. Na úrovni OSN a EU se bojuje o ústavní zakotvení „práv dítěte“, které má za cíl zrušení výchovné autority rodičů a sexualizaci dětí. Sigmund Freud shledával v předčasné sexuální aktivitě dětí překážku ve výchově: „Z vlastních zkušeností můžeme říci, že vnější vlivy v podobě svádění k sexuálním aktivitám mohou vést k předčasnému ukončení doby latence nebo k jejímu úplnému zrušení..., a že každá taková předčasná aktivita negativně ovlivňuje vychovatelnost dítěte.“ Aby výchova mohla být účinná, musíme dětem ponechat jejich dětství. Sexualizované děti unikají z rodičovského vlivu, což ohrožuje nejen dobré vztahy mezi dětmi a rodiči, ale i zdárný rodinný život jako takový.

5.  Sexualizace dětí a mládeže je v rozporu s jejich hormonálním vývojem

Hormonální vývoj chlapců a děvčat vykazuje dlouhou fázi latence od doby krátce po porodu až po pubertu. Hladina hormonů, které mají vliv na pohlavní zrání, tj. testosteronů (u mužů) a estrogenů (u žen) stoupá jeden až dva měsíce po porodu a pak klesne na konstantně nízkou úroveň až do puberty. Teprve s počátkem puberty znovu prudce stoupá a až po několika letech dosáhne relativně konstantní hladiny odpovídající dospělým. Tedy i na fyzické úrovni dorůstá mládež do sexuální zralosti jen pozvolna. Dosažení psychické zralosti představuje ještě delší proces.

6.  Návyková masturbace vede k fixování narcistické sexuality

Jsou-li děti vedeny k masturbaci, iniciuje se u nich narcistické sexuální ukájení, které jim pak brání dospět ke zralému sexuálnímu chování v oblasti osobní lásky. Masturbující člověk je egocentricky zaměřen sám na sebe a je izolován, což blokuje jeho lidské dozrávání k nezištné lásce.

Masturbace se může rychle proměnit ve zvyk a posléze v závislost. Za návykovou masturbací se obvykle skrývají psychické problémy jako nedostatek lásky a naplňujících vztahů, které se tímto ovšem jen dále prohlubují. Nakonec to vede k narušení vědomí vlastní hodnoty.

Masturbaci doprovázejí sexuální fantazie, které vhánějí člověka do pornografie, a ta zase vyvolává potřebu masturbovat - začarovaný kruh, v němž uvízly miliony lidí.

7.  Znejistění pohlavní identity vlivem gender mainstreamingu vede k poruchám osobnosti

Člověk je silný tehdy, když ví, kým je, a pozitivně se s tím identifikuje - to se označuje jako identita: to jsem já, a to, co jsem, je dobré. Člověk, který neví, kým je, je slabý. Vnitřní rozervanost se může patologicky projevit jako neuróza, schizofrenie nebo hraniční poruchy osobnosti. Vazby, které vytvářejí pocit identity, jsou dnes stále slabší: náboženství, rodina, vlast, kulturní tradice, identifikace s profesí. Jedno však bylo v dějinách lidstva až dosud samozřejmé: člověk se rodí buď jako muž, nebo jako žena a nachází svou identitu v individuálním osvojení a rozvíjení své pohlavní role. Chtít oloupit člověka i o tuto poslední jistotu je postmoderní klam, který ohrožuje samotnou podstatu lidské existence.

Nové výzkumy z Harvardovy univerzity ukazují, že nejistá pohlavní identita u dětí do jedenácti let zvyšuje pravděpodobnost sexuálního, fyzického i psychického zneužívání a celoživotních traumatizujících stresových poruch. Dekonstrukce pohlavní identity „výchovou k rozmanitosti“ je nezodpovědný experiment na bezbranných dětech.


8.  Podněcování ke coming out v období dospívání je útokem na přirozený vývoj heterosexuální pohlavní identity

Státní sexuální pedagogika se snaží podporovat mládež ve „svobodné volbě pohlaví“ (coming out). Mládež se láká na to, aby v této přechodné, labilní fázi hledání vlastní identity v době puberty „zkusila přijmout“ homosexuální orientaci, i když převážná většina mladých lidí tuto fázi zcela přirozeně velmi rychle překoná a dospěje ke stabilní heterosexualitě.

Jedna podrobná americká studie z roku 2007 zaměřená na možnosti změny sexuální orientace u mladých lidí ve věku šestnáct až dvaadvacet let zjistila: „Pravděpodobnost, že se homosexuální nebo bisexuální orientace do jednoho roku změní na heterosexuální, je alespoň pětadvacetkrát vyšší než naopak. U většiny teenagerů tedy homosexuální pocity vymizí. Ve skupině šestnáctiletých dojde u 98 % k odklonu z homosexuality nebo bisexuality směrem k heterosexualitě... Kolem sedmdesáti procent chlapců, kteří v sedmnácti letech udávali výlučně homosexuální přitažlivost, uvedlo ve věku dvaadvaceti let výhradně heterosexuální orientaci.“

Studie homosexuálně  žijícího vědce Garyho Remafediho zjistila: Čím dříve nastal coming out, tím vyšší bylo riziko pokusu o sebevraždu. S každým rokem odsunutí coming out se snižuje i riziko sebevraždy. Podněcování k časnému coming out tedy představuje akutní ohrožení psychického vývoje a nalezení identity dospívajícího.

9.  Mládež je třeba varovat před riziky praktikované homosexuality

Vědecké studie dokazují zvýšená fyzická a psychická rizika homosexuálního chování. Jak již bylo uvedeno, patří k nim vyšší výskyt depresí, úzkostných poruch, zneužívání alkoholu, drog a léčiv i riziko sebevraždy. Doktorka Christl Ruth Vonholdtová říká: „Homosexuální lobbistické skupiny často tvrdí, že tyto problémy jsou důsledkem odmítavého postoje společnosti vůči homosexualitě. Doposud však tato tvrzení nebyla doložena žádnými důkazy.“

Je povinností odpovědných politiků a vychovatelů informovat mládež o nebezpečích homosexuálního chování. Není to „diskriminace“ homosexuálně cítících dospívajících, stejně jako varování před riziky kouření není diskriminací kuřáků.

10.  Prezentování  úpadkových forem rodiny jako „normálních“ blokuje u dotčených dětí zpracování psychických následků

Lidská realita, která způsobuje rozpad rodin, je například neschopnost vytvářet trvalé vztahy, manželská nevěra, převaha egoismu silnějších, nezodpovědnost vůči dětem. Rozbití jednoty mezi otcem a matkou, na jejichž láskyplné péči jsou děti existenčně závislé, vytváří v dětech hluboké, často traumatické duševní utrpení.

Duševní bolest, která jde často ruku v ruce s dramatickými materiálními a sociálními důsledky, je třeba reálně uznat, aby ji dítě mohlo zpracovat. Pokud se tak nestane, zůstane nevědomé a neuzdravené zranění aktivní a povede k neurózám a poruchám chování. Dítě nemá možnost z tohoto bludného kruhu uniknout, protože dospělí mu namlouvají, že tyto úpadkové sociální jevy jsou vlastně normální a dobré. Tak zvaná studie Bella Ústavu Roberta Kocha uvádí, že u 21,9 % všech dětí a mládeže ve věku sedm až sedmnáct let se projevují známky psychických zvláštností. U chlapců čtrnácti- až sedmnáctiletých se objevují poruchy chování dokonce asi u čtyřiceti procent z nich. Nejdůležitějšími rizikovými faktory jsou nevhodné rodinné klima a nízký socioekonomický status.

 

11. Zničení rodiny jako místa vytváření osobnosti vede k zestátnění výchovy a bezbřehým sociálním výdajům

Německé přísloví říká: Co se Honzík nenaučí v rodině, to se Honza nenaučí už nikdy Jde o hodnoty, jako schopnost důvěry, schopnost vytvářet vztahy, slušnost, ochota učit se, pracovitost, sebevědomí... Čím méně zajišťuje formování člověka rodina, tím více roste potřeba veřejně financovaných úřadů pro mládež, dětských domovů, psychiatrických léčeben a vězení, sociálních pracovníků, terapeutů, lékařů a policistů. Záškoláci, těžko vychovatelné děti, děti z domovů, skinheadi, anarchisté, teroristé, zločinci, drogově závislí či násilníci obvykle nepocházejí z intaktních rodin, kde otec dobře plní svou roli. Sociální problémy, k jejichž řešení musí pomáhat stát, se pak využívají k ospravedlnění sílících zásahů státu do rodičovských práv na výchovu vlastních dětí.

12. Demografická krize je důsledkem oddělení sexuality od plodnost 

Porodnost v Německu s hodnotou méně než 1,4 dítěte na ženu patří k nejnižším v Evropě a nadále klesá. V roce 2011 se narodilo o patnáct tisíc dětí méně než v roce 2010. Jelikož výdělečně činného obyvatelstva ubývá a podíl starých lidí je se stoupajícím očekávaným věkem dožití stále vyšší, máme naprogramovanou cestu ke zhroucení sociálního systému. Od převratného příchodu pilulky koncem sedmdesátých let bylo v Německu zabito více než osm milionů nenarozených dětí. Proč ve světle tohoto vývoje stát nadále vychovává z dětí a mládeže experty na antikoncepci a dláždí jim cestu k interrupci a homosexualitě?

Když v létě 2011 v Londýně při řádění mladých výtržníků vzplanuly celé ulice, řekl premiér David Cameron: „Chce- me-li mít vůbec nějakou naději na uzdravení naší nemocné společnosti, musíme začít u rodiny a rodičovství... Chci, aby se všechna politická opatření přezkoumala s ohledem na prospěšnost rodině. To musí být naší nejvyšší prioritou.“ I když v Německu zatím ulice nehoří, je nejvyšší čas přesedlat z genderového uplatňování hlediska - mainstreamingu - na uplatňování hlediska rodinného (family mainstreaming).

 

Publikováno s laskavým svolením autorky.

Zdroj: Gabriele Kuby: Globální SEXuální REVOLUCE – ztráta svobody ve jménu svobody, český překlad Ing. Alena Povolná, Mgr. Kali Švecová, PhDr. Ivana Kultová, vydání první v roce 2014, vydal Jiří Brauner – Kartuziánské nakladatelství Brno, str. 318