Paralelu současných regionálních nakladatelů a obrozenců tvoří osobní vztah, přesvědčení, že jejich práce je smysluplná a že “...vytváří určité duchovní hodnoty, které mají trvalejší platnost...”. Takhle vyjádřená motivace s citací Mgr. Milana Lajdara vystihuje téměř shodně pocity všech devíti mnou oslovených nakladatelů. Není to přesně preromantický sentiment, ale ocenění možností a příležitostí: “vydat knížku autorovi, jehož práce mne osloví, baví mne cestovat a jednat s lidmi, být nezávislý. Mám poměrně velkou potřebu vnější svobody, jsem v podstatě nezaměstnatelný. To, že můžu dělat tuhle práci, považuju za splněný sen, dárek od Života. Jsem za to vděčný. Tak jsem to cítil před 13 lety a dnes je to stejné. Jen možná líp vím, že svoboda není zdaleka samozřejmá, ani zadarmo. O to víc si jí vážím,” doplňuje motivy pro založení svého nakladatelství Jan Balda.

Označení regionální nakladatelé bývá častěji používáno okolím než jimi samými, protože všichni se pochopitelně snaží o co nejširší dosah svých publikací, které, pokud jsou tématicky spjaté s regionem, by měly dokázat oslovit i čtenáře odjinud, a měly by se k nim také dostat. Právě distribuce je ale pohledem nakladatelů slabým článkem v procesu, kterým se dílo má dostat od autora ke čtenáři. Pokud by měli vybrat jeden problém, shodnou se nakladatelé v zásadě na nekvalitní nebo “mizerně fungující” distribuci. “Stále se nám (nakladatelství BOR) jeví jako nejvýhodnější rozvážet knihy vlastními silami. Vydali jsme však několik titulů, které by si zasloužily celostátní distribuci, ale pokaždé to byl problém.” Často je nejlepším řešením distributora jako hluché místo z procesu vyřadit, respektive vzít jeho roli na sebe – dopravit výtisky do knihkupectví a knihoven osobně nebo mít vlastní internetový obchod. Pověst dnešní distributory skutečně předchází. Ivo Stehlík počítal s vlastním rozvozem knih už při zakládání nakladatelství roku 1999 a časem přibíral knihy dalších blízkých nakladatelů, dnes knihkupectvím nabízí přibližně 600 publikací od 30 malých a středně velkých nakladatelů. “A knihkupectví v regionu už se dají pohlídat, aby měli naše zboží na pultech,” dodává Karel Kábrt, v tom problém není, potíž bývá získat od nich proplacené faktury a mít je včas, aby nakladatelství mohlo dál pracovat.

 

Malá nakladatelství, nízké náklady, velké knihy

Pro vznik knihy nebo jakékoli jiné publikace už není důležitá jednota místa, nicméně v definici regionálního nakladatele by naopak měla mít co největší prostor, protože tím, že v určitém kraji žije a pracuje a potažmo dál nabízí příležitost práce, jedná s tiskárnami a místními knihkupci, vytváří spolu s dalšími drobnými podnikateli a živnostníky vazby, které formují region. Z něj vychází a výsledky jeho práce se tam vrací zpátky. Osobním jednáním řeší velkou část organizační práce, dovídá se tak zároveň novinky a může reagovat na aktuální poptávku. Publikace vydané v malých nákladech nevyžadují velké sklady, je snazší je aktualizovat a dotisknout, nicméně výdaje na ně pak zmenší případný zisk oproti vysokému nákladu; pro jeho odbyt je ale zapotřebí silnější propagace a samozřejmě širší okruh čtenářů. Nakladatelství ML např. vydává průměrně čtyři tituly ročně v nákladu 1200 – 2000 kusů. “Jelikož se ale nejedná o nějaké mediální bestsellery, ale o knížky, které mají dlouhodobou platnost, návratnost financí (vyúčtování za prodané knížky) je sice pravidelná, ale mnoho “peněz” leží v knihkupeckých regálech a čeká na své zákazníky delší dobu (zhruba rok)... Na druhou stranu se ukazuje, že pokud nakladatelství rozumně rozšiřuje svoji nabídku a reaguje na zájmy čtenářů, patriotů či turistů, lze určité ziskovosti dosáhnout.” Zkušenost Milana Lajdara je ale bohužel jen názorem; proti němu stojí brumovické nakladatelství Carpe diem a jeho majitel Michal Huvar, který se nad vyhlídkami do příštího roku spíše mračí, protože si není jistý, jestli v něm jeho firma ještě bude existovat.

Aby krátkodobá ztrátovost neohrožovala chod nakladatelství, snaží se majitelé zajistit si ještě vedlejší, byť spřízněný druh příjmu, často vlastní tiskárnu a v případě potřeby hradí výdaje ziskem z jejího provozu. Na granty a sponzorské dary (nejčastěji od samosprávy a nadací) se dopředu spoléhat nelze, většinou také nepokryjí veškeré výdaje, ale pomáhají výrobu knih výrazně zlevnit. Ovšem, pokud si je “vyběháte”.

 

Průvodci po domově

Po roce 1989 byli nakladatelé po cestovních kancelářích druhými nejpočetnějšími soukromými podnikateli. Většina z nich zanikla za jednu zimu, popřípadě přežila několik let, pozici kamenných nakladatelství vzniklých před sametovou revolucí ale nikdy svou konkurencí vážně neohrozila. Regionální nakladatelství nejsou klasickým příkladem takového “zimního” podnikání; dvě z těch, která se mnou spolupracovala, byla založena roku 1992, nejmladší z nich v roce 2001. Některá vznikla na popud autorů, kteří nabídli rukopisy s regionální tématikou, nebo prostě vycítila nedostatek podpořený poptávkou po knížkách vyprávějících místní historii, vlastně po průvodcích po domově. Kdykoli lidé zatouží dozvídat se o sobě, dívají se do své osobní historie – na čas a místo, ať jím je vlast nebo menší celek, kam patří. Vždyť obrozenství není historický pojem, ale připomínání si hodnot a vzpomínek starších než jsme sami. A také starých obrazů na pohlednicích, nových v kalendářích, všech v knihách. Vzhled a výtvarnou podobu svých publikací nakladatelé s hrdostí vyzdvihují, BUK i Vestri například ke spolupráci oslovili Miloslava Fulína jako špičku české knižní grafiky. Spolupracovníci nakladatelství jsou výhradně externisté a jejich počet se různí podle činností, které nakladatel zvládá provést v profesionální podobě sám, od jazykové korektury a editorské práce přes grafiku, sazbu a tisk po distribuci, prodej a účetnictví.  Organizační práci, tj.vlastní chod nakladatelství ale zajišťuje nejčastěji jedna, popř. dvě osoby, v rodinném podniku BUK se Jan Balda stará o výrobu – “vše si hlídám, od návrhu, přes litografické studio, po jednání s tiskárnou a tiskový dozor a pak hlavně o kontakt se zákazníky a distribuci. Máme vlastní knihárnu na vazbu kalendářů, tam mi pomáhají dcery a manželka, která se stará také o účetnictví. Dcery, obě vystudované češtinářky, také dělají všechny korektury.” Ve skromných podmínkách ale vznikají mnohdy náročné a ojedinělé projekty nebo odtamtud pochází i nejeden “místní bestseller”. A pokud budou malá nakladatelství dál bojovat o přízeň a budou i vítězit, možná v některých vyroste nový nakladatelský rod.

Dnešní regionální literatura se možná nestane knížkami lidového čtení, ale své čtenáře nachází. Díky nim/nám/vám mohou existovat nakladatelství uvedená v tabulce, kterým děkuji za spolupráci na článku.

Zdeňka Kováříková

 

 

 

Nakladatelství BEATRIS,

Dobrá

www.beatris.cz

Radim Mohyla

Krejčířová, Věra: Z úst do úst: pověsti a též trochu pravdy ode hradu helfštýnského, 2004

Nakladatelství BOR,

Liberec

www. mujweb.cz/www/naklbor

Eva Koudelková, Ph.D.

Pověsti z kraje sklářů. Lidová vyprávění z Jizerských hor a podhůří XI/2004

Nakladatelství BUK,

Příchovice

www.nabuk.cz

Jan Balda

Šebková, Hana: Bacht the balvaj pheňa hin = Štěstí a vítr jedno jsou, 2003

Nakladatelství CARPE DIEM,

Brumovice

www.carpe.cz

Michal Huvar

Mikisek, Lubomír: Přání, 2005

Nakladatelství ML,

Hradec Králové

ML@mmsw.cz

Mgr. Milan Lajdar

Lajdar, Milan a kol.: Okolo Hradce (Příběhy, pověsti a tipy na výlety s Vandrovní knížkou), 2004  

Vydavatelství OFTIS s.r.o.,

Ústí nad Orlicí

www.oftis.cz

Karel Kábrt

Dušek, Milan: Cesty naděje, 2005

Nakladatelství STEHLÍK,

Volary

www.knihystehlik.com

Ivo Stehlík

Cameronová, Anne: Dcery Měděné ženy, 2004

Nakladatelství TILIA,

Šenov u Ostravy

www.mujweb.cz/www/tilia

Dorothea Bělovská

Navrátil, Boleslav: Někdo tady je, 2005

Nakladatelství Vestri,

Liberec

www.ceskapohoda.cz/vestri

Ing. Alena Beňadiková

Nevrlý, Miloslav: Zašlá chuť morušek, 2003