SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova

Hledání

Hledat:

Legislativa

6. září 2011

Novela zákona o rodině: Poslanci nepřehlasovali Senát

Poslanecká sněmovna 6. záři 2011 projednala návrh novely zákona o rodině, posilující střídavou péči a prodlužující lhůtu pro popření otcovství, vrácený sněmovně Senátem. Pozměňovací návrh Senátu sněmovna neschválila. K přehlasování Senátu chybělo 13 hlasů. 33 poslanců, kteří se zdrželi hlasování, tak prakticky rozhodlo o tom, že novela spadla pod stůl. K dispozici stenografický záznam a přehled hlasování.
 
 
 
Stenografický záznam jednání
 
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
 
6.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 205/4/ - vrácený Senátem
 
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Vít Bárta žádá o slovo.
 
Poslanec Vít Bárta: Dámy a pánové, jako předseda poslaneckého klubu Věcí veřejných žádám o patnáctiminutovou přestávku na klub Věcí veřejných.
 
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Vyhlašuji přestávku do 16.20 hodin.
 
(Jednání bylo přerušeno v 16.03 hodin a pokračovalo v 16.20 hodin.)
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Je 16.20, přestávka a přerušení skončilo. Nejdříve bych sdělil, že tady mám omluvu pana poslance Tancoše, který se omlouvá z jednání 6. 9. My budeme pokračovat dalším bodem schváleného programu 21. schůze. Ještě před tím přečtu omluvu paní poslankyně Dany Filipi, která se omlouvá dnes po 18. hodině.
A teď tedy prosím zase všechny do sálu a budeme jednat o bodu číslo 6. Je to
 
6.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 205/4/ - vrácený Senátem
 
Vítám tady pana senátora Jiřího Dienstbiera. Tady se totiž opět jedná o zákon vrácený Senátem. Senát nám vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy, my máme usnesení 205/5. Já bych poprosil, aby se k usnesení Senátu a k těm pozměňovacím návrhům nejdříve vyslovil navrhovatel poslanec Pavel Staněk. Ano, je tady pan poslanec. Takže prosím, pane poslanče, dostanete slovo jako první. Já jenom trochu zagonguji, že začínáme jednat, aby to všichni věděli a můžu vám dát slovo. Prosím. Jenom prosím všechny, aby se trochu ztišili, aby pan poslanec mohl mluvit. Prosím.
 
Poslanec Pavel Staněk: Děkuji, pane předsedající, za udělené slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane senátore, dovolte mi, abych ještě znovu potřetí vystoupil, resp. počtvrté v tomto případě, se svým návrhem, který mění zákon o rodině. Kéž bych byl tak úspěšný jako ten předchozí návrh, který získal velkou podporu a byl přijat, přestože Senát se s ním neztotožnil.
Já bych si dovolil shrnout velmi krátce celou genezi, celý vývoz tohoto návrhu, který byl předložen už v prosinci loňského roku a který byl tady projednáván ve třech čteních a následně v Senátu a v tuto chvíli je nám Senátem vracen k novému projednání. Ten návrh ve všech třech čteních zaznamenal velkou diskusi jak v té části, která byla exponovaná, to je ta část o střídavé péči, o společné péče, tak následně i v té druhé části, která se týká popření otcovství. Myslím si, že v tuto chvíli asi už není nikdo z nás zde ve Sněmovně, kdo by neměl k tomuto návrhu ucelený názor a kdo by zároveň už nevěděl, jak v tuto chvíli bude hlasovat a kterou verzi podpoří.
Věc byla projednávána 20. července v Senátu, kdy Senát po vyslechnutí mého návrhu, mé řeči, otevřel také diskuzi. Stejně tak jako na půdě Poslanecké sněmovny se k tomuto návrhu velmi živě debatovalo, nakonec návrh Senátu je takový, že ta první část týkající se střídavé a společné péče by měla být vypuštěna a měl by být přijat tento návrh pouze v tom znění, které se týká návrhu na popření otcovství, resp. změny lhůty popření otcovství.
Já musím říci, že s takovým návrhem Senátu samozřejmě nemůžu souhlasit. Ten návrh byl podáván jako komplexní návrh a týkal se návrhu zákona o rodině, týkal se rodinné péče, týkal se a má se týkat jak střídavé, tak společné péče, tak i zároveň popření otcovství. Nesouhlasím s tím, že byla Senátem vypreparovaná určitá část návrhu a že Senát nám tento návrh v tomto znění chce předložit k projednání.
Jak jsem tady už říkal ve všech třech čteních, novela bohužel rozdělila naše členy Sněmovny, ale nejenom členy Sněmovny, ale zároveň celou veřejnost, na podporovatele a odpůrce. Rozdělila je zcela možná z přesvědčení, ale také z důvodu určitého nepochopení tohoto návrhu. Nedomnívám se, tak jak tady padalo z úst některých z vás, že by tento návrh jakkoli šel proti dětem, šel proti jejich výchově, anebo naopak byl v rozporu s jejich zájmem.
Já jsem si dovolil předložit vám na lavice ještě před projednáním takový výtah, takovou drobnou materii, která se týká právě toho nejkontroverznějšího z pohledu přijímání a z pohledu ujednocení názoru nejkontroverznějšího tématu, a to je ta střídavá péče. Tak jak jste měli možnost si možná už přečíst - doufám, že to v tuto chvíli byla aspoň většina z vás, že tomu byla věnována určitá pozornost - tak jsem se snažil v tom materiálu vypíchnout, vyznačit určité věci, které si myslím, že jasně podtrhují potřebu přijetí návrhu v mém původně navrhovaném znění.
Ten návrh, tak jak vám byl předložen, má tři základní teze. Střídavá péče bude pro dítě vhodná, to znamená nebude v rozporu s jeho zájmy, mají-li rodiče o výchovu zájem a zároveň jsou-li rodiče způsobilí děti nebo dítě vychovávat. Myslím si, že základní výtka, která k tomuto návrhu byla dávána, je právě to, že tento návrh není v souladu se zájmy děti, je po přečtení, po jednoduchém přečtení těchto tří tezí, naprosto vyvrácena. Ten návrh naopak podporuje děti a jejich zájmy, protože zájmem všech našich dětí a dětí nejen v České republice, ale určitě i jinde, je mít oba rodiče, a to i poté, co se bohužel rodiče, kteří byli dříve spojeni vazbou manželskou v jedné rodině, prostě rozvedou.
Podle mého názoru, ale nejen názoru mého, ale i názoru odborníků, střídavá péče jednoznačně podporuje růst dítěte i z pohledu vnímání obou rovin - otec i matka, muž a žena. Je to logickým pokračováním vztahu, kdy manželství je narušeno, kdy manželství nefunguje a rodina se rozpadá. Pokud rodič, to znamená ten druhý rodič, většinou to bývá otec, má o výchovu zájem, proč bychom mu nevyhověli, proč bychom na takový návrh nepřistoupili. V současné době se děje v soudní praxi zejména to, že přestože se třeba i rodiče dohodnou na střídavé péči, přestože o to mají zájem, jsou způsobilí a mají opravdu k tomu předpoklady, tak návrhu soud nevyhoví. Domnívám se, že přesně sem je cílena ta materie, sem je cílen ten návrh, abychom tuto zažitou a možná, myslím si, velmi špatně zažitou praxi změnili.
Dámy a pánové, mohl bych tady mluvit ještě další hodiny a hodiny, ale domnívám se, že vše bylo řečeno z mé strany jak v prvním, tak ve druhém i třetím čtení. Koneckonců v té materii, která byla rozdána i dnes na lavice, jsou popsány výhody a zároveň i klady a pozitiva celého návrhu. Velmi bych se proto přimlouval, abychom skutečně zvážili celý návrh, celý komplexní návrh, který byl předkládán, to znamená materii týkající se jak střídavé a společné péče, tak i materii, která se týká popření otcovství, a tento návrh společnými silami přijali tady ve Sněmovně, protože mám za to, že tento návrh je opravdu, aspoň tak to cítím, potřebný a je veřejností očekáván.
Velmi se proto přimlouvám, abychom to veto, kterým Senát posílá v tuto chvíli do Sněmovny můj návrh, abychom sebrali sílu 101 hlasů a dokázali získat podporu vás všech. Děkuji za pozornost.
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nejdřív bych se zeptal, jestli se k pozměňovacím návrhům Senátu chtěl vyjádřit zpravodaj ústavně právního výboru a také stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti Marek Benda. Chcete. Takže prosím.
 
Poslanec Marek Benda: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já nebudu samozřejmě sdělovat svoje stanovisko, ale jenom bych chtěl shrnout, že Senát nám návrh vrátil s pozměňovacími návrhy. Není to veto. Je to veto jenom na tu kontroverzní část, která zde byla projednávána, pana poslance Staňka. To znamená, pokud budeme pak v závěrečném hlasování hlasovat - kdo hlasuje pro Senát, upravuje pouze popírání otcovství, kdo hlasuje pro Poslaneckou sněmovnu, upravuje i popírání otcovství i jiné řešení střídavé péče tak, jak jsme je tady před časem schválili. Jenom aby nám toto bylo jasné.
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. A teď můžeme otevřít rozpravu. V ní by jako první mohl vystoupit senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.
 
Senátor Jiří Dienstbier: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, měli byste mít na stole písemné stanovisko s odůvodněním pozice Senátu. Nebudu se tady příliš vyjadřovat k popření otcovství, protože to není sporná část návrhu. Na této věci byla shoda. A tedy bych se pokusil zdůvodnit, proč jsme v Senátu schválili pozměňovací návrhy týkající se právě střídavé výchovy.
Domnívám se, že není sporu v té věci, že nejlépe společná, případně alespoň střídavá péče, je tím nejlepším způsobem výchovy, která může být dítěti poskytnuta. Vyžaduje to však samozřejmě, že rodiče dítěte jsou schopni alespoň elementární dohody na tom, jak takový druh výchovy bude probíhat. Jistě není v zájmu dítěte, aby střídavá péče probíhala za asistence exekutorů, kteří budou vždy u předávání dítěte z péče jednoho rodiče do péče druhého. Zájem dítěte je v současném znění zákona tím ústředním hlediskem, podle kterého by se mělo posuzovat, jak rozhodnout o výchově dítěte. Na této věci nemění nic ani navrhovaná změna. Již dnes v případě, že soud dospěje po zvážení všech okolností k závěru, že právě střídavá výchova je tou nejlepší, tak už dnes podle stávajícího znění zákona by takovou výchovu měl nařídit.
Osobně se domnívám, že emoce, které jsou s návrhem zákona spojeny, jsou zbytečné, protože zas tak zásadní změna to není. V tomto bodě se totiž domnívám, že i v případě schválení nedojde k žádné zásadní změně v rozhodovací praxi soudu, protože, jak jsem už zmiňoval, zájem dítěte zůstává zachován i v navrhované změně. A pokud už dnes dospěje soud k závěru, že střídavá výchova je v zájmu dítěte, měl by ji nařídit. Pokud dospěje k tomu, že v zájmu dítěte není, neměl by ji nařídit ani podle současného znění ani podle nově navrhovaného znění zákona. Nedomnívám se však, že je vhodné jakýkoli typ výchovy v zákoně upřednostňovat. Mělo by se přihlížet právě ke kritériu zájmu dítěte, které je v zákoně popsáno.
Z těchto důvodů Senát navrhl, aby projednávaný zákon byl změněn tak, že tam právě zůstane pouze ta část týkající se popření otcovství. A pozměňovací návrh Senátu vypouští část, která mění způsob rozhodování o výchově dítěte preferující právě tu střídavou formu.
Chtěl bych vás proto poprosit, abyste schválili zákon ve znění pozměňovacích návrhů Senátu. Děkuji vám.
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. To bylo přání senátora Jiřího Dienstbiera a teď prosím je otevřená rozprava, takže se ptám, kdo dál se hlásí do rozpravy ke střídavé péči a dalším souvislostem. (Krátké odmlčení předsedajícího.) Já jsem zapomněl na techniku (s úsměvem), tady je plno přihlášených. (Veselí v sále.) Takže dobře, vezmeme to popořádku. Pan poslanec Jan Bureš. Výborně, můžeme začít.
 
Poslanec Jan Bureš: Vážený pane předsedající, děkuji, že jsem nebyl přehlédnut. Vážená vládo, pane senátore, kolegyně a kolegové, máme nyní na pořadu velmi ostře sledované a rozdělující téma. Asi nemá smysl tady uvádět obsah předložené novely. Tím jsme si prošli nejen zde ve Sněmovně, ale zásluhu na tom mají i naše média. Chtěl bych tu jen uvést několik polopravd, nepravd a mýtů, se kterými jsem se setkal, a to díky občanům, kteří mi, stejně jako vám, posílali své připomínky. Jistě je posílali. A tak mi dovolte ke každé krátký komentář.
Za prvé. Novela zjevně nehájí zájmy dítěte, ale pouze zájmy rodičů resp. jednoho. - No, v novele je přece jasně napsáno, že soud nařídí střídavou péči, a) jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, b) mají-li o výchovu zájem, a c) je-li to v zájmu dítěte. Musí tedy být splněny všechny tři podmínky, přičemž ta třetí je výhradně na objektivním posouzení soudem.
Za druhé. Argument, že 90 % dětí je svěřeno nyní do péče matky, je pravdivý, ale dle výzkumů u různých soudů bylo zjištěno, že 5 až 8 otců z 10 o svěření dítěte do péče vůbec nežádá. - No, podle této novely se rodiči účast na střídavé péči nenavrhuje. Nemá-li otec zájem, nemůže soud střídavou péči přece nařizovat.
Za třetí. Dítě ve střídavé péči rozhodně nezůstane žít v kompletní rodině, ale bude žít střídavě ve dvou neúplných rodinách. - No přece pro psychosociální vývoj dítěte je důležité, aby vidělo oba rodiče tak říkajíc v každodenním životě. Odnáší si tyto vzory chování ze své rodiny do rodiny, kterou zakládá. Rodič přece nevychovává hlavně působením na dítě, ale svým jednáním, svým vzorem.
Argument číslo čtyři je také pěkný. Někteří zastánci novely z řad poslanců a senátorů argumentují i svými pozitivními zkušenostmi se střídavou péčí. - Ve všech případech bez výjimky to však bylo na základě dohody, tedy zcela jiný případ, než který přináší novela, tedy nařizování střídavé péče i bez dohody rodičů. Tady prosím pěkně se přihlašuji na jinou stranu. To je asi velký omyl. Já zrovna patřím do skupiny, která má zkušenost ze svého okolí, kde velmi dobře funguje střídavá péče, ačkoliv za ni otec musel velmi tvrdě bojovat proti vůli své bývalé partnerky. Jenom pro upřesnění, samozřejmě nejde o moji osobu.
Za páté. Údajně novela postupuje z opačného konce, tj. nařizováním střídavé péče, aniž by bylo nejdříve zajištěno důkladné prozkoumání stavu v rodině před rozvodem. - No, tak tohle je opravdu pěkná nepravda. Soud přece nemůže nařídit střídavou péči, pokud to není v zájmu dítěte. Navíc obě strany sporu mají možnost předložit soudu důkazy o tom, zda střídavá péče je či není v zájmu dítěte, a soud může nařídit i vlastní šetření, což se téměř vždy děje.
Další, to je oblíbený argument prakticky proti čemukoliv - zoufalá pomalost českých soudů. - No, ten samý argument by přece platil proti jakékoli změně zákonů v této zemi. Navíc u nás v tomto případě máme funkční síť sociálních pracovníků, orgánů sociálně právní ochrany dětí při obcích s rozšířenou působností, které mohou konat bez prodlení, zákonné pravomoci k tomu mají.
No a poslední, možná i v neposlední řadě, je nutno uvést argument, že současný stav zákona soudům umožňuje zcela bez problémů stanovit střídavou péči, pokud je v daném případě vhodná. A pokud ji přes žádost jednoho z rodičů soud zamítne, musí ji i odůvodnit, proč ji zamítnul. - S tímto argumentem já naprosto souhlasím, ale nebudeme-li dávat soudům signál, že veřejnost, jejímiž jsme zástupci, vnímá tento fakt jako problém, nebude se v tomto ohledu na jejich rozhodování nic měnit. A to mi snad dáte za pravdu, je špatně. Proto vás prosím, abyste podpořili verzi, která byla schválena touto ctihodnou Sněmovnou. Děkuji. (Potlesk z pravé části Sněmovny.)
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak teď bych požádal paní poslankyni Danu Váhalovou a pak bude Stanislav Křeček. Prosím, paní poslankyně.
 
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, pane senátore, vládo, jak vyplynulo z diskusí v Poslanecké sněmovně i v Senátu, sporný je především v článku I § 26 odst. 2: "Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte."
Ve své podstatě se tento návrh snaží dát přednost střídavé péči před ostatními variantami. Přitom střídavá péče je českými soudy praktikována už několik let za předpokladu, že rodiče jsou schopni se domluvit.
Spor se vede o to, zda podmínkou pro rozhodnutí soudu má být dohoda nebo rozhodnout i proti vůli jednoho z rodičů. Mám obavu, že tato novela směřuje k druhé variantě, a to není správné. Je nutné, aby se rodiče vzájemně respektovali. Aby byli schopni komunikace a byl vyloučen psychický nátlak v tzv. zájmu dítěte ze strany jednoho rodiče, který může dítě trvale poškodit. Každý lidský osud je svým způsobem jedinečný. Soudy mají mít možnost zvažovat podle každého individuálního případu. Souhlasím s názorem, že dítě má právo na oba rodiče, ale má také právo na šťastné dětství. Je však nepřijatelné, aby se stalo prostředkem vyřizování si účtů rodičů či nátlakovým prostředkem.
Schválením této novely v původní podobě by se zmenšila svoboda soudu rozhodnout v každém jednotlivém případu z hlediska především bytostného zájmu dítěte. V této souvislosti podporuji stanovisko Senátu České republiky. Já bych ráda ještě na závěr podotkla, že například ve Velké Británii rozvedené páry praktikují střídavou péči aniž by takovýto zákon měli. Děkuji.
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím nyní pana poslance Stanislava Křečka a další bude Lenka Kohoutová. Prosím pana poslance Křečka.
 
Poslanec Stanislav Křeček: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Záležitost není černobílá, názory mohou být samozřejmě různé, zkušenosti různé. Výhodou tohoto návrhu je, že tady nikdo nelže, na rozdíl od předchozího návrhu tu nemáme, že by pan ministr lhal, ale mnozí se mýlí. To je jiná věc. Prostě názory mohou být různé.
Co je, prosím vás, ale u této věci zajímavé, je to, že je to doprovázeno od počátku do konce neuvěřitelným výrazovým zmatkem a že každý hovoříme o něčem jiném. Klasické je to u toho, že se zaměňuje střídavý pobyt a střídavá péče. To jsou dvě zcela odlišné kategorie. Ten pobyt samozřejmě může být, to je něco jiného, ale střídavá péče je také něco jiného. Existuje, prosím vás, jediný právní řád v Evropské unii, který by používal termín střídavá péče, alternating care, a to je Česká republika. Žádný jiný evropský stát tento termín prostě nepoužívá. Používá se termín společná péče joint custody nebo sdílená péče, ale to jsou přece věci úplně jiné. Toto nezaniká rozvodem, společná péče pokračuje dále. Pak se samozřejmě může střídat střídavý pobyt u toho neb u toho, ale střídavá péče znamená přerušení té péče, že bez ohledu na názory těch dvou lidí se dítě svěřuje tam, kde společná péče není vůbec zaručena, kdy sdílená péče zaručena není. Čili tohleto je od začátku, nikdo nemá nic proti tomu, že střídavý pobyt je pro ty děti výhodný. Ale jenom tam, když je zaručena stejná péče.
Devadesát procent se svěřuje - no samozřejmě, prosím vás, v celé Evropě se 90 % svěřuje do péče matky. Že potom funguje jako v Anglii střídavý pobyt, to je něco jiného, ale svěřeny jsou do péče matky ve všech evropských státech. Dokonce i rakouský právní řád za situace v minulém století, kde o žádném právu matky nebo právu žen vůbec nebylo řeči, kdy bylo stanoveno, že je jenom právo otce, otec odpovídal za rodinu, tak bylo jednoznačně stanoveno, že se matce musí ponechat v péči chlapec alespoň do čtyř let a dívka alespoň do sedmi let, prosím vás, za situace, kdy žádná ochrana nikdy nebyla.
Takže není to, prosím vás, tak jednoduché, jak se nám to zdá. Jsme skutečně určitou výjimkou v evropském právním řádu. Asi by chtělo, aby nový občanský zákoník tyto věci napravil, ale zvažujte hlasování podle svých zkušeností a podle svých poznatků. Děkuji.
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Další je paní poslankyně Kohoutová a pak Boris Šťastný.
 
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážené kolegy, kolegové, ráda bych do třetice vystoupila s podporou novely zákona, kterou podal kolega Pavel Staněk a která je nyní vrácena Senátem, tak jako mnoho jiných zákonů. Novela zákona o rodině, o které dnes budeme rozhodovat, je o problematice střídavé péče. Tato malá změna co do rozsahu, ale co do obsahu velká, říká: Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, soud svěří dítě do střídavé péče obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte.
Neříkáme nic jiného než že pokud budou oba rodiče způsobilí, pokud budou mít oba rodiče zájem vychovávat dítě a pokud to bude chtít i samotné dítě, soud tedy má rozhodnout dítě svěřit do střídavé péče rodičů, tedy obou rodičů. Staví-li se jeden rodič proti, je to důvod k nesvěření. Je-li v rodině prokázán patologický jev, samozřejmě není dítě svěřeno do střídavé péče. A je-li dítě proti, tak samozřejmě dítě opět není svěřeno do střídavé péče. To je zapotřebí si uvědomit. Čili argumenty o tom, že jeden rodič chce, druhý nechce, dítě chce, dítě nechce, to zde prostě není možné.
Čili diskuse typu - teď to znova zopakuji - co když rodiče nechtějí a někdo jim nařídí nebo dítě nechce, patologie v rodině, toto není na místě řešit. Není pravdou, že takové dítě by mohlo být do střídavé péče svěřeno. Novela nikomu nenařizuje, že bude dítě muset být svěřeno do střídavé péče, pokud nechce. Pokud rodina neprojeví jako celek zájem, není možné dítě svěřit do střídavé péče.
Opět si dovolím opakovat: Mají-li oba rodiče zájem a jsou k výchově způsobilí.
Když jsme zde jednali v prvním čtení, vystoupila jsem a říkala, že budu hodně podrobně diskutovat s panem poslancem Staňkem o tom, co je to zájem dítěte. Skutečně jsme toto důkladně probírali, a nejenom s panem poslancem Staňkem, ale i s dalšími lidi a s odborníky v tomto směru kovanými, a tolik diskutovaný pojem zájem dítěte je velmi dobře obsažen v § 26 zákona o rodině, odst. 4. Čili zde nemusíme nic měnit, vše máme dobře v tomto ohledu nastaveno. Nemáme dobře nastavenu střídavou péči.
Hovoříme-li o tom, že dítě bude svěřeno do této péče, bude-li to v jeho zájmu, ještě krátce o tom, co je to střídavá péče, abychom si všichni dobře ještě jednou uvědomili. Je to péče obou rodičů, kdy dítě však žije střídavě u jednoho z nich po různě dlouhou dobu, kterou stanoví soud. V potaz se vždy berou doporučení psychologů, shoda či neshoda rodičů a názor dítěte, pokud je k tomu způsobilé. Skutečně základním předpokladem střídavé péče je schopnost a ochota se společně domlouvat ve věcech, které se dítěte týkají. Toto bych označila za základní kámen střídavé péče. Dalším předpokladem je přání dítěte žít s oběma rodiči, stejný nebo podobný přístup k výchově dítěte u obou rodičů a přiměřená blízkost bydlišť obou rodičů, aby dítě neměnilo školku, školu, kroužky a vazby na své přátele.
Jenom pro dokreslení situace - v současnosti se u nás soudci vyslovují pro střídavou péče zhruba v necelých třech procentech, na Slovensku je to zhruba v 16 % a v Belgii kolem 20 %.
Tato novela nejde nad rámec Úmluvy o právech dítěte, kterou jsem tady v prvním čtení citovala a není zapotřebí ji opakovat. Opět bych ráda připomněla, že návrh kolegy Pavla Staňka rozhodně nejde proti Úmluvě o právech dítěte ani proti zájmům dětí. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď poprosím pana poslance Borise Šťastného. Prosím, máte slovo.
 
Poslanec Boris Šťastný: Děkuji, vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, nechci dále rozmělňovat tuto debatu argumenty, ale - Ježkovy oči přece - já nerozumím tomu, my bychom do zákonů tady neměli dávat věci, že když se dva lidi domluví, tak ty zákony jsou víc a rozhoduje úředník.
Prostě jednoduše řečeno navrhovatel, a tím pádem tato Sněmovna, navrhla, že když se táta s mámou domluví, tak se domluví a soud to prostě uzná, protože jsou ti lidé způsobilí k právním úkonům, záleží jim na jejich dětech a vědí, co dělají. A my se snažíme tady říkat, že nějaký úředník, soudce ví něco víc než ví rodina. Já si myslím, že to je špatně, a proto já jednoznačně podpořím sněmovní verzi. Děkuji. (Potlesk zprava.)
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím paní poslankyni Janu Suchou.
 
Poslankyně Jana Suchá: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, občas slýchám: jsi na straně otců nebo na straně matek. Já si dovoluji říci, a myslím si, že i za většinu poslaneckého klubu Věcí veřejných, že my jsme na straně dětí a jejich rodičů, nikoliv na straně otců nebo matek. Tento zákon nemá sloužit jako prostředek vydírání jedné či druhé strany. Tento zákon nemá ani soudům přikázat, co mají nebo nemají dělat. Tímto zákonem chceme po soudcích, aby více šetřili rodinnou situaci, aby více šetřili a zjistili si více informací, aby mohli co nejlépe rozhodnout tak, aby naše děti měly zachováno právo na oba rodiče a aby rodiče měli v podstatě rovné právo na přístup ke svému dítěti.
Setkávám se s velkým nepochopením tohoto návrhu zákona. Ráda bych uvedla, že v současné době je situace taková, že rodiče se dohodnou, praktikují střídavou péči, než přijde od soudu návrh na nařízení jednání, praktikují v pořádku, funguje to, děti jsou spokojené, pak dojde k soudnímu jednání a soudkyně se rozhodne přesto přese všechno, že dítě nedá do střídavé péče rodičů, ale dá do výchovy a výživy matce. Mluvím ze zkušenosti jako praktikující advokát v oblasti rodinného práva.
Tímto zákonem chceme zabránit libovůli soudců, ale nikoliv jim přikazovat, že nutně musí dát dítě do střídavé péče. Ten soudce bude pouze více hodnotit všechny okolnosti, zda jsou splněny podmínky pro to, aby dítě skutečně ve střídavé péči být mohlo. To znamená, vezmeme-li si tříměsíční miminko, že předpokládám, že nebude v zájmu dítěte, aby dítě pendlovalo od matky k otci, ale prostě dítě bude u matky zvláště v době, kdy matka dítě kojí. To samé, pokud by rodiče byli od sebe vzdáleni 100 km, asi není v zájmu dítěte, aby dítě 100 km pendlovalo třeba každý týden. A právě proto tam zůstává ten zájem dítěte, aby soudce pořád měl možnost zvážit všechny okolnosti a správně se rozhodnout především k dobru pro dítě. Děkuji. (Potlesk poslanců VV.)
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě připomínám, že jsme stále v rozpravě. Je tady ale přihláška paní poslankyně Wenigerové. Tu registruji. Prosím, to je další přihlášený do rozpravy. Prosím. (V sále je hluk.) Prosím o klid. (Předsedající zvoní.)
 
Poslankyně Jaroslava Wenigerová: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, v případě této novely jsem prošla cestou od stanoviska negativního ke stanovisku pozitivnímu. Co mě k tomu přivedlo? 21 tisíc dětí v dětských domovech, většina z nich mají jednoho nebo oba rodiče. Několik tisíc dětí v kojeneckých ústavech. 90 % dětí při rozvodu je svěřováno matce a střídavá péče není doporučena či nařízena. 40 tisíc dětí u nás, to je oficiální číslo, neoficiální je větší, je dětí týraných. Jak bude fungovat tato společnost, jaké je klima v této společnosti, když říkáme, že rodina je základ, ale fakta jsou úplně jiná.
Proto podpořím tento zákon, protože zodpovědnost rodičů za to, jak své děti vypraví do světa, je neoddiskutovatelná, ale bohužel v mnoha případech, jak jsme zde uvedla na číslech, není naplňována. A tak, jak je tato novela postavena, je i cestou k tomu, abychom mohli změnit něco pozitivního ve prospěch nikoliv rodičů, ale dětí. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě prosím. Samozřejmě, prosím, paní poslankyně, můžete.
 
Poslankyně Helena Langšádlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Zaznělo tady mnoho slov o tom, jakým způsobem mají fungovat rodiče, jak selhává rodina, jak by řešením bylo přijetí této novely zákona. Já jsem přesvědčena, že to není správná cesta. Já jsem přesvědčena o tom, že vlastně každá situace, kdy musí vztahy v rodině mezi rodiči a dětmi řešit soud, zasahovat do nich stát, je selhání rodičů. A pokud tady bylo řečeno, že střídavá péče je možná za předpokladu, že rodiče budou kooperovat, za předpokladu, že rodiče se dohodnou, tak jsme přesvědčena o tom, že toto ti rodiče mají udělat, aniž by do toho zasahoval soud a aniž by vlastně své děti těmto experimentům vystavovali.
Střídavá péče - já vím, že je na to mnoho rozdílných názorů, vím, že jsou zastánci, kteří budou říkat, že zájmy dětí, že budou moci děti být s oběma rodiči v pravidelných intervalech, převyšují negace, že dítě mnohdy střídá prostředí. Nicméně bych si vám dovolila přečíst stanovisko paní docentky Lenky Šulové, která dělala dlouhodobou studii na střídavou péči dětí v předškolním věku. V této studii uvádí: "Dítě, které vnímá své zázemí jako nejisté, přestává experimentovat, zkoumat, odpoutávat se, ale fixuje se v nejistém vztahu a zaměřuje se především na chování svých rodičů. Tedy rodiče, kteří střídavou péčí dětem tento stabilní domov nabourávají, ohrožují nejen jejich socio-emotivní vývoj, ale kromě jiného i jejich kognitivní dozrávání."
Já jsem přesvědčena, že tato forma péče o děti není vhodná a je mimořádně zatěžující. Děkuji.
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dívám se, jestli ještě někdo. Ještě vidím pana poslance Béma po paní poslankyni. Prosím.
 
Poslanec Pavel Bém: Pane předsedající, nechtěl jsem vystupovat, protože chci šetřit čas, ale slova mé předřečnice mne k tomu vyprovokovala. Já jsem vystupoval ve všech čteních návrhu novely zákona o rodině a předkládal jsem odborné argumenty, ze kterých bylo patrné, proč z odborného hlediska návrh novely zákona o rodině je cestou správným směrem.
Jsem lékař, psychiatr, rodinný terapeut a bohužel člověk, který se také 25 let musí zabývat rodinným právem. Když říkám musí zabývat rodinným právem, tak to říkám proto, že bohužel kdykoliv do péče o rozhodování o péči o dítě vstoupí soud, tak už je něco špatně, tak je to zrcadlo skutečnosti, že se rodiče nedokáží dohodnout. Kdykoliv do rozhodování o dítěti a jeho budoucnosti vstoupí soud, tak nastává situace, kdy dítě je triangulováno, je vydíráno, stává se poslíčkem mezi otcem a matkou. Nastává situace, o které tak přesvědčivě hovořila paní poslankyně v příspěvku těsně přede mnou.
Ale, paní poslankyně, pokud se na vás mohu obrátit prostřednictvím pana předsedajícího, toto, prosím pěkně, platí nikoliv o střídavé péči, ale i o té, kterou vy hájíte. Čili váš dopis, respektive dopis odbornice na rodinné právo, na rodinnou terapii nebo na rodinné systémy by zrovna tak mohl být přečten kýmkoliv, kdo zde u tohoto řečnického pultu zastával názor právě opačný a zastával názor, který je obsažen v novele zákona o rodině.
Tak na závěr já z pohledu dvaceti pětileté praxe rodinného terapeuta řeknu jenom jedno jediné. My se zde dramaticky zastrašujeme. My drakonizujeme tento návrh zákona. My za ním vidíme příběhy dětí, které vlastně nikdy nenastanou, nebo možná nastanou, ale v té Gausově křivce rozložení jsou extrémem. A jak víme, o extrémech je možné mluvit, ale nikdy není možné je brát jako statistický vzor. To jsou extrémy, kdy dítě chodí ve střídavé péči 14 dní do jedné školy a 14 dní do druhé školy. No, přátelé, to je absurdní situace, která v reálném životě téměř nenastane.
Takže věta na závěr.
Kdyby všichni ti, kteří zastávali názor kritický k novele zákona o rodině měli pravdu, tak já bych jim tady zatleskal. Ale v reálném životě, v reálné kazuistice, z reálných příběhů reálných lidí, reálných rodin a reálných dětí to prostě evidentně pravda není.
To, co řeší návrh zákona o rodině, prosím pěkně, je vlastně krůček, ne žádný velký skok, aby bylo jasné, krůček k jakémusi modelu, který je dnes v rodinném právu sdílen v té pokrokovější nebo rozvinutější - já schválně nechci říci liberálnější, protože to není pravda - části Evropy. A ta čísla, která hovoří o tom, v jakých procentech čeští soudci rozhodují o střídavé péči ve srovnání s tím, jak je tomu jinde v Evropské unii nebo v okolní Evropě, tak to už je jednoznačným důkazem, že my neděláme žádný zásadní krok, přelomový krok, ale maličko se té rozumné, tolerantní Evropě blížíme. Naopak kritici, včetně tedy, bohužel, v tomto případě reprezentantů Senátu, dělají pravý opak, ti se od této tolerantní Evropy vzdalují.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců koalice.)
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže teď se o slovo přihlásil senátor Jiří Dienstbier, prosím.
 
Senátor Jiří Dienstbier: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych rád stručně zareagoval na některé věci, které tady zazněly.
Myslím si, že někteří si špatně přečetli text té navrhované novely, anebo naopak to původní znění, protože ty rozdíly, ty změny nejsou zas tak dramatické.
Zaznělo tady například, že je potřeba souhlasu - podle té navrhované změny - když je souhlas rodičů, takže automaticky by soud takovou věc měl schválit. To je věc, která je platná už podle současného stavu a nic se na tom nemění, a řeší to úplně jiné ustanovení zákona, konkrétně § 26 odst. 3 zákona o rodině, který říká, že rozhodnutí o úpravě výkonů rodičovské zodpovědnosti může být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebuje schválení soudu. To znamená je-li tady dohoda, tak ji soud zpravidla potvrdí, pokud nemá nějakou zásadní pochybnost. To je stav, který platí dnes.
Co se týká toho stávajícího nově navrhovaného znění v § 26 odst. 2, jsou tam prakticky stejné podmínky pro rozhodnutí o svěření do střídavé výchovy. V obou dvou případech je tou jednou podmínkou, že rodiče jsou způsobilí a mají o výchovu zájem. Nikde tam o dohodě není ani slovo. To znamená, že už podle současného znění zákona je možné, aby soud svěřil dítě do střídavé výchovy i tam, kde s tím oba rodiče nesouhlasí. Nicméně takové rozhodnutí je na místě ve zcela mimořádných případech kdy ten soud dospěje k závěru, že to je v zájmu dítěte a že ti rodiče následně alespoň elementárně budou schopni nějakým způsobem komunikovat a tu střídavou výchovu zajišťovat. Ale stejný text zůstává i novém znění zákona, čili na tom se nic nemění. Ale mění se to tak, že může soud takovou výchovu nařídit podle stávajícího nebo podle nového znění pouze v případě dohody. Může dokonce i v případě nedohody už dnes.
A jak v tom současném znění, tak v nově navrhovaném znění zůstává podmínkou zájem dítěte. To je to základní kritérium, které jak už tady v rozpravě také zaznělo, je popsáno už v současném zákoně v § 26 odst. 4 poměrně podrobně, i když asi ne vyčerpávajícím způsobem, protože ta kategorie je tak komplexní, že vždy je potřeba přihlédnout i ke všem okolnostem, které tady např. uvedeny v zákoně dnes ani nemusí být.
Jediné, co se tam v podstatě mění ve vztahu ke střídavé výchově je, že to stávající znění je, když jsou splněny ty podmínky, tak soud může nařídit, a vlastně je tady drobná formulační změna - soud nařídí, resp. soud svěří. Ten posun je nepatrný, jak už jsem říkal, na rozhodovací praxi podle mne případná změna nebude mít vůbec žádný dopad, protože když dnes soud dovodí, že je něco v zájmu dítěte, tak to samozřejmě dovodí i podle toho nového znění.
Ta očekávání, ty emoce, které jsou se zákonem spojeny, jsou naprosto nepřiměřené, naprosto nesmyslné, protože doopravdy nejde v tomto smyslu o zásadní změnu.
Jenom si myslím, že není dobře preferovat jeden konkrétní způsob výchovy. Jak už jsem i říkal, dokonce si myslím, že ta společná výchova je v zásadě lepší, než ta střídavá, pokud jsou jí rodiče schopni.
To jenom k tomu, abych se pokusil reagovat na některé věci, které zazněly v diskusi a nemají oporu v tom znění jak původního, tak nově navrhovaného textu.
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, a to by vypadalo, že se rozprava chýlí k závěru, protože už nemám žádnou další přihlášku, takže ji pravděpodobně mohu ukončit.
Slovo bych mohl dát ještě navrhovateli nebo zpravodaji Marku Bendovi. Samozřejmě vidím, že se o slovo hlásí pan poslanec Staněk, takže prosím.
 
Poslanec Pavel Staněk: Pane předsedající, děkuji za udělené slovo.
Já bych chtěl shrnout toto martyrium novely, která, jak tady bylo řečeno, není možná obsahově příliš náročná, dlouhá, ale podle mého názoru je zásadní. Zásadní je v jedné věci, a to je to, že směřuje k tomu, co bychom rádi, aby opravdu střídavé případně společné péči, která je v tuto chvíli opomíjena právě u soudů, byla dána ve větší míře zelená.
Já přesně souhlasím s názorem poslance kolegy Pavla Béma, že tady příliš drakonizujeme, že tady příliš strašíme se vzájemně. Půl roku se přesvědčujeme vzájemně o tom, jestli tato novela je správná nebo není, půl roku přesvědčuje veřejnost nás - jednotlivé poslance, jednotlivé senátory - o tom, jestli je nebo není ta novela správná, a půl roku si tady tříbíme názor.
Za mne jako navrhovatele tato novela skutečně má směřovat a doufám, že směřuje ke zlepšení rozhodovací praxe soudů. Nikoliv, že bude tato novela bez povšimnutí u soudů, že nebude mít vliv na rozhodovací praxi. Já věřím, že bude mít tato novela, už jenom tato diskuse, že bude mít vliv na rozhodovací praxi soudů, protože zřejmě asi něco není v pořádku, když se tady dokážeme o tom poměrně dlouho bavit a vzájemně se přesvědčovat argumenty.
Já vás tedy, dámy a pánové, vlastně po čtvrté žádám o to, abyste této novela dali zelenou, abyste tuto novelu podpořili ve znění, ve kterém jsem já ji předkládal v Poslanecké sněmovně, a abyste návrhu, který je nám zasílán Senátem nevyhověli. Tu již prosím ještě jednou o podporu mého návrhu.
Děkuji. (Potlesk poslanců koalice.)
 
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Marek Benda už nechce reagovat, takže v tom případě už se dáme do hlasování.
Budeme tedy hlasovat podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tedy nejdřív budeme hlasovat o znění přijatém Senátem, a k přijetí usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
Takže já vám přednesu návrh.... Mám tady požadavek, že vás mám odhlásit, takže vás tedy odhlašuji a prosím, abyste se všichni znovu přihlásili. Tak, nové přihlášení.
A já vám přednesu návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat v první fázi.
"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 205/4, ve znění přijatém Senátem podle sněmovního tisku 205/5."
 
Zahajuji hlasování, kdo je pro tento text usnesení, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 22, přihlášeno 172, pro hlasovalo 85, proti hlasovalo 69, takže to bylo zamítnuto, to znění senátní, nepřijali jsme. Ještě tady na mne někdo volá, nebo ne? Ale jo, volá (posl. Tejc žádá kontrolu hlasování). Tak, dáme prostor tedy kontrole.
A budeme zřejmě pokračovat. Protože jsme s návrhem zákona ve znění schváleném Senátem souhlas nevyslovili, a budeme tedy hlasovat podle § 97 odst. 5 jednacího řádu. Nyní je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance. Přednesu tedy opět návrh usnesení:
Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 205/4.
 
Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento text usnesení, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 23, přihlášeno je 172, pro hlasovalo 88, proti 51, takže i tento návrh usnesení byl zamítnut.
 
Návrh zákona jsme nepřijali a já tedy musím ukončit projednávání tohoto bodu bez nějakého výsledku. Končíme bod číslo 6.
 
 
 
 
Jak poslanci o návrhu novely hlasovali
 
   
19. schůze PS Parlamentu ČR 21.6.2011
 
První hlasování o pozměňovacím návrhu poslankyně Langšádlové v části týkající se střídavé péče (292. hlasování –přítomno 135, pro 70, proti 56 – návrh byl přijat)
 
 
O návrhu zákonu ve znění schválených pozměňovacích návrhů (297. hlasování – přítomno 141, pro 77, proti 35 – návrh byl přijat)
  
 
21. schůze PS Parlamentu ČR 6.9.2011
Hlasování o pozměňovacím návrhu Senátu (22. hlasování přítomno 172, pro 85, proti 69 – návrh byl zamítnut)
 
Hlasování o původním návrhu Poslanecké sněmovny, které vyžadovalo souhlasu 101 poslanců (23. hlasování přítomno 172, pro 88, proti 51 – návrh byl zamítnut)
 
  
Ke stažení v xls:
Přehled hlasování jednotlivých poslanců 21.6. a 6.9.2011
 
Zdroj: www.psp.cz