Proč Ústavně právní výbor PS navrhl změnit vládou navrhované znění § 552, podle kterého "písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší" tak, že tuto formu specifikuje na "sepsanou notářským zápisem nebo advokátním sepisem"?

Po delším přemýšlení uvádím svůj názor na definici rodiny navrhovanou panem Růžkem ve znění: "Rodinu tvoří výlučně biologická matka, biologický otec a jejich společné děti bez ohledu na to, zda žijí společně či odděleně, v manželství či nesezdáni. Ve všech ostatních případech jde o náhradní rodinu". Definici rodiny ve vládním návrhu považuji za dostatečnou. Na rozdíl od pana Jaroslava Růžka bych se bližší specifikací pojmu "rodina" z právního hlediska v rámci Občanského zákoníku nezabývala a to z několika důvodů: 1) jak je uvedeno v § 9 vládního návrhu nového Občanského zákoníku (OZ), zákoník upravuje osobní stav OSOB (rodina je skupinou osob ...); 2) pokud se jedná o práva a povinnosti, vztahy mezi rodiči a dětmi jsou řešeny v rámci Zákona o rodině. Paragraf 34 vymezuje, že rodičovská odpovědnost náleží OBĚMA rodičům (podobně upraveno v § 860 a násl. vládního návrhu OZ); 3) osvojením dítěte ztrácí jeho bilologický rodič svá práva a povinnosti (§ 72 zákona o rodině: osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou, podobně upraveno v § 829 vládního návrhu OZ) a netvoří již s tímto dítětem žádnou rodinu. Neztotožňovala bych pojmy "rodina" a "rodiče" a nespecifikovala bych pojem rodina na "náhradní rodina" a "biologická rodina". Ze sociologického hlediska je funkce rodiny biologicko reprodukční, ekonomicko zabezpečovací, emocionální a socializačně výchovná. Tyto funce může zajišťovat jak rodina "biologická", tak také v řadě případů rodina "náhradní". Jak je uváděno v § 33 zákona o rodině (a běžně se tak děje i v praxi) "na výchově se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti". Dovoluji si citovat názor své dvacetičtyřleté dcery, absolventky fakulty sociálních studií Ostravské univerzity: "Zákon musí reagovat na to, co je a ne na to, co si přejeme, aby bylo. Ideál rodiny - biologický otec, biologická matka, společné děti - společná domácnost - je sice krásný, ale doba bohužel přináší jiné skutečnosti. Musíme počítat s tím, že přibývá rozvodů, osvojených dětí, pěstounských rodin. Zkuste se zeptat dětí z náhradních rodin, kdo je pro ně rodina. Biologická matka či biologický otec holdující alkoholu, gamblerství .... to určitě nebudou".