Mgr. Milena Kodýmová je knihovnicí prakticky od svých 18 let, kdy si vzala na starost knihovnu ve svém domově, Jarošově nad Nežárkou, a provedla ji proměnou z místnosti s knihami v modrých obalech s bílými štítky v místo, kam si lidé přijdou nejen půjčit knihu, ale kde se odehrávají i různá společenská setkání. Knihovna se k takovému účelu přece nabízí.

Obecní knihovna a vy s ní jste věcí veřejnou. Fungují knihovnice (popř. knihovníci) jako představitelky veřejného života obecně?

To je velmi příjemné a lichotivé konstatování a já bych byla ráda, aby tomu tak všude opravdu bylo. V některých obcích to však ještě neplatí. Proto je naším velkým úkolem  přesvědčovat samosprávu, která své knihovny zřizuje, že finanční prostředky investované do knihovny jsou vynaložené účelně a umožňují rozvinout potřebné veřejné služby. Jsme přesvědčeni o tom, že do dobře fungující obce neodmyslitelně patří i dobře fungující knihovna. Proto také sekce veřejných knihoven našeho profesního spolku (Svaz knihovníků a informačních pracovníků - SKIP) za výrazné podpory Spolku pro obnovu venkova iniciovala hodnocení úrovně obecních knihoven v rámci soutěže Vesnice roku. Řada obcí tak již právě díky svým knihovnám zaznamenala úspěch v jednotlivých kolech této soutěže a některé z nich získaly i ocenění nejvyšší v následné soutěži Knihovna roku. Tento titul je v poslední době udělován dokonce jako státní cena v oblasti kultury a jeho nositeli v dosavadních pěti ročnících jsou knihovny v Brodku u Přerova, Horní Lidči, Sepekově, Jindřichovicích pod Smrkem a Kostomlatech pod Milešovkou.

Jako potřebná zařízení jsou dnes knihovny vnímány i současnými představiteli státu, o čemž svědčí politická vůle začlenit je mezi důležitá informační a vzdělávací místa. Důkazem toho jsou i schválené strategické materiály včetně státní informační politiky a existence řady grantových programů určených knihovnám.

Naopak čtení knih není obvykle společenská aktivita, ale hodně individuální a soukromý způsob trávení volného času. Jak tedy podporuje knihovna svou činností veřejný a společenský život obce?

V poslední době se začíná stále více zdůrazňovat trend tzv. “komunitní”  role veřejných knihoven. Spočívá v tom, že knihovna je vnímána jako centrum společenského života v místě nebo k němu velmi významně přispívá. Na příkladu mé domovské obce Jarošov nad Nežárkou mohu uvést, že kromě pravidelných kontaktů se základní a mateřskou školou je knihovna dějištěm nejrůznějších obecních událostí. Například tam pravidelně probíhá vítání občánků a v poslední době i obřad pasování prvňáčků na čtenáře přímo starostou obce. Často se tu konají i tématické výstavy vztahující se k historii obce, významným rodákům, zvláštnostem místa a okolí či zajímavým činnostem a aktivitám. Včetně veškeré schvalovací dokumentace tu byl po svém vysvěcení několik měsíců  vystaven i obecní prapor, aby měla veřejnost příležitost dobře si ho prohlédnout. Mnoho občanů přivedlo do knihovny i veřejné čtení, ukázky z literární tvorby našich spoluobčanů či prezentace regionální literatury vztahující se k obci. Jednou ze zatím posledních akcí bylo “obecní ponocování s Andersenem” spojené s vysazením obecního stromu Pohádkovníku pospolitého na prostranství před knihovnou.

Protože knihovna je výrazným prvkem obce a vy jste knihovnicí ve svém domově, cítíte za jeho charakter odpovědnost?

Celý svůj dosavadní život trávím na venkově, svoji obec jako domov vnímám  a odpovědnost “za její charakter” opravdu cítím. Proto také jsem bezmála čtyřicet let tamní knihovnicí a mám radost, že se mi ve spolupráci s vedením obce podařilo vybudovat opravdu moderní knihovnu fungující ke spokojenosti jejich uživatelů. Na rozloze 90 m² v bývalé školní družině je  každý všední den minimálně 2 hodiny vpodvečer  otevřeno bezbariérové zařízení s pětitisícovým knihovním fondem, automatizovaným provozem (půjčujeme přes počítač za využití specializovaného knihovnického programu Clavius) a bezplatným veřejným přístupem k internetu. Prostředí působí velmi příjemně a návštěvníci se tam rádi zdržují.

Jaké projekty uskutečňuje jarošovská knihovna a na jakých se podílí?

Při modernizaci knihovny jsme se svými projekty ucházeli o finanční prostředky z grantového programu VISK (veřejné informační služby knihoven) ministerstva kultury a poté jsme se zapojili i do grantového programu PIK (projekt internetizace knihoven) ministerstva informatiky. V současné době očekáváme výsledky hodnocení mikroregionálního projektu zaměřeného na dětské aktivity v grantovém programu POV (Program obnovy venkova) ministerstva pro místní rozvoj. Jinak se knihovna výrazně podílí na vzniku a tvorbě Jarošovského zpravodaje a v loňském roce uskutečnila rozsáhlý projekt ROK PRAVDY zaměřený na oživení odkazu pozapomenutého rodáka Vojtěcha Hlinky (literární pseudonym František Pravda), jehož význam ve své době přesáhl hranice regionu a byl uznáván dokonce i v celonárodním měřítku. Do projektu se podařilo zapojit další dvě partnerské obce, řadu institucí a zájmových sdružení i širokou veřejnost.

Jak se odráží velikost obce na podobě knihovny? Jinými slovy, v čem se liší venkovská knihovna od městské a je vůbec její ambicí odlišovat se?

Nemyslím si, že existuje (matematicky vyjádřeno) přímá úměrnost mezi

velikostí obce a podobou její knihovny. Znám velmi malé obce, kde knihovna bez problémů funguje a naopak  místa velká, kde jsou přesvědčeni, že knihovnu snad ani nepotřebují. Vždy totiž záleží na lidech a místních prioritách.

Podle mého názoru by se venkovská knihovna od městské příliš odlišovat neměla a to především v nabízených službách a jejich kvalitě. Existuje-li už dnes funkční elektronicky propojená síť knihoven, mohou být v případě zájmu tyto služby zprostředkovány i v té nejmenší z nich. V čem se lišit může, a to v pozitivním slova smyslu, je atmosféra a doslova domácké prostředí, protože knihovnice (ve velké většině je to žena) své “zákazníky” zná a je vlastně jednou z nich, což velmi výrazně přispívá k pocitu důvěry. Tato skutečnost může také usnadnit společenské aktivity knihovny, neboť pomáhá snadněji nalézt ochotné pomocníky mezi obyvateli obce.

Jaké mají vaši čtenáři nároky na knihovnu? Jsou jejich připomínky motivující?

Dnes už docela velké a je určitě zajímavé si promítnout, jak se tyto nároky měnily. Dříve to byly spíše konkrétní tituly knih, pak se přidalo (často složité a těžkopádné) vyhledávání  potřebných informací a teď? Mnohdy jim připadá připojení k internetu pomalé nebo se jim nezdá kvalita tisku, postrádají třeba “takovou maličkost” jako je možnost vypálit si CD či využívat další programové vybavení. Pokud se týká technických parametrů a možností současného vybavení knihovny, vždy se dovídáme něco nového a inspirujícího, co můžeme využít při prohlížení grantových nabídek a jednání  s vedením obce.

Jak náročné je vybudovat v obci knihovnu a jakým způsobem se její chod do života obce promítne?

Někdy je to takříkajíc “brnkačka” a někdy zase naopak neřešitelný problém. V tom kladném případě stačí, když se ve správný čas na správném místě sejdou správní lidé, kteří jsou si však plně vědomi, že na sebe berou veliký závazek a odpovědnost, aby založená knihovna opravdu mohla fungovat a je to! Založit se totiž dá ledacos, ale zajistit, aby to fungovalo a trvale poskytovalo kvalitní služby, není žádná legrace. Promyšlená představa, chuť do práce, osobní nasazení, smysl pro povinnost a výdrž, odpovědnost, spolehlivost, nápady a hlavně mít rád lidi kolem sebe. To jsou podle mého názoru nezbytné předpoklady k tomu, aby byla existence knihovny pro obec přínosem.

Zdeňka Kováříková