Dlouhodobým cílem občanského sdružení Klub přátel historických památek Radonice – Vintířov je vybudovat památník “Lapidárium zaniklých obcí Doupovska” při pěší cestě ke kapli. Tato cesta kdysi existovala a používala se jako pozvolnější a pohodlnější, než křížová cesta a kratší, než cesta pro povozy. Nyní je zcela zarostlá, místy dokonce nepropustná. Obec zahájila se souhlasem majitele lesa p. F. Thurn-Taxise vyčištění cesty a její obnovu. Na pracích se podílejí jak nezaměstnaní obce, tak školní děti a dobrovolníci.

Lapidárium je umístěno v hořejší části této cesty a postupně zde budou shromážděny autentické fragmenty ze zaniklých obcí Doupovska a Kadaňska jako jejich připomenutí, s označením původního jména v češtině a němčině a datem první historické zprávy a zániku. .

Vzhledem k tomu, že ze zrušených obcí se nezachovaly žádné historicky cenné a památkově chráněné artefakty (památky jsou již shromážděny v karlovarském muzeu) a také s ohledem na nebezpečí případného odcizení, jde o běžné stavební, kamenické nebo sochařské fragmentů, které musí splňovat jedinou podmínku: být skutečně z uvedené vsi nebo městečka a být “nezajímavé” pro sběratele - patníky, mezníky, milníky, podstavce od křížů, ostění oken nebo dveří, zbytky schodiště ap.

Skupiny fragmentů ze zrušených obcí budou uspořádány podle územního principu bývalých obcí a jejich osad a někdejších panství. Jde o úkol dlouhodobý (odhad na 6 - 7 let), neboť jen v oblasti Doupovska se jedná o 65 zrušených obcí a další se nacházejí na Kadaňsku mimo vojenský prostor.

Ke koncepci Lapidária a koordinaci jeho budování byl ustaven realizační tým ve složení: PhDr. Vladimír Valeš, starosta obce, Miroslav Ondrejka, místostarosta, Jaroslav Maier, předseda Klubu přátel historických památek a JUDr. Antonín Šolc, právník a člen Klubu. Jednání ve věci vyhledávání a převozu fragmentů ze zmizelých obcí s přednostou Újezdního úřadu Hradiště pplk. Ing. Peterem Dellamáriou byl pověřen starosta obce Vladimír Valeš.

Odpolední program tradiční Vintířovské poutě byl v neděli 4. července 2004 zahájen pobožností v poutní kapli Panny Marie Pomocné. Poté se ozvalo pět výstřelů z malého moždíře, jak patřívalo k historickým tradicím a před kaplí se představilo 12 účastníků letošního 4. ročníku mezinárodního sochařského sympozia “Plenér Vintířov 2004”.

Návštěvníci se pak přesunuli do spodní části louky před kaplí, kde započala malá slavnost otevření lapidária. Po úvodním projevu starosty obce byly postupně odhaleny fragmenty deseti vesnic. Každá obec byla představena krátkým životopisem a její patron přidal osobní vyznání – poselství myšlence památníku. Tak kupř. k obci Žďár promluvil bývalý obyvatel Vilémova Karl Dostal z Neuhausen u Stuttgartu, jehož matka se právě ve Žďáru narodila. Nad fragmenty vsí Ratiboř a Růžová převzal patronát pan Karl F. Thurn-Taxis, neboť po staletí patřívala k vintířovskému  panství jeho předků – Lobkoviců. Tak se postupně vystřídali patroni hovořící česky i německy. K jímavým okamžikům patřil spontánní projev pána, který po válce jako malý chlapec prožil několik let v malé vísce Kozlov, než byla zabrána pro vojenský prostor. Přijel až z jižní Moravy a pod dojmem všeho, co zde i v následujících dnech prožil, se rozhodl navrátit, zakoupit si zde domek a důchodová léta prožít v krajině svého dětství, kam se postupně navrací život.

O vyhledávání autentických artefaktů v rozvalinách starých vsí hovořili i členové realizačního týmu M. Ondrejka a J. Maier. JUDr. A. Šolc vzpomněl, jak v místech bývalé vsi Tunkov před třiceti lety sloužil jako mladý poručík československé lidové armády. Na závěr se rozsvítily na každém kameni svíčky, školní děti položily kytici polních květů a pan farář Josef Čermák památníku požehnal a pomodlil se za všechny někdejší obyvatele zaniklých obcí.

Po celé odpoledne i v dalších dnech směřovaly k lapidáriu zástupy lidí, aby u zbytků křížů z návsí, ostění dveří k chlévu, dvou schodů k telcovské škole, u pamětního  kamene rozhledny dr. Hanse Kulicha, zbytků koryta či mlýnského kamene vzpomněly na zaniklé vsi a jejich obyvatele, kteří zde zanechali svou stopu, která by neměla být zapomenuta…

Vladimír Valeš