SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova

Hledání

Hledat:

Obnova rodiny

17. července 2011

Pro a proti střídavé péči

Při lobbingu za novelu zákona o rodině ve prospěch střídavé péče jsme se setkali se stanovisky jeho odpůrců na www.jedendomov.cz. Doporučujeme (také s ohledem na objektivitu) jeho sledování i čtenářům našeho webu. Je na něm zveřejněno Desatero jeho tvůrců. Shodou okolností v reakci na jednání Ústavně-právního výboru Senátu 14.7.2011 převzal web občanského sdružení K213 jiné desatero – Deset největších lží o střídavé výchově. Obě desatera jsou konfrontována v následující tabulce.
 
 
 
Desatero odpůrců posílení střídavé péče (zdroj http://www.jedendomov.cz/desatero)
Deset největších lží o střídavé výchově šířených feministkami (zdroj www.k213.cz)
1) Nejsme obecně proti střídavé péči
Tedy nemáme nic proti tomu, když se na střídavé péči domluví oba rodiče i s dítětem a v průběhu jejího praktikování spolu všichni komunikují a dělají vzájemně kompromisy. V takových případech žádné nařizování není třeba a rodiče se domluví v zájmu dítěte...
 
Lež: Ke střídavé péči je nutný souhlas obou rodičů
Pravda: Svým nesouhlasem, který se týká čehokoliv, co navrhne otec, posilují matky svou šanci na získání dítěte do výlučné péče, možnosti použít ho jako zbraně proti otci a šanci na cca milion korun, který získají na alimentech od otce, než dítě dosáhne plnoletosti. Rodiče se soudí právě proto, že se nemohli dohodnout. Je nesmysl, chtít po nich, aby se dohodli. Taková tvrzení jsou jen licoměrnost, podvod a alibismus těch, co ve skutečnosti nechtějí nic pozitivně řešit.
2) Jsme proti direktivnímu nařizování střídavé péče
Jsme rozhodně proti nařizování střídavé péče bez dohody všech zúčastněných, zvláště v případech, kdy by při pobytu dítěte u jednoho z rodičů docházelo k naprosté izolaci od všeho, co připomíná druhého rodiče. Toto se právě v případech nařízené střídavé péče často děje a zcela nepochybně to je pro dítě tím nejhorším řešením výchovy po rozchodu rodičů. Proto je naprosto nezbytné nechat individuálně rozhodovat soudce a před rozhodnutím o svěření do péče důkladně prozkoumat stav péče o dítě před rozchodem, charakterové vlastnosti rodičů a zejména i za pomoci psychologických posudků zjistit skutečnou motivaci rodiče, snažícího se získat dítě do střídavé péče.
 
Lež: Řiďme se názorem dítěte, to ví nejlíp, co je pro něj dobré
Pravda: Pokud by soudy rozhodovaly podle toho, co si přeje dítě, dostalo by se dítě pod devastující tlak obou rodičů. Docházelo by k pomlouvání druhého rodiče a slibům, co dítěti rodič koupí, pokud si vybere jeho. V praxi mívá menší zábrany deformovat dítě matka.
V dětství je člověk velmi ovlivnitelný, není dospělý, zralý a nemá dostatečný rozhled. V takové situaci se dítě může stát snadno i obětí podvodu, na který jednou krutě doplatí. Není vyloučeno, že se právě nechá oklamat ničemou, který ho chce třebas ukradnout – a to doslova.
Konec konců před tímto byly děti během výchovy v minulosti pravidelně a zdaleka ne vždy úspěšně varovány. O jak závažný problém jde, ukazují například staré pohádky.
Momentální přání dítěte navíc vůbec nemusí znamenat jeho zájem ani obecně – tedy v situaci podstatně méně nebezpečné pro děti, než je rozvod rodičů.
3) Nejsme zaměřeni proti všem otcům
Víme, že existuje většina slušných otců, proti kterým nelze mít žádné námitky a kteří jsou pro děti velkým přínosem.
Lež: Počet nařízených střídavých péčí roste, proto není potřeba nic měnit
Pravda: V roce 2005 rozhodl soud z 25 tisíc opatrovnických sporů o střídavé péči ve 432 případech, v roce 2010 v 867 případech, uvádějí odpůrci novely, která má posílit právo dítěte na oba rodiče. Neuvádějí však, že v drtivé většině se nárůst týká střídavé péče, na které se rodiče dohodnou, tedy zralé matky ustoupí. Tento nárůst, který činí pouhá 3 % z celkového počtu 25 tisíc opatrovnických sporů, tedy nijak nesouvisí se změnou právního klimatu. Matky získávají dítě v 92 % případů.
4) Jsme zaměřeni proti otcům s psychopatickými rysy
Tedy proti těm, kteří se za dobu trvání vztahu dopouštěli násilí a to bez rozdílu psychického nebo fyzického na matce nebo dokonce na dětech a skrze střídavou péči se snaží pouze udržet kontrolu nad bývalou rodinou. V těchto případech budeme vždy jasně nejen proti střídavé péči, ale i proti jakémukoliv širšímu styku s dítětem. Na toto téma připravujeme samostatný článek.
 
5) Nezastáváme názor, že dítě musí být ve výlučné péči matky
Náš názor je ten, že dítě by po rozvodu mělo být svěřeno do péče tomu, kdo se o něj nejvíce staral a ke komu má tedy nejhlubší vztah. A to ať již bylo důvodem nerovnoměrné péče cokoliv, protože pro dítě není podstatné, proč se mu jeden z rodičů věnoval výrazně více, cítí to jen jako prostý fakt a k tomu rodiči má vztah přirozeně hlubší. Nemůže potom snadno přijmout situaci po rozvodu, kdy by mělo najednou svůj čas dělit zcela přesně na poloviny nebo dokonce být vytrženo od rodiče, ke kterému má hlubší vztah. Pokud to byl otec, zatímco se matka věnovala kariéře, plně podporujeme svěření dítěte do péče otce. Stejně tak pokud otec hodně pracoval a nemá s dítětem vybudovaný tak silný vztah, nemůže přece požadovat, aby ho najednou dnem rozvodu dítě získalo. Přestože pracovní zaneprázdnění je samozřejmě chvalitebný důvod a otec může svěření do péče matce vnímat jako nespravedlnost, dítě jej však nepochopí a jelikož ochrana práv dítěte má za každé situace přednost, musí být nadřazeno i zájmu otce. Neznáme však případ, kdy by se oba rodiče starali před rozchodem o dítě přesně stejnou mírou, proto podle nás neexistuje jediný důvod, proč by tomu tak mělo být po rozvodu formou střídavé péče a podpoříme raději svěření do péče otce, než do střídavé péče, ovšem za výše uvedených předpokladů. A dále zdůrazňujeme, že svěřením dítěte do péče jednoho z rodičů ten druhý o dítě nepřichází a při dohodnutí širokého styku s dítětem může nakonec mít i více času, kdy se dítěti může sám věnovat. Je totiž jen minimální rozdíl mezi střídavou péčí, kdy otec je stejně celé dny v týdnu v práci a volno má jen o víkendech a tím když je stanoven styk s dítětem na každý druhý týden pátek odpoledne - neděle večer a k tomu například jedno odpoledne v každém pracovním týdnu. U pracovně zaneprázdněných otců totiž střídavá péče vypadá tak, že si otec dítě jen vyzvedne a předá vlastní matce či nové partnerce a sám se mu věnuje pouze pár krátkých chvil v týdnu a více jen o víkendech. Taková střídavá péče nemá absolutně žádný smysl. Někteří otcové bojující o střídavou péči se však ze své vůle stávají nezaměstnanými, aby mohli u soudu tvrdit, že mají stejně volného času, jako matka a pokud nedosáhnou na střídavou péči, aby alespoň snížili výměru výživného. Je potom na soudu, aby důkladně zvážil, nakolik je otcův volný čas přirozeně získaný a nakolik je to jen čistě účelová a manipulativní záležitost, která z finančních důvodů nemůže mít dlouhého trvání.
Lež: Z dítěte se při střídavé péči stává turista s batůžkem, pendlující mezi dvěma rodiči
Pravda: Při jakékoli jiné formě opatrovnictví pendluje dítě častěji. Při střídavé péči po dvou týdnech (nejčastější forma) změní dítě prostředí 2 x měsíčně. Při například tzv. rozšířeném styku (pátek až pondělí, středa a čtvrtek) mění dítě prostředí 8 x měsíčně. Totéž při běžném „diskriminačním“ styku (každá druhá sobota a neděle a každá druhá středa).
Lež: Dítě kvůli střídavé péči mění kamarády a kroužky
Pravda: Důležitější než kroužky je, aby dítě mělo oba rodiče. Střídavá péče život dítěte obohatí, ne omezí. Naopak, kamarádů a i dobrých přátel může mít právě díky střídavé výchově daleko více, než při výlučné výchově, při které děti ztrácejí dnes pravidelně dokonce i půlku příbuzenstva.
Lež: Střídavá péče znamená dvě školy
Pravda: Matky je výjimečně souhlasí s jinou školou, než tou, kterou mají za rohem. Často se kvůli tomu přestěhují tak daleko, aby jednu školu znemožnily. Dvě školy jsou ale menší problém než jeden rodič. Řešením je škola na půl cesty. Pokud s ním matky nesouhlasí, měl by toto řešení přikázat soud. Soud může v případech, kdy by nebyla zajištěna návštěva stejné školy střídavou péči s ohledem na zájmy dítěte odmítnout (doplnění v duchu zvláštní části důvodové zprávy k novele zákona o rodině).
6) Nejsme proto, aby otec jen platil výživné a neměl přístup k dítěti
Slušný otec má mít právo na široký kontakt s dítětem a matka v případě slušného otce nemá žádný důvod v přístupu k dítěti bránit. Otec však také má povinnost se podílet na jeho výživě bez ohledu na to, v jaké finanční situaci je matka, protože ty peníze nejsou pro ni! Vzhledem ke směšné  průměrné výši výživného v ČR mezi 1-2 tisíci kč se z výživného opravdu nebude matka topit v luxusu, což je s oblibou šířený mýtus o výživném na webech obhájců "otcovských práv". Větší část nákladů na dítě stejně matka doplácí sama, pouze otcové netuší, co vše je třeba dítěti platit.
Lež: Řešení, které by umenšilo diskriminaci otců, je tzv. „Neomezený styk“.
Pravda: Neomezený styk předpokládá dohodu rodičů ještě více, než soudem jasně vymezená střídavá péče. V případě nesouhlasu matky je neomezený styk čirou iluzí. Kdo má dítě ve výlučné péči, může druhému rodiči zkomplikovat tzv. neomezený styk tak, že ho časově i finančně zruinuje.
7) Náš web vznikl jako reakce na militantní weby tzv. obhájců otcovských práv
Tyto weby nebo blogy jsou prakticky bez výjimky zřizovány a provozovány otci s psychopatickými rysy, viz. bod č. 4), kteří tvoří i většinu nejaktivnějších členů. To dokazují sami i způsobem, kterým se snaží bojovat za "práva dětí", přičemž ve skutečnosti bojují pouze o udržení kontroly nad bývalým partnerem skrze dítě a svým veřejným vystupováním se snaží manipulovat veřejné mínění a úřady ve svůj prospěch. Někteří dokonce neváhají k tomu využít různé formy nátlaku, včetně fyzického napadání nebo zastrašování. Například ve formě hromadného doprovodu otců k soudům nebo na sociální úřady nebo blokádami úřadů a přivlastňováním si kompetencí, které jim nenáleží. Pletou si takto demokracii s anarchií. Tyto weby se rády chlubí počty návštěv a členů v řádů tisíců, ovšem ve skutečnosti se aktivně zapojuje z celé ČR pouze několik desítek nechvalně známých "otců", což je nejlépe vidět na účasti jimi pořádaných veřejných akcí, kde se objevují stále ti samí aktivisté. Jedná se tedy o zcela mizivé procento mužů, kteří pouze exhibují v médiích a různými skandály přitahují pozornost na své weby šířící nenávist vůči ženám. Každý rozumně uvažující muž jistě vidí, že to je špatná cesta k vybudování vztahu s dítětem, že takový "otec" nemůže být dobrým příkladem pro dítě a že ani nemůže být psychicky zcela v pořádku.
 
 
8) Náš web netvoří pouze ženy
Často jsme označováni jako feministický web. Každý, kdo by poznal skutečné složení autorů, by se tomuto označení musel řádně zasmát. Zatím však bohužel není možné zveřejnit naše jména, protože někteří členové jsou účastníky porozvodových sporů a narozdíl od militantních obhájců otcovských práv nechceme ovlivňovat rozhodování soudů. Jsme skupinkou lidí, v současnosti s přibližně polovičním zastoupením mužů a žen. Většina mužů je naštěstí slušných a zastává podobné názory, vycházející ze zdravého rozumu bez ohledu na pohlaví.
 
9) Náš web není určen rodičům, kteří se po rozvodu v klidu domluví na péči o děti
Pro normální rodiče, kteří se i v náročných chvílích při rozchodu dokáží rozumně domlouvat, může náš web působit extrémně, tento styl však vyplývá z toho, na jaké weby reagujeme. Bohužel totiž existuje několik procent rodičů (zejména otců), kteří se nedokáží smířit s rozchodem a snaží se za každou cenu bývalého partnera potrestat nebo si nad ním udržet kontrolu a to prostřednictvím vymáhání co nejširšího styku s dítětem. Náš web je určen tedy zejména těm, kteří měli smůlu a narazili na takto psychicky postiženého partnera.
 
10) Jsme proti trestání dětí za rozchod rodičů
Jsme proti tomu, aby dítě bylo potrestáno za to, že jeden z partnerů rozbije rodinu. Tím však rozhodně není myšlen rodič, který fyzicky podá žádost o rozvod, ale ten, který svým chováním neumožnil spokojený a rovnoprávný život všech členů rodiny. Žádost o rozvod, kterou podá postižený partner, je často jedinou možností, jak sobě a dítěti zachránit duševní zdraví. Militantními "ochránci otcovských práv" bývá však vždy za původce rozbití rodiny slepě považován ten, kdo podá onen papír na soud, bez ohledu na to, že k tomu byl donucen nesnesitelným chováním partnera, ať už nějakým druhem násilí nebo často i naprostou izolací od okolního světa. Za toto potom nesmí být potrestán postižený partner a dítě tím, že je odebráno rodiči, který se o něj nejvíce staral. A to ani z poloviny (střídavou péčí) nebo dokonce uzavřením do psychiatrické léčeby, kde je nuceno vytvářet si hezký obraz rodiče, který se nesnažil vztah k dítěti budovat za dobu trvání rodiny.
Lež: Bude přibývat dětí v psychiatrických léčebnách
Pravda: Pokud soud rozhodne o umístění dítěte mimo devastující vliv například matky, děje se tak kvůli matce. Dětí nebude v léčebnách přibývat, pokud bude soud důsledněji trestat toho rodiče, který za to nese odpovědnost.
Lež: Děti se v psychiatrických léčebnách učí milovat otce
Pravda: Pokud matka pomlouvá otce tak, že soud musí vymanit dítě z jejího vlivu, měla by být potrestána třeba i trestem odnětí svobody. A následné nutné léčení dítěte zaplatit.
 
Lež: Novela zákona neušetří státnímu rozpočtu a rodičům 3 miliardy korun
Pravda: Při dodržování novely by nebyl problém rozhodnout na jedno stání. Na opatrovnických sporech, kterých je 25 tisíc ročně, nyní parazitují stovky tisíc lidí. Spory se často vlečou několik let, běžně tři roky, mnohdy i 18 let. Než soud rozhodne a vyslechne svědky, případně osloví znalce, potřebuje k tomu cca 5 stání. Státní aparát platí soudce, zapisovatelky, asistentky, podatelnu, archiváře, poštu, atd. Protistrany zapojují do hry nejen advokáty, své psychology, lékaře, mediátory, atd. Na sporech o dítě se podílí tisíce státem placených organizací typu „Dítě především“.
 
Několik hlavních motivů lží, uvedených v levém sloupci:
Větší demagogie je jistě v současném stavu, kdy stát "musí" dítě daleko mohutněji zastupovat. A tak parazité na úřadech a soudech mají vyděláno a zpeněží okradení dítěte a jeho rodiče hned několikrát.
Mocensky pak jde jen o udržení státní moci nad rodinou, jak to známe z každého totalitního režimu. Bohužel feministické ataky proti střídavé péči jsou motivovány ziskem a byrokratickou lobby feministek. Dětem, jak se ukázalo, nikdy takové výkřiky z jejich dílny neprospěly. Je nutné veřejně deklarovat, že o zájmy dítěte z této strany rozhodně nejde!
Na současném kradení dětí také profituje řada advokátek a psychologů – většinou takových, co jsou pro peníze ochotní provádět cokoliv. Například známa feministická psycholožka Alena Uvačíková by ztratila příjem i jakékoliv uplatnění.
 
Související články:
Pojednání Stephena Baskerville ke stažení také zde.