V soutěži Vesnice roku 2004 jste získali zelenou stuhu – můžete představit aktivity, za které jste ji obdrželi?

Nejedná se o krátkodobou aktivitu, je to výsledek mnohaleté práce. Definice zněla: “za komplexní a dlouhodobou péči o životní prostředí v obci a v jejím okolí”. Nejedná se jenom o dlouhodobou úpravu v obci, ale i mimo ni v otevřeném terénu. V obci nejde o nějaké šperkování a kytičkování, protože jsme vesnice velmi roztahaná, rozvolněná kolem potoka a obecní cesty. Pro nás je větší problém vzrostlá zeleň, protože nám volná příroda sestupuje až do vsi. Začali jsme úpravami koryta a břehových porostů potoka, spolupracujeme přitom s majitelem Lesy ČR. Dále se zabýváme doprovodnou zelení u komunikací (která zlepšuje místní biokoridory), oddělovací zelení, upravujeme přírodní zeleň uvnitř obce. Nevyužívané obecní zemědělské pozemky jsme navrhli k zalesňování, které postupně provádíme.

 

Čím je vaše obec v této oblasti specifická?

Svou členitostí geologicky máme úplně jiné poměry než naše okolí – kolem nás jsou druhohorní útvary, plochý rozvolněný terén a když se přijede do Písečné, tak tady máme strmé svahy, které jsou charakteristické pro permský útvar. Znamená to např. úplně jiné chování vůči erozi vody, s tou u nás máme potíže. Proto také máme v plánu protierozní opatření, protože situace je podobná jako na horách - byť v horách neležíme -, tj. díky sklonitosti terénu dochází k rychlému odtoku povodňové vlny. Máme 10 čtverečních kilometrů povodí, což nás nutí starat se o průtočnost koryta potoka.

 

Jaká protipovodňová opatření plánujete?

Na přítocích před vesnicí čtyři suché nebo polosuché poldry a na dolním konci katastru žádáme o dotaci na revitalizaci obecního rybníka. Ten byl v neproniknutelném zarostlém údolí. Do roku 1756 tam byl rybník, hráz se při povodni protrhla a my jsme v devadesátých letech rybník obnovili, ale rychle se zanesl, proto žádáme o revitalizaci.

 

Jak se na aktivitách souvisejícími s péčí o životní prostředí podílí obec a místní spolky?   

Snažíme se být neustále v kontaktu se zemědělskou organizací, která hospodaří v našem katastru, aby její obhospodařování také vyhovovalo péči o přírodu – zemědělci se na vzhledu krajiny podílejí. Co se týče obce, hlavní podíl má její Hospodářské zařízení, které realizuje  obecní záměry. Máme sice jen tři čtyři zaměstnance, ale k nim vždycky – podle potřeby - oslovíme brigádníky. Velice aktivní jsou zahrádkáři, kteří pečují o své zahrádky – sedmatřicet parcel a téměř stejný počet zahradních chat -  velice příjemné, upravené prostředí. Nejsou tam žádná skladiště, navíc se dnes pěstuje více k okrase než kvůli zahrádkářským plodům. Myslím, že každá organizace má na těchto aktivitách nějaký podíl, hasiči např. pečují o čistotu, jarní úklidy, sběr druhotných surovin. Vynechány nejsou ani děti, ty pravidelně - na začátku školního roku nebo na Den Země - uklízejí kolem všech příjezdových silnic. Ten záběr je prostě všeobecný a zmínil jsem jen některé.

 

A jednotliví občané?

To myslím funguje jako všude: když vidí, že se prostředí zlepšuje, tak sami pečují o svoje okolí. Místní už také nedělají žádný nepořádek, na to máme importéry, např. neukázněné automobilisty.

 

Kdy byla vaše obec založena a jaká je historie jejího názvu?

První zprávy se datují kolem roku 1350, bylo to Žampašské panství a Písečná vznikla zřejmě jako poddanská obec. Vznikla příchodem českých kolonizátorů, kteří se usadili okolo potoka, který dal obci název. Zrod obce souvisí se vznikem hradu na nedalekém kopci Žampach – Sand Bach – písečný potok. V 19. století němečtí úředníci na panství zřejmě chybně přeložili a označili Písečnou jako Schreibersdorf (nicméně je tato verze uvedena v kronice). První gruntovní kniha uvádí 23 gruntů a až do devatenáctého století tady bylo osídlení více chalupnické, obyvatel pak bylo maximálně 600, a to až do dvacátého století, kdy po druhé světové válce nastal odliv. Někteří odešli do pohraničí a mladí lidé šli do měst. Nejméně obyvatel – 304 - měla obec ve druhé polovině šedesátých let, od té doby je neustále mírný nárůst, dnes máme obyvatel 460. Nejedná se o bouřlivý rozvoj, protože tady nejsou pracovní příležitosti, ale počet obyvatel neklesá.

 

Zmínil jste staré kroniky, z které doby jsou a jaké časové úseky popisují?

Jednak jsou to čtyři farní kroniky, v tom čtvrtém svazku od roku 1900 do současnosti je i jakýsi přehled vývoje. Pak máme školskou kroniku, starší svazek je věnován období od roku 1832 do 1869, nová školní kronika je vedena dodneška. Dále pak obecní kroniky, starší svazky jsou v archivu, ten současný začíná rokem 1920.

 

Plánujete vydání nějakých výborů z těchto kronik?

Zatím ne, ale vyšel sborník ke sto letům výročí hasičského sboru (v roce 1988) a tam byl – zkráceně - publikován jakýsi popis vývoje obce. A teď tu máme šikovného historika v sousedním městě – a ten už vydal několik knih. Nejsou to kroniky, ale publikace věnované historii osídlení, historie chalup, gruntů a vývoje osídlovaní po jednotlivých popisných číslech. Svazek věnovaný Písečné nyní připravujeme k vydání, je to jakási matrika domů od začátků až do současnosti, a to včetně prvního (1840) a druhého (1869) mapování, to bude jako příloha. Je to jakási grafická a písemná rešerše vývoje.

 

Můžete zmínit nejdůležitější tradice v obci?

Nevím, do jaké míry mluvit o tradicích: ty staré byly většinou přerušené, z těch klasičtějších máme velice výpravné tříkrálové návštěvy domů, v poslední době se tento zvyk přenesl i do dobročinné polohy (Tříkrálové sbírka), dále z těch starších tradic zůstávají všechny akce hasičů, protože tam téměř stodvacetiletá kontinuita přerušena nebyla. Z těch mladších jsou některé sportovní tradice zhruba padesátileté (pouťové turnaje), jiným není ještě patnáct (Sportování o vánocích). Vžily se Dětské dny, Pálení čarodějnic a mikulášské obchůzky.

 

V informačních materiálech o vaší obci je zmiňován jakýsi pozoruhodný mlýn?

Ten je v současné podobě stoletý, ovšem přestavovaný. Poslední mlynář byl velice progresivní člověk a měl poměrně moderní zařízení, např. vodní turbínu, takže v malém mlýnském  rybníce zadržoval vodu a potom mohl dvě hodiny mlít. Památkáři tuto technickou stavbu ohodnotili – byla vyhlášena jako kulturní památka. K tomu současný majitel soustředil z obce (jenom z ní) nejrůznější staré zemědělské nářadí, povozy apod., vše archivuje a vystavuje ve stodole, na půdě a v okolí mlýna. Při návštěvě vám podá zanícený výklad.

 

Které spolky a sdružení jsou v životě obce nejaktivnější?

Tradičně hasiči (ti navíc v poslední době výrazně ožili), neustále velmi činná je tělovýchova - na počet obyvatel máme téměř sto padesát členů Sokola a čtyři fungující oddíly. Aktivní jsou zahrádkáři, ale ubylo myslivců, což je škoda.

 

Jaký máte v obci největší problém, je to již zmiňovaný nedostatek pracovních příležitostí?

Ano, ten se tu výrazně projevil, protože jsme byli vždycky zemědělská obec a zemědělství je nyní v útlumu a počet pracovníků v této oblasti se velmi snížil. U nás ale velké procentu občanů dojíždělo za zaměstnáním do okolí, to se udrželo a dnes je naopak dobré, že v blízkých městech je řada pracovních příležitostí. V Letohradu je dobře fungující průmysl a drobné firmy, které se ustavily po roce 90 a výborně si vedou. Naši občané dojíždějí za prací i do Žamberka a Ústí, proto u nás nemáme velké procento nezaměstnanosti.

 

Ve vaší obci se usadili Holanďané?

Ano, to je velice čerstvá záležitost, jsou to velmi aktivní mladí lidé, kteří získali usedlost na konci vesnice a chtějí tam pěstovat rekreační koně, psí spřežení a poskytovat ubytování v domě a provozovat také nějaký malý kemp. Myslíme si, že je to oživení pro obec velice dobré.

 

Vztahy s místními lidmi jsou dobré?

Byli přijati velice dobře, jsou to slušní pracovití lidé a myslím, že vzájemná vstřícnost se  projevuje. Není vidět žádnou nevraživost, naopak: když paní přijde do základní školy, jsou děti rády, že jí něco rozumějí a že se jí mohou něco anglicky zeptat. Prostě, sžívají se s prostředím velice dobře.

 

Jakou má vaše obec vybavenost?

Snažili jsme se velice dlouho, aby vesnice - na svůj počet obyvatel - byla vybavená vším dostupným, aniž bychom chtěli přehánět. Ne že bychom stavěli stadiony, ale ještě jako kluci jsme postavili hřiště, které se neustále zvelebuje, hřišť je tu ostatně na počet obyvatel docela solidně. Nemáme velké fotbalové hřiště, ale už víme, že bychom ho neuživili. Vycházeli jsme z toho, že naše děti neuměly plavat a lyžovat, to už neplatí, máme tady koupaliště, vlek, znovu funguje základní škola s první až pátou třídou, je tady hospoda - obecní, protože do ní nikdo nechtěl investovat peníze. Máme vodovod, čističku odpadních vod, prostě co je potřeba k základní vybavenosti už ve vesnici je. Komunikace jsou celkem solidní, máme spíš starost o to, že už je neopravíme, protože dostupnost těchto prostředků je velice špatná.

 

Řekl jste “znovu  funguje základní škola”, znamená to, že vaše škola nějakou dobu nefungovala?

V době, kdy v sousedním Letohradě bylo málo prostorů, naši školu zrušili – to bylo v sedmdesátých letech – a sem se “dovážely” dvě třídy, takže jako škola byla budova užívána, ale nikoliv jako škola samostatná. Naši školu jsme obnovili v roce 1993. Snažíme se, aby škola vydržela, pro každou vesnici jde o naprosto základní věc. Škola (dvoutřídka) a školka pracují jako společné zařízení, s locvičnou se kterou škola hospodaří. Hodně ji využívá např. dobrovolná tělovýchova -  prostě, funguje to.