Na schůzích Spolku pro obnovu venkova je znát, že se počet těch, kteří jsou schopni o problematice kolem EAFRD skutečně fundovaně diskutovat, stále snižuje. Čím si to vysvětlujete?

Je to logické, protože tato záležitost se týká tzv. Společné zemědělské politiky Evropské unie a ať chceme nebo ne, tak jsme součástí legislativy EU. Jde tedy o porovnání evropské a české legislativy. Jsem asi jeden z mála právníků v republice, který si dovedl přečíst zákonodárství EU a porovnat ho s tím, co je navrhováno k realizaci Společné zemědělské politiky v rámci České republiky. Tím se tato problematika stává odbornou - legislativní - problematikou a musí se k ní vyjadřovat především ti, kteří k tomu umí zaujmout fundované stanovisko. Nicméně důležité je, že ve Spolku existují lidé, starostové i nestarostové, kteří si uvědomují, že venkov není jenom zemědělství a že celá problematika venkova  je multidisciplinární a proto i my, tedy odborníci na zákony a předpisy, potřebujeme tyto věci konzultovat se všemi ostatními aktéry venkovského života. Odbornost je tedy potřeba, ale na druhou stranu právě půda Spolku je ta, která zaručuje, že se tato odbornost neztratí v nějaké jalové diskusi.

Pozorujete nějaký účinek tlaku, který začal být v souvislosti s rozdělováním prostředků EAFRD vyvíjen na naše centrální orgány?

Ano, protože děláme  hodně proto, abychom okruh zainteresovaných rozšířili. Už nejenom Spolek pro obnovu venkova, ale i jednotliví starostové, Místní akční skupiny a především v poslední době Komora malých obcí Svazu měst a obcí ČR se aktivovali v tom smyslu, že se o tyto věci musí někdo postarat i z toho širšího politického hlediska. Evropa totiž říká o strategii Společné zemědělské politiky v evropském prostoru něco jiného, než Ministerstvo zemědělství ČR. Problém je tedy ten, že úředníky o tom ještě musíme přesvědčit. Určitý posun je vidět na krocích, které jsou poslední dobou činěny alespoň na nejvyšší úrovni, např. pan ministr začíná mít evropskou rétoriku.

Projevil se tlak a myšlenkový posun v přesunech prostředků, vzhledem k jejich původnímu rozdělení, mezi jednotlivé osy EAFRD?

Máme zprávy – zatím nepotvrzené –, že se pro venkovský prostor posilují osy jedna a tři na úkor osy dvě, která měla být podle původních odhadů větší. To je konkrétní důsledek, ale myslím, že hodně práce je ještě před námi.

Přemýšlel jste o tom, jak rozšířit okruh možných spojenců (viz např. tisková zpráva Hnutí Duha, která se obrací na ministra zemědělství, aby přesunul více peněz na konkrétní protipovodňová opatření v krajině)?

Obrátili se na mě i další odborníci, které tato problematika zaujala, v poslední době např. Strana zelených. Mnou zpracovaný právní dokument (viz strana 4 tohoto čísla Zpravodaje) vzbudil pozornost i u neodborníků, u neprávnické veřejnosti. Počítáme s tím, že komukoliv, kdo projeví zájem, odborně pomůžeme, budeme jenom rádi, když se do této problematiky zapojí více lidí, hnutí a třeba i politických stran. Musíme si uvědomit, že je doba předvolební kampaně a my se snažíme mimo jiné o to, aby se téma venkova stalo politickým problémem, který politici začnou vnímat jako důležitý z hlediska svých voličů.

A co se týče povodní, to je jeden z dalších argumentů, který si málokdo uvědomuje. Když se dnes díváme na televizi, vidíme zaplavené území, protože zemědělci v podstatě svou intenzifikací zemědělské výroby zlikvidovali retenční schopnost těchto území, která intenzivně obhospodařují. Je faktem, který se opomíjí, že intenzifikovaně obhospodařovaná půda je svou retenční schopností o 40 procent nižší než území, které je využíváno zemědělsky extenzivně.

Můžeme se v této oblasti opřít o některé konkrétní kroky EU?

Strategie EU přímo nařizuje, a to ministerstvo zemědělství neakceptuje, že otázka retenční schopnosti území je věcí Společné zemědělské politiky EU a má navržená konkrétní opatření, aby se retenční schopnost území zvýšila. Nejenom z hlediska tohoto aktuálního problému, ale z hlediska dlouhodobého, se zemědělská výroba prostě musí řešit jako obslužná nejen kvůli dosahování zisku zemědělských podniků (ten jim přeji), ale prioritně za účelem správy území, která zemědělci mají na starosti. Tzn., že společenský důraz musí být kladen na to, aby krajina byla obhospodařována odpovídajícím způsobem a aby plnila i další funkce, mezi něž patří také ta retenční – zadržet vodu při rozlivu.

Vraťme se k vámi zmíněných předvolebním kampaním. Jakým způsobem ošetřit, aby se znovu nestalo, že před volbami strany o venkově mluví a o tamní voliče usilují, ale po volbách už další aktivitu v tomto směru nevyvíjejí?

28. března jsme s panem předsedou Spolku podepsali a poslali otázky všem politickým stranám, které kandidují. Ptáme se, na co se tyto strany zaměřují v rámci venkovského prostoru a rozvoje venkova. Jsme zvědaví, co nám odpoví a jakým způsobem s námi budou dál komunikovat. Problém je, že  třeba na rozdíl od Rakouska či Německa zatím není česká politika zvyklá se o problematiku venkova starat. Trochu to z pohledu politiků nechápu. Oni ještě zřejmě nepochopili, že na venkově žije 1/3 všech voličů.

V úvodu našeho rozhovoru se zmiňujete o dvou pilířích společné zemědělské politiky Evropské unie, můžete toto téma rozvést a zařadit do něj EAFRD? 

Na společnou zemědělskou politiku zřídila EU několik fondů. Hlavní z nich jsou dva a ty jsou zmiňovány jako základní pilíře. Ten první se jmenuje Evropský zemědělský záruční fond (AEGF) a je určen pro tržní platby a tržní opatření v zemědělství. U nás je do tohoto fondu alokováno na období 2007 – 2013 na 111 miliard korun. Druhý pilíř společného zemědělského programu je již zmiňovaný Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) a v něm je k rozdělení pro rozvoj venkova řádově 74 miliard korun. Ministerstvo zemědělství podle mého názoru při svém zpracování programu rozvoje venkova úplně opomnělo první pilíř a hovoří pouze o rozdělení pilíře druhého a snaží se co nejvíc “vecpat” zemědělce do rozdělování finančních prostředků z EAFRD. Zemědělci jsou samozřejmě důležitou součástí i zemědělského rozvojového fondu pro rozvoj venkova, ale nejsou součástí jedinou. Zvláště u nás, kde v zemědělství  pracuje něco kolem 1,8 %  obyvatel - na rozdíl třeba od Polska, kde je to 10 %, tam je zemědělská politika samozřejmě o něco složitější. Pro přesnost: kromě jmenovaných dvou fondů existují pro společnou zemědělskou politiku ještě některé další, u nás je to především miniaturní Evropský rybářský fond s asi 100 milióny korun. 

Čím si vysvětlujete, že MZe takto “vecpává” zemědělce do EAFRD?

Je možné říct, že ministerstvo zemědělství je produkčně zaměřené a vzhledem k tomu, že se o to v minulých dobách nikdo nestaral, tak je v podstatě velmi silně propojeno se zemědělskými lobby různých akciových společností, které jsou zvyklé na příjem ze státu jako součást zisku. Je to vidět v současných kauzách, např. kolem biopaliv, kdy zemědělci – tedy tyto velké firmy - část svého zisku dostávají přímo z ministerstva zemědělství.

Nebylo by racionální se spojit s malými farmáři, jejichž Asociace soukromých  zemědělců je kolektivním členem Spolku?

Byl bych rád, kdyby se Asociace soukromých zemědělců začala více starat o malé zemědělské podnikatele, protože to je jediná rozumná cesta, aby peníze, které by měly být podle EU určeny především pro rodinné farmy, drobné zemědělce, rozvoj drobného zemědělského podnikání především extenzivní formou, došly svého cíle. U nás je to bohužel součást velkého agrobyznysu, proto budu rád, když se soukromí zemědělci zaktivizují – v našich místních akčních skupinách je do tohoto procesu zapojují.

Zmínil jste MAS  - jaká je jejich role v dění kolem fondu a jaká by měla být v budoucnu?

Nedávno jsem se zúčastnil zasedání na MZe, kde ministr Mládek říkal, že je potřeba zasypávat příkopy, které jsou mezi zemědělci a venkovem. Bohužel, pan ministr dost dobře nechápe, že by to měla být  metoda LEADER, která by měla plnit funkci “zasypávače příkopů”. Evropa říká, jaké máme strategie v provádění společné zemědělské politiky, politiky rozvoje venkova , ale zároveň nám k provádění dává významný nástroj . Ten nástroj se jmenuje LEADER a jednotlivými “hráči” jsou Místní akční skupiny na našem území. Dnes je u nás aktivních něco přes 110 těchto skupin, které pokrývají skoro polovinu území ČR. Jde o významný nástroj, který musí ale někdo chtít uchopit. Zatím je LEADER na MZe brán jako čtvrtá z os EAFRD a úředníci nechápou, že jde o nejvýznamnější nástroj na zasypávání oněch zmíněných příkopů, které jsou dnes u nás vybudovány mezi zemědělci a venkovem. Metoda je daná, máme ji už dokonce vyzkoušenou, od roku 91 funguje v celé EU a je dána, jako jedna ze základních metod rozvoje venkova. Bohužel u nás to ministerští úředníci ještě nepochopili.   

Jaká je situace kolem LEADERu v zahraničí?

Informací máme hodně. LEADER, jako takový, má svou vlastní evropskou síť, která se jmenuje ELARD. Je to vlastně síť národních sítí Místních akčních skupin, kde se vyměňují informace a my, jako představitelé tvořící se sítě české, máme už nyní průběžné informace o stavu přípravy programů rozvoje venkova v celé Evropě. Například pan předseda Kavala je nyní, kdy natáčíme tento rozhovor, v Irsku hostem jedné Místní akční skupiny a získává zkušenosti o tom, jak funguje tamní LEADER. U nich je zemědělství minoritní záležitostí a funguje hlavně jako údržba krajiny a jejich činnosti jsou multidisciplinární, zabývají se sociálními činnostmi, věnují se školství, zajímají je podnikatelské aktivity, jak zemědělské, tak nezemědělské a snaží se propojovat a hledat multiplikační efekty mezi těmito jednotlivými činnostmi. Jedině takováto cesta je možná i v České republice. Samozřejmě má někdo větší někdo menší zkušenosti i různé přístupy. Například Irsko a Finsko jsou LEADERem pokryty ze sta procent, tam kde nefunguje LEADER evropský, funguje LEADER národní, Francie a Německo jdou jinou cestou, ale musíme si uvědomit, že např. Německo má tradičně tak velké podpory pro rozvoj venkova, že tam LEADER ani moc nepotřebovali. U nás je velmi silný potenciál pro budoucí využití LEADERu, protože tady máme řadu tvořivých lidí, kteří se jím chtějí zabývat. A když se využije jejich aktivita a schopnosti k tomu, aby se zlepšilo něco na venkově, aktivují se a dají se jim prostředky a nástroje k tomu, aby se situace zlepšila, tak se  bude řada věcí řešit “sama” na úrovni místní akční skupiny. Problém je v tuto chvíli ovšem ten, že úředníci ministerstev na celostátní úrovni tím ztratí část své moci.

Máte z těch sdílených informací zprávy, jak vypadá LEADER v ostatních nových zemích EU?

Jako Česká republika jsme z nových členských zemí úplně nejdál. Je to dáno tím, že jsme nejblíže starým územím EU a máme tady lidi typu doktora Sušanky, pana inženýra Fialy a mnoha dalších, kteří se aplikací metody LEADER na venkovský prostor zabývají už několik let.

Definicí venkova či venkovského prostoru je celá řada, kterou z nich byste preferoval?

Myslím, že je úplně jedno, kde se formálně udělá hranice, ale je potřeba ji nějakým způsobem velice rychle nastavit. Moje osobní přesvědčení je, že bychom měli vzít nejobvyklejší rozdělení, které zatím funguje, a sice, že venkov jsou určitě všechny obce pod dva tisíce obyvatel. V tom případě jde o přibližně  2,8 miliónů obyvatel ČR a 67 procent jejího území, což je hranice, která by byla přijatelná. Ale znovu opakuji, pokud to bude 5 nebo 10 tisíc, je to úplně jedno, hlavně, že budeme mít definováno, co to venkov je. Právě definice venkova je jeden ze základních problémů, který úředníci momentálně řeší a to bohužel už několik let a nejsou schopni se na ministerské úrovni dohodnout. A když není venkov definován, tak je prostě opomenut...

Ve variantě EAFRD připravované MZe se počítá, že bude ubývat pracovních míst, jakým způsobem na to zareagovat?

Jde o základní problém, který mě osobně nejvíce “nadzvedl”. Program rozvoje venkova, který byl připravován ministerstvem zemědělství, zcela suše konstatoval, že na konci plánovaného období - tj. v roce 2013 - dojde k úbytku pracovních míst v zemědělství o 30 tisíc a ve zpracovatelském průmyslu o 40 tisíc, tedy celkem o 70 tisíc z řádově 180 tisíc lidí dnes v těchto oblastech pracujících. A opatření k řešení této situace Program rozvoje venkova vůbec neřešil, což je podle mne nesystémové. Právě tomu má sloužit celý fond EAFRD a je to tam přesně dáno: prioritami tohoto fondu jsou: zachování pracovních míst, zvýšení vzdělanosti a  inovací, diverzifikace a podobně. To je cesta řešení nezaměstnanosti. Proto je potřeba ta místa vytvořit právě diverzifikací stávající intenzivní zemědělské výroby na jinou zemědělskou výrobu, která bude zabezpečovat například výrobu biomasy, nebo na úplně jinou výrobu, či činnost nezemědělského charakteru, ať už je to agroturistika, drobná výroba, řemesla apod.

Pavel Hlavatý