Národní zemědělské muzeum
Národní zemědělské muzeum (NZM) vzniklo jako součást Národopisného muzea v roce 1891 a samostatnou institucí se stalo v roce 1918. Od počátku mělo problém s nalezením prostorově adekvátní budovy, a to i přesto, že postupně vznikly jeho pobočky v Brně a Opavě. Jeho současná pražská budova byla postavena v letech 1937-39 podle projektu architekta M. Babušky a patří k významným památkám českého funkcionalismu. Šlo o jednu ze dvou sousedících a architektonicky shodných budov, ve druhé mělo sídlit Národní technické muzeum, ale obě budovy těsně po dostavbě zabrala německá okupační správa...

Po válce se pak jejich osud zcela rozešel. Zatímco z Národního technického muzea se postupně stala respektovaná instituce s dlouholetou tradicí a velkým zájmem veřejnosti, Národní zemědělské muzeum o svou budovu přišlo v roce 1950 kdy byla “rozhodnutím Státní dislokační komise dočasně uvolněna pro potřeby nově vzniklých projekčních organizací”. Muzeum bylo přestěhováno, mimo jiné do zámku Kačina u Kutné Hory (kde se dnes nachází Muzeum českého venkova), a postupně získávalo další výstavní i depozitní prostory (Ohrada. Valtice ad.). Pražskou budovu však mohlo Národní zemědělské muzeum začít využívat až od roku 1994, od této doby probíhá také její vnitřní rekonstrukce, mimo jiné např. odstraňování kójí z předchozího období, zcela nevyhovujících muzejnímu zaměření budovy.

Krajina
Současným záměrem NZM je postupně v této budově vytvořit obsáhlou expozici věnovanou krajině, ve třech patrech a na ploše 4500 metrů čtverečních.  

První patro bude věnováno úvodní expozici, zaměřené na “symbolický význam jednotlivých prvků a struktur a jejich významy v konkrétních údobích”. “Důležité pro úvodní expozici je, že si lidé uvědomí, jaký měl význam např. pramen v neolitu, v baroku a jak nabyl jiného významu ke konci dvacátého století, když přišly meliorace”, vysvětluje Mgr. Berenika Dobiášová a pokračuje: “důvodem, proč zrovna tohle dáváme na začátek je, že se toto pojetí bude prolínat celou expozicí”. U každého krajinného prvku bude umístněna informace (formou panelu, tabule, či nějakou interaktivní formou), jakého významu prvek nabýval v prostorových a historických souvislostech. 

Druhé patro (ústřední a nejrozsáhlejší část expozice) se bude zabývat krajinou a zemědělstvím. Jedna z možných podob uvažuje o jedné ústřední stezce sledující konkrétní historická období, která výrazně formovala krajinu (např. neolit, renesance, baroko). Volitelné odbočky by pak byly zaměřeny monotematicky (živočišná výroba, voda v krajině technologické úpravy apod.). Plánována jsou i vertikální propojení určitých míst se souvisejícími místy ve třetím patře. To je zaměřeno na “krajinu a spiritualitu”, v blocích věnovaných umělé tvorbě krajiny, krajině a umění a krajině a idejím (viz ilustrační obr.).

“Zajímá nás krajina a umění, výtvarné umění, divadlo, film, literatura, fotografie, prostě jakým způsobem krajina ovlivnila umění. Dále jak působí politika na krajinu, jakým způsobem zase krajina formuje politiku nebo filosofii a jakým způsobem se ovlivňují spiritualita a krajina”, rozvíjí základní schéma Mgr. Dobiášová a dodává: “třeba některé náboženské systémy vycházejí jednoznačně z krajiny, kde byly ustaveny”.

Jak, kdy a pro koho
Řada témat je dosud diskutována (celý projekt má ustaven odborný poradní sbor), např. zda a jak budou v expozici přítomny i jiné než (středo)evropské typy krajiny. “Mělo by tam být jazykové vybavení – minimálně anglické a doufejme, že snad i německé, aby expozice nebyla přístupná jenom českým návštěvníkům, nechceme dělat jazykové mutace papírové, aby výklad mohli poslouchat i nevidomí. Zabýváme se i tím, jakým způsobem  expozici udělat, aby byla přístupná také vozíčkářům”, přibližuje jeden z problematických okruhů Mgr. Berenika Dobiášová. Celá expozice by měla být dokončena v roce 2010 (třetí patro o rok, druhé dokonce o dva dříve), záležet bude ovšem na finančních prostředcích, rozpočet se zatím pohybuje v rozmezí mezi 135 až 150 milióny korun...

Součástí celkového záměru je rovněž vytvoření badatelského centra, kde by se dal využít velmi rozsáhlý fotografický a mapový archiv. O tom, komu je expozice určena, hovoří Mgr. Berenika Dobiášová v závěru svého výkladu: “Hlavní cílovou skupinou jsou pro nás děti ze škol, ale silný potenciál vidíme v seniorech, ti jsou zvídaví a mají velkou chuť se učit nové věci. Proto musíme počítat i s těmi bariérami, které tam jsou, aby byly zvládnutelné nejen pro vozíčkáře, ale i pro starší lidi, plánujeme i dětské doprovodné akce, ale měly by být vtěleny přímo do expozice. Ta by měla  mít potenciál, aby si děti mohly objevovat a pracovat samy”.

Pavel Hlavatý