Jak dlouho Kovářovan existuje, na jakou tradici navazuje a jaká je jeho struktura?

Kovářovan vznikl v roce 1984, folklórní tradice tady nebyly zaznamenány, ale ochotníci ano, a právě na ně navazujeme. Kovářovan, který je od roku 1997 občanským sdružením, má několik složek – dospělý soubor Kovářovan, Malý Kovářovan, Kovářovánek a divadelní společnost Podkova, ta přímo navázala na místní divadelní tradice a byla založena v roce 2000. V současné době máme asi sedmdesát členů, z toho čtyřicet dětí.

V souboru pracují jenom místní nebo i přespolní?

Členové pocházejí jak z Kovářova a okolních osad, tak i vzdálenějších míst.

Odkud čerpáte při výběru repertoáru a jak často vystupujete?

Čerpáme ze sbírek zdejších rodáků Čeňka Holase a Čeňka Zíbrta, sběratelů místních tradic, písní a zvyků. Vystupujeme celoročně a naší nosnou aktivitou je pořádání jihočeského folklórního festivalu Kovářov, který bude mít v příštím roce své desáté výročí. Během roku máme řadu místních aktivit, které přímo pořádáme, kromě toho se účastníme i akcí na různých místech v republice.

Můžete blíže představit oba folkloristy?

Čeněk Zíbrt byl kulturní historik, národopisec a bibliograf, Čeněk Holas učitel, sběratel a hudební folklorista. Oba pocházeli z Kovářovska, působili na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století a byli členy místního ochotnického spolku.

Vaše divadelní tradice fungovala nepřerušena?

Přerušena byla 43 let. Během pěti let jejího obnovení jsme nacvičili pět her - první byla pohádka Zapomenutý čert na námět Jana Drdy, další – například Dřevěné námluvy - jsme napsali společně s mou ženou. 

Máte na starosti umělecké i organizační záležitosti?

S manželkou tvoříme takový tým a staráme se o veškeré zázemí jak z organizačního, tak uměleckého hlediska. Já se snažím o zajištění manažerské a finanční části, manželka má na starosti uměleckou rovinu. Ovšem bez členů, kteří nám pomáhají, by to samozřejmě nešlo.

Jaké tradice se vám podařilo obnovit nebo udržet?

Snažíme se každoročně pořádat vánoční koncerty, pomáhat dětem, takže chodí po obci na Mikuláše, Tři krále a o Velikonocích. Chodí samy, my je jen motivujeme k tomu, že se zvyky mají udržovat. Podobně probíhá pálení čarodějnic a stavění máje, chození s klibnou a kozlíky apod.. Je prostě nejlepší, když se zvyky udržují samy, bylo by špatné, kdyby je nařizoval nějaký úřad.

Účastníte se nějakých celostátních nebo regionálních akcí?

Naší nejvýznamnější akcí je již zmiňovaný Jihočeský folklórní festival, který jsme založili v roce 1996 tady u nás v Kovářově a spolupořadateli jsou – což si velmi považujeme – Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, Folklórní sdružení České republiky, obec Kovářov a Jihočeské folklórní sdružení. Tato akce je brána jako jedna z nejvýznamnějších svého druhu v republice. Významné je, že k nám jezdí komise delegovaná Národním ústavem lidové kultury ve Strážnici a po hlavním festivalu se sejdou vedoucí souboru a diskutujeme s odborníky, kteří nám dávají různá doporučení. Ukázalo se, že po téměř deseti letech úroveň jihočeských folklórních souborů právě díky našemu festivalu stoupla.

Provádíte nějakou publikační činnost?
V roce 1999 jsme vydali publikaci Jihočeské folklórní soubory v písních, zvycích a lidové kuchyni. Na této publikaci se podílely různé folklórní soubory – informacemi o svých zajímavých písních či specialitách. Jinak náš soubor vydává velké množství materiálů propagačního charakteru – např. kalendáříky či skládačky - s cílem nabídnout široké veřejnosti informace o tom, že v jižních Čechách fungují takovéto zvyky. Každoročně vydáváme z našeho kovářovského festivalu dokumentární videokazetu,  v poslední době pak CD-ROM, kde jsou zmapovány  nejrůznější přehlídky. V roce 1998 jsme vydali první zvukový nosič - Od jara do zimy - s  písničkami z období celého roku. V nedávné době pak vyšel CD-ROM Vítání jara v Kovářově, zaměřené na naše jarní zvyky, letos se nám podařilo vydat vánoční cédéčko Pospěšme k Betlému.

Zmiňoval jste Jihočeské folklórní sdružení...

To jsme založili na základě našich zkušeností z Kovářova v roce 2001 s dalšími soubory z jihočeského kraje a já mám tu čest být jeho předsedou. Založili jsme ho, abychom měli větší váhu pro naše volené zástupce a ještě více pronikli do povědomí veřejnosti. Přitom největší zásluhy patří samozřejmě lidem, kteří se podílejí na udržování tradic, ti členové, kteří se každý týden scházejí a věnují tomu spoustu času. Chtěl bych také ocenit podporu našeho zastupitelstva  v Kovářově, které nám na naši činnost přispívá z obecních prostředků. Totéž se týká Jihočeského kraje a – díky různým grantům – i ministerstva kultury. 

Spolupracujete také s místní školou?

Ano a je přitom výhodou, že manželka je učitelkou na prvním stupni. V našich dětských souborech působí děti z prvního stupně i ze školky, tak se snažíme vychovávat si nástupce dospělého souboru. A máme už “děti”, které chodily před deseti lety do dětského souboru a dnes působí v dospělém...

Texty připravil Pavel Hlavatý