Jak jste se dostal ke spolupráci na projektu využívání opuštěných venkovských budov pro bydlení?

Jako odborný garant Programu na obnovu vesnice, který inicioval pan docent Koubek. On ze své pozice vysokoškolského pedagoga uskutečňoval program, který se týkal vesnice a potřeboval do týmu někoho ze stavební profese, který je schopný mu v některých odborných věcech poradit. Takto jsme provedli průzkum v několika jihočeských regionech, pan docent Koubek měl řadu kontaktů se starosty malých obcí a díky nim vytipoval řadu objektů, které jsme pak postupně navštěvovali, zjišťovali stávající stav a možnosti využití pro daný účel, tzn.  pro bydlení, a to jak pro staré lidí, tak jako startovací byty pro rodiny, které mají určité sociální problémy.

Měl váš průzkum velký rozsah?

Navštívili jsme kolem patnácti objektů. Z nich se nám podařilo do konečné podoby zrealizovat tři akce, dvě se týkaly domů v Horní Stropnici (v jednom objektu se vytvořili dvě

bytové jednotky, ve druhém tři) a ve spolupráci s Novými Hrady jsme zrekonstruovali školu v Byňově na 4.b.j. Myslím, že tyto tři rekonstrukce se povedly všechny, pak ale celý program usnul, mimo jiné i kvůli problémům s dotacemi.

Vypracovávali jste k navštíveným objektům nějaké podklady?

Vytvářel jsem k nim studie, kde se braly v úvahu dopravní vzdálenosti, možnosti zaměstnání, dostupnost území, prostě ty sociologizující parametry. Dále jsem porovnával klasické náklady na demolici objektu s náklady na rekonstrukci na bytové jednotky (možnosti jiného vyžití jsme nezkoumali) i s náklady na úplně novou stavbu. Ekonomické i sociální výsledky byly – kromě tří skutečně nevhodných staveb - opravdu velmi slušné a takovýto způsob rekonstrukce se ukázal jako výhodný, přičemž vše bylo podloženo výpočty. Navíc se v některých případech díky iniciativě Obecních úřadů zrekonstruovaly další části těchto objektů. V Horní Stropnici se např. v rámci rekonstrukce udělala plynofikace celého domu a nová fasáda.

Můžete popsat jaké další budovy jste navštívili?

Mezi těmi patnácti byly zdevastované obytné domy, dále pak školy a restaurace. V několika případech se nám touto aktivitou podařilo zájem o příslušný objekt oživit - obec s ním pak začala znovu pracovat nezávisle na nás -, což je také velmi potěšitelné.

Vaše studie o rentabilitě převzaly i obce, které nakonec budovy využily jinak?

Tyto materiály se dávaly jako vstupní údaje předtím, než se o rekonstrukci vůbec začalo jednat. Aby se obec zorientovala, věděla o jaké dotace žádat apod. Tím se tyto objekty zachránily před další devastací či demolicí, což vidím jako největší plus.