Jak dlouho vedete únětickou kroniku?
Od roku 1986.

Vy jste ji založil nebo navázal na delší tradici?
Za první republiky tady kdysi kronika byla, ale ztratila se počátkem padesátých let. Pak v roce 1957 vznikla taková euforie a současně povinnost ty kroniky vést, a tak národní výbor tenkrát uložil místnímu řídícímu učiteli Hyklovi, aby se psaní kroniky ujal. Začal s prehistorií a časově došel až do roku 1938, pak kronikáře několik let nikdo nedělal. Nakonec to počátkem šedesátých let dostal na starost další řídící učitel - vlastně současník toho prvního - tedy také starý pán, a ten popsal další dění, a to i poměrně krátce, někdy tam byl třeba jeden rok pouze na jediné stránce. Tenkrát byl také problém, že zápisy do kroniky se musely dávat ke schválení radě národního výboru a opravovalo se, vynechávalo apod. prostě taková cenzura. Učitel Zpěvák dovedl kroniku do roku 76, a pak ji - až do roku 86 - psal pan Pakosta. Následně jsem se k tomu dostal já, byl jsem jeden z posledních rodáků a navíc výrazný lokální patriot, a proto jsem byl rád, že v tom mohu pokračovat. Oslovili mne krátce před listopadem 89, léta od roku 86 jsem popsal zpětně. 

Jaké bylo vaše zaměstnání?
Původně jsme začal studovat Učitelský ústav, který po roce zrušili, tak jsem skončil na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici. Pak přišel rok 1948 a tím jsem se studiemi skončil. Asi jedenáct let jsem pracoval jako šofér v Armabetonu a dalších 27 let tam dělal vedoucího dopravy jako jediný nestraník ve vedoucí funkci. Poslední tři roky před důchodem jsem dělal skladníka. Po listopadu mne v roce 1990 zvolili únětickým starostou, tím jsem byl asi dva a půl roku a po mně tuto funkci převzal starosta současný, který mi původně dělal zástupce. Pak jsme si funkce prohodili a já působil ještě další volební období jako místostarosta, ale kvůli věku už jsem toho nechal.

V jakém rozsahu nyní kroniku vedete?
Rok má nyní v průměru asi 20 stránek. Vedle toho jsou tam i otisky z novin, fotografie apod. Přitom jde o práci, kterou nikdo nechce dělat a není moc vidět (nemluvě o honoráři, ale pro peníze to člověk nedělá).

Vychováváte si nějakého nástupce?
Ne, ačkoliv jsme původně chtěl být učitelem, myslím, že nedovedu učit. Snad se po mně někdo najde, ale bohužel už to zřejmě nebude Únětičák, tady je teď asi 85 procent přistěhovalců (někdy se tu říká navátina) a jen málo z nich má k obci opravdu hluboký vztah.

Co vás zaujalo v zápisech vašich předchůdců?
Pan řídící Hykl tu pravěkou část popsal moc dobře, navíc měl krásný rukopis. A i když byl zarytý komunista, tak v tom, co popisoval, se ideologický vliv neprojevil. Horší to bylo u pana řídícího Zpěváka, který sice komunista přesvědčením nebyl, ale musel psát o komunistickém odboji a dalších podobných věcech, i proto se asi moc nerozepisoval,a i to málo bylo věnováno schůzím KSČ a místnímu JZD.  Pan Pakosta se zase - podle mne -rozepisoval někdy až moc a řešil tam svoje osobní věci. A moje zápisy, ty už musí posoudit někdo jiný.

Doplnil jste po listopadu 1989 ve své části kroniky některé tendenční zápisy z předchozího období?
Minimálně, vím co to je za práci, nemluvě o tom, že jsem si těch kantorů, kteří mne oba učili, vážil. Přemýšlel jsem o tom, že bych tam uvedl některé věci na pravou míru, ale nakonec jsem se jen někde zmínil… Nechtěl jsem do toho zasahovat a podle mne je to dobře, to co tam je psáno, prostě ukazuje tu dobu.

Uvažovali jste někdy o vydání výtahu z dosud napsaných kronik?
V roce 95 jsem - rozčílený nad nevědomostí místních lidí - udělal takovou samizdatovou brožurku o Úněticích, bylo to asi patnáct stránek, na kopírce jsem ji namnožil, přeložil, sešil sešívačkou a rozdával lidem - byl o ni veliký zájem. Dvacetistránkové převyprávění některých částí kroniky je pak otištěno v publikaci Únětická kultura, kterou právě vydal Spolek pro obnovu únětické kultury. A k tomu většímu vydání - původní zákon o kronikách, který dodneška platí, je z roku 1920, a tam je psáno, že kronika není pro veřejnost. Za  předchozího režimu se to různými brožurkami ještě zpřísnilo, aby byl nad kronikami dohled.

Vy sám necháváte zájemce do kroniky nahlédnout?
Jde mi o to, aby se kronika zachovala, když ji dáte např. do knihovny, tak se za chvíli rozpadne, proto je potřeba ji schovávat. Ale když měl někdo opravdu zájem, tak jsem mu doma v čistém prostředí kroniku půjčil, aby si v ní opatrně listoval a přečetl si, co chtěl.

Václav Matoušek, Vladimír Dvořák, Vladimír Vytiska, Jan Pohribný, Petr Fuksa: Únětická kultura - netradiční vhled do naší vzdálené historie i blízké současnosti

Celobarevnou rozsáhlou publikaci formátu A4 vydal Spolek pro obnovu únětické kultury v roce 2003.
Kniha přináší několik rozsáhlých a velmi různorodých textů. Úvod Jana Pohribného je jakýmsi průvodcem po celé knize a mimo jiné představuje osobnost archeologa Čeňka Rýznera, na základě jehož nálezů z konce 19. století se od roku 1892 používá mezinárodně uznávaný termín únětická kultura. Poté následují tři příspěvky archeologa a "zdatného libretisty a ochotníka" Václava Matouška: text divadelní hry na motivy ze života a díla Čeňka Rýznera Holá fakta o holém vrchu aneb pravdivá historie o objevu únětické kultury, která měla premiéru v únětické sokolovně 3. června 2000 v podání divadelního souboru DivOch při Spolku pro obnovu únětické kultury, dále pak fiktivní rozhovor redaktora únětického časopisu Úlet s Čeňkem Rýznerem a jeho chotí (který přibližuje dobové i osobní souvislosti slavného archeologického nálezu). Posledním příspěvkem dr. Václava Matouška je krátký sumarizační text Pravěké a časně středověké osídlení Únětic a okolí. Únětický kronikář Vladimír Dvořák ve svém hutném příspěvku Z historie Únětic využil nejenom obecní kroniky, ale i zápisy z obecních schůzí a dokumenty o spolkové činnosti. Text současného starosty Vladimíra Vytisky mapuje unětickou současnost, a to převážně kulturní a spolkovou.

Publikace je ilustrována řadou kvalitních barevných - ale i černobílých archivních - fotografií, využity jsou i pérovky a mapy.

Soubor textů připravil Pavel Hlavatý