Krajská organizace SPOV Zlínského kraje vyhlásila v loňském roce spolu se Zlínským krajem soutěž O zlatou cihlu obnovy venkova Zlínského kraje, která se konala pod záštitou hejtmana ZK Františka Slavíka. Soutěž by měla kromě ocenění, zveřejnění a zdokumentování příkladných stavebních činů na venkově tohoto regionu v posledních patnácti letech také inspirovat vznik obdobných soutěží v dalších krajích. Zlatou cihlou v kategorii C – nové venkovské stavby – byla oceněna Kaple sv. Anežky České v obci Březůvky.

Motto: Ne u cesty v údolí, ne na temeni vyhlídky kopce, ale jak ovečka ve stráni ráda se popásává ...

Obec Březůvky je typickým příkladem vesnického osídlení oblasti Luhačovického Zálesí. Původem pasekářská obec rozložená nad úbočím pod vrcholem Kamencem Vizovických vrchů jižně od Zlína je historicky připomínána již v dobách královny Elišky Rejčky v popisu panství Zlína okolo r. 1322. Je to obec se sedmi stovkami obyvatel, která náleží do farnosti provodovské s farním a současně poutním kostelem Panny Marie Sněžné na Maleniskách. Vzdálená poloha kostela nad stráněmi okolních obcí jakoby říkala, že není součástí obce žádné, ale zároveň náleží všem.


Tato pětikilometrová odlehlost farního kostelíka od Březůvek a každonedělní putování za bohoslužbou inspirovala již předky z konce 19. století k výstavbě vlastního kostela. Z roku 1903 se dochovala písemná prosba iniciovaná nadučitelem, starostou a farářem z Velkého Ořechova. Součástí prosby je i perokresba nového kostela v novorománském stylu. V prosbě se doslova píše a prosí:... “pro velkou vzdálenost, zvláště při počasí nepříznivém nelze jíti do kostela. Takto zanedbávají se služby Boží, lid pustne, suroví a kráčí časné i věčné záhubě v ústrety”... Jinde: “Vyslyšte naléhavou prosbu opuštěných horalů Březovských, nenechte je žíti a umírati bez Boha!”

Peripetie politických přeměn, obě zrůdné světové války a doba materialistického sebevelikášství však záměrům občanů nepřála. Plánovaná stavba zachycená v náčrtech a schématech se neuskutečnila. Čas běžel dál. Doba se změnila.

Až z iniciativy P. Zdeňka Zlámala byl pořízen základní kámen pro výstavbu kaple, který posvětil papež Jan Pavel II. při své návštěvě Velehradu na jaře v roce 1990. V obci byly dosud zbudovány: škola, správní objekt s poštovním úřadem a konferenčním sálem, hřbitov nad obcí s malou márnicí. Právě toto místo na návrší u hřbitova bylo vybráno pro budoucí výstavbu hřbitovní kaple. Místo od zástavby čisté, rozlehlé i panoramaticky hodnotné. Ale ani nyní se realizace plánu výstavby nerodila lehce.

Původní projekt nové kaple nezapadal svým architektonickým výrazem do obce, ani do krajiny. Navíc jeho světský charakter nijak nepřipomínal církevní stavbu. Přirozená intuice obyvatel vyvolala po roční přestávce stavby díla (byly realizovány jen základy) touhu změnit zcela podobu kaple. Nově zvolený starosta obce František Kolařík a Ivan Stolařík se zástupci občanů pro výstavbu kaple si vybrali jiného autora, ing. arch. Jaroslava Meluzína a požádali jej o spolupráci a vypracování nové architektonické koncepce s využitím dosavadních betonových základů.

Tyto podmiňující skutečnosti včetně finanční nezajištěnosti neodradily investora ani architekta od jiného řešení. Investor požadoval využít dosud zbudované základy. Přesto Meluzín při tvorbě nové dispozice změnil původní obdélníkový tvar půdorysu navíc s vyčnívajícími rohy po stranách na základní tvar kosočtverce, který svými stranami vymezil hlavní liturgický prostor.

Tento centrální objem je v podélné ose rozšířen o nástupní prostor a doplněn hmotami sakristie a obslužné místnosti. Tato přísná symetrie je oživena excentricky přisazenou věží. Objekt je pojat ve smyslu trojjedinosti Boha. Jedna společná hmota ve společenství tří vrcholů stavby. Prvním je střed zakončení lomené jehlanové střechy s vížkou, druhým vyčnívající hranolovitá zvonice, a v popředí pak štít s umístěním sochy sv. Anežky České vytvářející třetí vrchol. Střed kaple - chrámu je pojat symetricky. Tento atribut zvýrazňuje přisazení věže, kterou lze spíše chápat v centrálním řešení jako výjimku potvrzující pravidlo. Její dřevěné konstrukční zakončení jakoby s nevyplněným hrázděním posouvá stavbu do výtvarného pojetí hlavních staveb Luhačovic a okolí. Meluzín stavbě dodal vyšším umístěním oken, jejich počtem a členěním, úpravou ostění dveřních otvorů charakteristické prvky katolické sakrální stavby. Lze možno s jistotou hovořit nikoliv o paralele s architekturou Dušana Jurkoviče, ale spíše o vtisknutí osobitého díla se zažitými prvky materiálu, pravidelnosti až ukázněné, o bohatosti tvarového členění utíkající až k drobným hravým detailům s cílem vesele vyzářit plochy, nároží, hrany i jejich stíny v bohatém plastickém celku.

Z hlediska celkového objemu sakrální stavby je kaple pojata harmonicky v rozsahu stupnice od přísné ukázněnosti až hravosti a ve vztahu k nedaleké zástavbě rodinných domků obce působí jako samostatný solitér. Propojení s polem hřbitova na konci s márnicí vytvoří jeden výtvarný komplex. Márnice byla přestavěna na sociální zařízení a místnost hrobníka. Oba objekty jsou zastřešeny břidličnou krytinou modročerné barvy. Tmavost krytiny poskytuje čistě bílým fasádám sváteční a důstojný vzhled. Využití dřeva jako plnohodnotného materiálu v konstrukčních prvcích interiéru a exteriéru, společně s kamennou krytinou, pískovcovým obkladem soklu posouvá dílo zcela do oblasti tradiční výstavby a vyhýbá se jakýmkoliv, dnes tak oblíbeným, avantgardním výstřelkům.

Z hlediska historie projekční přípravy: k architektonickému návrhu Meluzína se vyjádřili v malém místním referendu občané obce a současně administrátor z Želechovic P. Lubomír Vaďura, toho času správce ex kurendo provodovské farnosti. Z architektonického návrhu vypracoval projekt pro stavební povolení a následně projekt pro realizaci ing. Vít Kolmačka. Podle statických podmínek se mu podařilo doslova vyčistit všechny vnitřní podpory dřevěného krovu a získat tím nad vnitřními římsami z architektonického hlediska zcela volný prostor až pod šikmé stropní roviny. Lze hovořit o zalomené dřevěné skořepině opisující exteriérový tvar umocňující ke strmosti. Spolupráce architekta Meluzína a projektanta Kolmačky probíhala nejen při projekčních pracích, při autorském dozorování, ale stále i během výstavby a při konzultacích na stavebním dotváření. Při návrhu a uspořádání interiéru Meluzín dbal na korespondenci s exteriérem stavby v uplatnění hran odskoků a jejich zešikmení. Toto mírně modernistické zabarvení se objevuje u sloupů, hran zdí, parapetů, oltáře, ambonu, římsy, lizén u oltářního obrazu apod. Kolmačkův návrh zmohutnělé dřevěné konstrukce kůru doplnil Meluzín prostým deskovým členěným zábradlím s obložkami opět s vertikálními náznaky. Architektova důslednost se uplatnila také v návrzích truhlářských výrobcích oken, dveří, ocelových mříží a lustrech, svatostánku, parapetních desek včetně osazení, návrhu nik a vnitřních ploch.

Pro obec Březůvky a její občany byla výstavba kaple velkým závazkem nepromarnit velkou šanci a naději, a také zadostiučiněním za nesplněné touhy předků toužících po kostele, jejichž plány mnohokráte převálcovaly politické změny. Patronát nad stavbou přijala stavební firma Stavosvit a.s. pod vedením zkušeného stavitele Jaroslava Pleci. V rámci smlouvy o dílo byla vzájemně respektována mezi investorem a stavební firmou brigádnická výpomoc občanů Březůvek. Řada konstrukčních návazností, detailů a úprav se prováděla při výstavbě za přítomnosti vedení stavební firmy, projektantů i starosty. Stavbu se zájmem sledoval a z liturgického hlediska koordinoval P. Lubomír Vaďura.

Na realizaci celé výstavby se podílelo mnoho občanů obce a rodáků z Březůvek. Zvláště zastoupení seniorů bylo více než záslužné. Jako by ve finále naplnili sny nejen svých předchůdců, ale i své a současně vytvářeli naději pro budoucnost. Brigády fotbalistů, hasičů a myslivců výrazně napomohly při větších stavebních pracích. Nelze pominout dary singulárního lesnického spolku, obce, jednotlivců, využilo se i státních příspěvků. Pomáhalo se i sbírkami sousedních obcí, zvláště z Provodova a z poutního kostela na Maleniskách, kde také mimo jiné k pomoci vyzíval P. Lubomír Vaďura. V mnohých případech lze opravdu hovořit o obětování volného času, úspor a mzdy na úkor splátek dluhů při pokračující výstavbě.

Oltářní obraz a návrh vitráže nad vstupem je dílem akademické malířky Marie Molové z Prahy. Sochu sv. Anežky České odlil E. Vašík z Vnorov. Truhlářské konstrukce, dveře, okna vyrobila z dubového masivu dílna pana Miroslava Slováka z Luhačovice, kovářské práce lustrů a kování je dílem kovářského umělce Zdenka Koláře s Martinic u Holešova. Kamenické výrobky: oltářní stůl, ambon, konsekrační kříže a zádlažbu kaple provedla fy LEVEL 92 pod vedením Václava Kadlčíka a Pavla Mikela. Dubové lavice do kaple a zhotovil pan Kadlček z Nivnice, veškerou elektroinstalaci včetně venkovního osvětlení realizovala firma ESTOL s.r.o pod vedením Pavla Juračky.

Zahájení výstavby 1998
Dokončení výstavby 2002
Odhadovaná cena stavby 8500 tis. Kč.
Vysvěcení kaple: 31.8. 2002, vysvětil mons.P. Josef Hrdlička, světící biskup

Ing. Vít Kolmačka