Diane Schneiderová z USA prezentovala před nedávnem na půdě „Komise pro postavení žen“ (CSW) při OSN panel na téma sexuální výchovy ve školách. „V procesu státního vzdělávání je třeba vyučovat orální sex, masturbaci, orgasmy a další formy sexuálního uspokojování," řekla Diane Schneiderová publiku v panelu o boji proti homofobii a transfobii. Schneiderová, která zastupuje NEA, největší sdružení učitelů v USA, obhajovala rozšíření "inklusivní" (vše zahrnující) sexuální výchovy ve školách v USA, s osnovami založenými na liberálním hetero- a homosexuálním výrazivu. Tvrdila, že idea sexuální výchovy bude protimluvem, pokud bude orientována na sexuální abstinenci, či normální heterosexualitu. Komplexní sexuální výchova je podle ní "jediným způsobem, jak bojovat proti „heterosexismu a genderové konformitě, a proto musíme zahrnout tyto otázky do agendy každé střední školy." Dále pokračovala: „Vyjádření genderové identity a sexuální orientace mají široké spektrum,“ ale podle ní se „odpůrci homosexuality" zasekli v „binárním poli, které vytvořilo náboženství a rodina.“ (jinými slovy – tyto instituce prý vidí věci z genderového hlediska příliš „černobíle“ a zásadně podporují jen heterosexismus – pozn. MP). Belgický účastník diskuse zase vysvětlil, jak je nezbytná státní podpora při vzdělávání o otázce anti-diskriminace. Tvrdil, že „pozitivní, pro-homosexuální politika v belgických školách je přímým důsledkem liberálních a otevřeně smýšlejících právních norem v Belgii," aby zdůraznil význam státu při poskytování relevantních materiálů pro studenty a učitele. Prezentoval také mix genderových programů pro belgické učitele, kteří hodlají diskutovat o rovnosti pohlaví a transgenderových problémech ve svých kurzech jako vzor pro ostatní národy, které by měly podpořit své učitele při vyučování těchto témat. Panel, podporovaný z části Populačním fondem OSN (UNFPA) obhajoval "komplexní sexuální výchovu" nejen jako nástroj k boji proti "genderovému útlaku", ale také jako klíč k dosažení všech rozvojových cílů tisíciletí. Panelisté prezentovali velmi kontroverzní pokyny UNESCO k sexuální výchově, stejně jako nový vzdělávací program IPPF (International Planned Parenthood Federation) jako zlatý standard pro komplexní sexuální výchovu. Oba učební plány podporují liberální přístup k sexu, propagují masturbaci, a vystavují děti sexuálnímu grafickému obsahu od nejútlejšího věku. Panelisté také trvali na tom, aby tyto programy byly uplatňovány ve školách s cílem oslovit co největší počet studentů, jak bude možné. Doporučovali také, aby se s tím začalo co nejdříve, vzhledem k tomu, že mnoho dívek v rozvojových zemích ukončuje školní docházku před dosažením šestnácti let. Chtěl bych v této souvislosti připomenout skandál, který se před nedávnem řešil na chicagské Severozápadní univerzitě koncem února: Po přednášce o lidské sexualitě profesor Bailey vyzval zájemce, aby se zúčastnili navazujícího semináře. Opakovaně varoval, že jeho obsahem bude praktická ukázka. Během semináře vstoupila do posluchárny figurantka, svlékla se a umožnila svému partnerovi, aby na jejím těle předvedl užití sexuální pomůcky, aby dosáhla ženské ejakuace. Prof. Bailey, který již studentům ve svém kurzu předvedl například transsexuálního umělce či dva lidi odsouzené za sexuální provinění, ale ničeho nelituje. „Studentská reakce na ukázku byla jednoznačně pozitivní,“ uvedl. Co k tomu dodat? Snad jen to, že se lze právem domnívat, že podobně pozitivní reakci studentů by Bailey zřejmě obdržel na jakoukoli jinou pornografickou ukázku. Kam se ale dnes posunulo vnímání toho, co je slušné a správné (nechci-li použít nepopulární slovo hřích), jestliže profesor vysoké školy není schopen vnímat její hranice?