Kdy a jak jste se stal starostou?
Víceméně náhodou, pracoval jsem jako vodohospodář státních lesů a po roce 1989 jsem se v obci začal věnovat dětem. Založili jsme nejprve oddíl a potom středisko Junáka. A když byly v devadesátém roce obecní volby, zvažovali jsme, jakým způsobem vytvořit kandidátku, aby to nebyla stranická záležitost, protože stran měl každý plné zuby. A tak se dohodly různé zájmové - staré i nově vzniklé - organizace, já jsem dobrovolně povinně zastupoval skauty. Vytvořili jsme nezávislou kandidátku z aktivnějších lidí, kteří měli zájem o dění v obci.

Znali vás osobně tehdy lidé ještě v jiné roli než jako skautského vedoucího?
Svaz družstevních rolníků připravoval ve své době obrovskou akci, velké rekreační středisko, kde měl být nejenom nějaký obrovský hotel, jako základna, ale i několik desítek chat kolem. Byla to poslední část Chřibů, kde není zdevastovaná krajina (zemědělskými zásahy družstevníků ano, ale ne zástavbou). Proto jsme se současným vedoucím Lesní správy Buchlovice udělali proti tomuto záměru podpisovou akci a tehdejší mocipáni se třepali vzteky. Kamaráda chtěli vyhazovat z práce a už řešili, jak půjdou na kobylku mně, ale protiakce se podařila a veřejnost se se mnou seznámila: rebel v dobrém úmyslu.

Jak volby dopadly?
Kandidátka nezávislých vyhrála, jako nezávislí jsme měli většinu. A protože tehdy ještě působila komunistická strana, i když získala málo hlasů, a zejména silná lidová strana, dohodli jsme se, že obsadíme funkci starosty, protože předat to zpátky straníkům nechtěl nikdo. Ovšem dlouho jsme se nemohli dohodnout, kdo bude starostu dělat - většina ostatních z naší kandidátky měla jiné závazky. Po třetí nátlakové schůzce jsem podlehl, proběhla volba starosty a já byl zvolen.

Výchozí situace - jako ostatně v celé zemi - asi nebyla jednoduchá?
Začátky byly krušné, protože Modrá byla v minulosti třikrát integrována pod Velehrad jako střediskovou obec a nebyla s tím spokojenost. Optimální varianta je každý za svoje, a proto jsme se oddělili. Neměli jsme žádný majetek ani vybavení, nic. Ale už tehdy jsme měli osvícené zastupitelstvo a bylo nám jasné, že obec potřebuje nejenom obrovské investice, ale zejména nápravu vztahů mezi lidmi; obnovit tradice a zvyky. Prvním krokem bylo setkání s lidmi, to jsme udělali hned po volbách, na Štědrý večer a u koledy. Během dalších let se tato aktivita postupně rozrostla a nyní se u živého Betlému schází zhruba čtyři sta lidí. To byla první akce a další začaly přibývat. Obnova vztahů mezi lidmi se stala naší prioritou, přestože něco takového už nikdy nebude optimální. Funguje tady uzavřenost doby, kdy tyto věci nahrazuje televize a je natolik silná, že lidi zatlačuje zpátky. Ale kus práce jsme v tom udělali.

Kam až sahají dějiny vaší obce?
Její novodobá legislativní historie začíná v roce 1786, kdy je první písemná zmínka o tehdejším Neudorfu, tedy Novém  dvoru. Osada jako taková, tu byla samozřejmě dávno, ale legislativně patřila pod Velehradský klášter a jako obec vznikla až v tomto období. Dlouho jsme si mysleli, že zde byly jenom nějaké ovčárny a zemědělské usedlosti a jinak nic. Až postupně vykopávky a písemné zprávy naznačily, že zdejší osídlení je naopak prastaré a jeho souvislá linie na zastavěném území Modré sahá až před rok 800.

A ta nesouvislá?
Zástavba tu byla i před rokem 800, nejprve se mělo za to, že starší osídlení nějak zaniklo po pádu Velké Moravy, ale v posledních letech jsme tu naopak našli pokračování tzv. mladohradištní kultury a došlo i k dalším nálezům ze 13. a 14. století. Období méně osídlené, které jsme zatím neprokázali, je někdy po skončení Germánů, zhruba po čtvrtém  století našeho letopočtu. Před nimi tam máme nálezy z období prvních Keltů, tzv. braubašské nálezy, zastoupena je starší i mladší doba železná, doba bronzová až do doby kamenné, naprostá většina přímo na katastru obce. 

Jak vznikl název Modrá?
Podle legend jsou dvě varianty: první se vztahuje k novodobému vzniku obce na katastru velehradského kláštera. Tehdejší úředníci, zeměměřiči, měli modré kamizolky, modré fráčky a na základě toho, že byli modří, tak obec nazvali Modrá. Druhá varianta je, že se tady barvilo plátno namodro. To jsou dvě staré verze, je otázka, která je pravdivá, možná ten název vznikl ještě jinak, to zatím nevíme.

Vraťme se ještě k moderní historii obce...
Obec byla dosídlena většinou ze Starého Města, odkud se sem přistěhovali zemědělci, to byly převážně rody Vaňků a Slámů. Potom se Modrá rozrůstala, nejprve měla kolem tří set obyvatel, v sedmdesátých letech asi 700, pak nastal mírný pokles a teď máme asi 650 obyvatel a pomalu nás přibývá.

Kdy u vás vznikl místní POV?
Protože jsme cítili opravdu silnou potřebu obnovy, tak už před rokem 1992 - ještě než byl schválen POV - osvícení odborníci vypracovali nezávisle vlastní obdobný program, kde jsme mapovali ohrožené druhy zvířat a rostlin, ale i vytvářeli předběžné návrhy změn v krajině. Proto když se schvaloval místní POV, měli jsme už plán obnovy krajiny. Tradice a zvyky jsme nejen obnovovali, ale vytvořili jsme i řadu nových, které se tradicemi postupně staly. Nyní máme obrovské množství společenských a kulturních setkání během roku.

Zmiňte alespoň ty nejdůležitější...
Adventní a vánoční koncert, roznášení betlémského světla, setkávání u Betlému, tříkrálová pochůzka po domech, maškarní bál pro malé, společenské plesy, otvírání jara, pálení Morany, velký košt vína na Josefa. Potom následuje tzv. šlahačka, tj. pondělí velikonoční, ještě před velikonocemi jsme začali pro malé děti dělat soutěž pletení, potom míváme jarní závod, stavění máje, kácení máje, pálení čarodějnic. Sv. Jana jsme schválili jako patrona obce, kterým kdysi býval, i původní kostelík z roku cca 800 se po něm jmenoval, děláme svatojánské setkání, kdy bývá bohoslužba a koncert. Dále různé poutě a jarmarky, v létě tábory, v září vinobraní, drakyádu, sportovní turnaje a pak heloudýně – strašidelný pátek, kdy je přehlídka dýňových strašidel; tradiční je Mikuláš. V současné době se díky skanzenu počet akcí ještě rozšířil.

Vybudování skanzenu nějak souvisí se zmiňovaným kostelíkem?
Lokalita na okraji obce je zastavěná odpradávna, na tomto území jsme postupně vytyčovali vykopávky a zjistili, že tam byly i další stavby, nejenom kostel, který byl odkryt v roce 1911. Našel jsem zápis výpovědi jedné místní pamětnice asi z roku 1903, že zdi kostelíku, který byl původně postaven zhruba na přelomu osmého a devátého století, stály ještě na počátku století minulého a byly tehdy vysoké zhruba do výšky dospělého člověka. Pak byl zcela rozebrán a my jsme ho stavěli znovu podle středověkých rytin. Stavbu jsme iniciovali ve spolupráci s Moravským muzeem a Slováckým muzeem Uherské Hradiště, výstavba trvala tři roky.  

Jak místní lidé přijali myšlenku znovuvybudování kostela?
Musel jsem udělat referendum jestli kostel znovu postavíme nebo ne. Jsme malá obec a vzhledem k malému rozpočtu to bylo náročné, ale občané dali v referendu pravomoc kostelík znovu postavit. Kolem něj je hřbitov a v něm 37 kosterních hrobů, ty nejstarší datují toto období. Až posléze jsme zjistili, že je tam velká slovanská osada, jejíž součástí byl tento  zřejmě nejstarší kamenný kostel na území střední Evropy. Postupně zjišťujeme další skutečnosti, víme např. že ta osada měla na délku téměř půl kilometru, víme o dalších hřbitovech i stavbách, výzkum tady bude na několik desetiletí. Postupně jsme došli k tomu, že bychom chtěli vytvořit skanzen.

Při budování skanzenu jste vycházeli striktně z odkrytých půdorysů?
Vznikla velká aglomerace o výměře asi pět hektarů, kde mají všechny stavby reálný základ. Ale kdybychom všechny dělali jenom podle rekonstrukcí odkrytých místních základů, trvalo by to ještě mnoho let. Proto jsme udělali tzv. opevněné velkomoravské sídliště středního Pomoraví - vzali jsme prostě objekty, které byly podle starých zpráv dobře zmapované, ze Starého Města, Uherského Hradiště, některé i z Modré a vytvořili sídlištní celek. Je tam možno vidět církevní areál s kostelem, vedle areál mocenský s mojmírovským palácem, který stával ve Starém městě. 

Zatím jste zmiňoval dva areály, kolik jich ještě zbývá?
Dva - ten třetí je sídlištní, kde je možno vidět různé typy domů. Poslední areál je výrobní, kde jsou dílny, protože Slované už měli samostatné objekty, což byly malé dálny i jakési manufaktury. Je tu např. možnost vidět pracoviště košíkářů, zpracovatelů parohů, kostí, kovářů, slévačů, kde jsou vidět i pece na tavení železné rudy; je tam i keramická dílna s venkovními pecemi na pálení keramiky. Vstup do skanzenu tvoří vstupní brána ze dvou věží, vedle je stylově udělaný bufet a infocentrum, kde jsou i informace o mikroregionu, historii obnovy venkova apod. 

Jak vypadá okolí archeoskanzenu?
Venku je rybníček, v okolí jsou cyklostezky, zakoupit lze jednorázový rybářský lístek, jsou tu i možnosti koupání, tj. dalších šest rybníků.

Rybníky patří – díky vaší původní profesi vodohospodáře - k modranským specifikům?
Součásti plánu obnovy krajiny bylo řešení zadržení vody v krajině, protože nejenom suchá léta ukazují, že oteplování přichází. Z historie víme, že perioda Velké Moravy byla teplotně ještě výš než jsme teď, čili: očekávejme ještě větší oteplení. Proto se musíme naučit zadržet vodu v krajině ve chvíli, kdy je jí víc - a když je jí méně, tak ji z těch nádrží pomalu odpouštět. Postupně jsme vybudovali nad obcí rybníky, které slouží nejen k revitalizaci krajiny, ale i k protipovodňové ochraně, protože v minulém režimu byla velká část místního potůčku zatrubněna do stovek rour, což samozřejmě nestačí na rozměr povodí. Tehdy došlo dokonce k vyplavení a zbourání jednoho domu - babičku museli zachraňovat při lokální průtrži, protože jakákoliv větší povodeň tyto roury zahltí.

Podařilo se vám tuto nepříjemnou situaci nějak změnit?
Při posledních povodních, kdy v okolních obcích měli v zemědělské intenzivně obdělávané krajině problémy, se ukázalo, že my jsme naopak touto postupně budovanou kaskádou vodu zachytili. Ta kaskáda má tu vlastnost, že postupně odpouští ono velké množství vody, které trubky unesou. Když šla povodňová vlna, zem se nasytila a my po louce a části lesa sbírali ryby vyhozené přes bezpečnostní přeliv a stav deště se měnil, stačilo odpustit patřičné množství vody a retenci znovu udělat. Tento postup je daleko lepší než megalomanské stavby, proto vznikly nejenom rybníky, ale obnovili jsme i mokřady, aleje kolem cest a obnovujeme dál.

Můžete přiblížit vaši práci v krajině?
Začali jsme v rámci mikroregionu Buchlov spolupracovat systémově, vytváříme cyklostezky, či poutní cesty s cyklotrasami, které propojují všechny obce mikroregionu, dáváme dohromady ubytování, atraktivity, možnosti ke koupání, rybolovu, stezky pro náročnější cyklisty, pro pěší. Např. cyklotras máme nyní 270 kilometrů. Spolu s velehradskou školou - kam naše děti dochází - chystáme další naučnou stezku (už tu máme tři), která bude zaměřena na ukázky starých druhů a odrůd stromů a keřů.

Jaký vliv má tato obnova na rostliny, zvířata apod.?
Skládáme dlouhou dobu mozaiku a až teď, po čtrnácti letech starostování, ta mozaika dostává tvář. Okolí Modré a Velehradu se začíná velmi pozitivně měnit, což je vidět i na mikroklimatu. Zpátky se rozšířily orchideje, jilmy, které byly závislé na vlhkosti vzduchu, dokonce jedle, které zde byly kdysi vysázeny, tak mají podrosty, tzn. že vlhkost vzduchu už ovlivnila ujímavost semínek. Zpátky se rozšířili čolci a mloci, několik druhů skokanů, ropuch atd. Máme tu znovu i další vymizelé druhy stromů, třeba oskoruše, které už dokonce rodí, máme zpátky moruše, dříny, různé druhy hrušní, třešní, jabloní... Připravujeme velký desetihektarový rybník s rákosovými plochami a ostrovy pro hnízdění vodních ptáků, postavili jsme další dva rybníky, obec Velehrad bude stavět nový rybník s mokřadní částí. Na rybníku před bazilikou máme už druhým rokem divoké husy. Kolem rybníků jsou vysázené stromy a vodní rostlinstvo, je u nich možné posedět, máme na vodě molo s osazením, je možno se svést na lodičkách. Je to kulturní prostředí, kde jsme udělali jakousi galerii v přírodě, máme tam řadu pěkných soch, které doplňujeme.

Inspirují vaše výsledky okolní mikroregiony?
Na konzultace k nám jezdí řada starostů, podařilo se nám realizovat už desítky rybníků a několik desítek nádrží v krajině, nějaké cesty a cyklostezky, dva mikroregiony vytvoří  dokonce další kamenné rozhledny; podle naší dřevěné už se v rámci mikroregionu stavělo rozhleden několik. Krajina může být člověkem využívaná – i zemědělsky - a přitom kulturně upravovaná, to si navzájem nebrání.

Pavel Hlavatý