Jak dlouho píšete místní kovářovskou kroniku?

V roce 2003 mne pan starosta požádal, zda bych ji nemohla převzít. Mám svojí představu  - dříve se psalo o různých událostech, které se tu staly, to se samozřejmě bude psát i dál, ale v kronice se objeví více informací z oblasti kultury a práce obecního zastupitelstva.

Navazujete na nějakou již existující kroniku?

Ano, úplně nejstarší místní dochovaná kronika je hasičská z roku 1899, obecní kronika je u nás psána souvisle od roku 1932. Třicet let přede mnou dělala kronikářku paní Pulcová, což je učitelka češtiny, a dělala to dobře. Je náročné po ní nastoupit, nicméně chtěla kroniku po těch třiceti letech předat někomu dalšímu.

Obecní i další kroniky jsou někde k nahlédnutí nebo se půjčují kopie?

Když přijdete jako občan, máte možnost si tady pod dohledem příslušnou kroniku půjčit a vyhledat potřebné. Veřejně to ovšem nejde, protože už se stalo, že někdo vyřízl stránku, protože se mu tam něco “nelíbilo”. Před dvěma lety jsme v rámci našeho folklórního festivalu měli dokonce výstavu kronik. Jednotlivé kroniky byly veřejně k nahlédnutí zde v zasedací síni a kdo chtěl, mohl si pod dohledem cokoliv prohlédnout, tuto akci určitě obnovíme.

Vedle kronikářství pracujete také v obecní knihovně...

Jsem knihovnice, absolvovala jsem rekvalifikační kurs v Českých Budějovicích, seznámila se s tím. jak vypadá knihovna a jaké akce se tam dají dělat. V nejbližší době chystáme něco pro školy. Myslím, že sice funguje internet a počítače obecně, ale knihy jako takové většinu dětí moc nelákají. A jak někoho nalákat – jedině tím, že mu tu věc ukážu, že mu ji nabídnu, představím, a to bych ráda učinila, samozřejmě ve spolupráce se školou. Uděláme pro děti takové seznámení s knihovnou, co tam můžeme získat za informace a k čemu je to dobré.

Jak velkou knihovnu v obci máte?

Asi čtyři a půl tisíce svazků, navíc máme skvělou spolupráci s milevskou knihovnou, oni mají doplňovací fond a ten se využívá pro ostatní obce. Já přijedu do Milevska s kufříkem, vyberu si v doplňovacím fondu knihy, které se mi líbí, odvezu si je do Kovářova a mám je tady třeba rok, prostě dokud se půjčují. Pak zase dojedu do Milevska a vezmu si jiné, takže je to skvělá spolupráce. Kniha dnes má svou hodnotu, tím se myslím vracíme do hodně daleké minulosti, kdy kniha byla “majetek”.  Dnes jsou knihy drahé, takže nám tato praxe ušetří spoustu peněz a čtenáři mají pořád velký výběr.

Kdo u vás nejvíc čte a co?

Muži u nás chodí do knihovny velmi málo, mám pouze tři, co čtou knížky, dva čtou v podstatě všechno, třetí převážně detektivky; jeden další si půjčuje hlavně časopisy. A ženy – to je různé, některé čtou převážně ženské romány, jiné detektivky a pak mám jednu čtenářku, která se mi moc líbí, protože si vždycky k tomu běžnějšímu vezme ještě nějakou knížku navíc, aby se něco nového naučila. Děti si půjčují hlavně časopisy, encyklopedie, obrázkové knížky a publikace o zvířatech.

Máte v knihovně i knihy vázané přímo na váš kraj a region?

Ano a docela dost se čtou, často i kvůli tomu, že někdo dělá referát do školy. Hlavně starší lidé pak čtou i vesnické romány, protože jejich prostředí dobře znají.

Jaká je další náplň vaší práce na obecním úřadě?

Mám na starosti dotace, sháním peníze po celé republice. Když jsem nastoupila, tak se mi např. podařilo sehnat prostředky na nové byty nad školou, zpracovávala jsem i celou přihlášku do soutěže Vesnice roku. Také hlásím do místního rozhlasu.

Proč zrovna vy?

Chodím do kostela a pověřili mne tam občasným čtením, to bylo moje první vystupování před lidmi, pak jsem začala hrát ochotnicky divadlo. Když mne pověřili hlášením - jsem velký trémista a ze začátku mi kolegyně, která to uměla, přepínala písničky a vůbec pomáhala s technikou - chtěla jsem tomu dát nějakou šťávu. Nyní mne často lidé zastavují a říkají, že se jim moje hlášení moc líbilo, i když někteří z nich neví, co jsem vlastně hlásila.