Můžete stručně představit publikace k národní diskusi, která je momentálně k dispozici?

Tato publikace - v elektronické podobě je zavěšena na www.narodni.diskuse.cz - je souhrnem výsledků, které jsme získali na třinácti krajských konferencích a vyhodnocení, které se uskutečnilo v Českých Budějovicích 25. srpna. Tam jsme zhodnotili pořadí priorit, které vyplynuly z krajských konferencí a zároveň jsme tam za účasti přestavitelů ze všech krajů ČR  stanovovali pořadí priorit, které jsem pak prezentoval ve svém vystoupení 10. října na mezinárodní konferenci v Praze.

Můžete to nejdůležitější shrnout?

Základní priority, které vyplynuly z jednotlivých diskusí, jsou tři. “Modernizace farem”, jako hlavní priorita - to mimo jiné ukazuje, že se  tam výrazně účastnili zemědělci, ale na první místo ji stavěli nejen oni, ale například i starostové, kteří si uvědomují, že moderní farma přináší do místa další rozvoj, zaměstnanost, nové technologie apod., proto tato priorita vyšla jako první. Jako druhá se umístila “Změna struktury krajiny”, kde je míněno například hospodaření v méně příznivých oblastech, dále jsou tam zahrnuta veškerá opatření směřující k ochraně přírody a ke zlepšení hospodaření v tom smyslu, aby bylo k přírodě šetrné a je tam zahrnut i přístup k domácím i chovaným hospodářským zvířatům. A třetí priorita, která získala na vážnosti je nazvaná “Zlepšení  kvality života a životního prostředí ve venkovských oblastech”.

Co si pod tím lze představit?

Míněno je zlepšení infrastruktury, zvýšení zaměstnanosti, vytvoření vhodných pracovních míst, podpora nezemědělského podnikání, ale také výroby obnovitelných zdrojů energií, podpora jiného než zemědělského využití půdy apod. A právě zde bych byl rád, kdyby maximum rozhodování o tom, kam se peníze z této priority nasměrují, bylo na lidech dole, na konečných uživatelích. Myslím, že je ideální využít pro toto rozdělování metodu LEADER a vytvořit tak jakýsi zkušební nástroj, jak přesouvat pravomoci takzvaně dolů, a to především ty rozhodovací. Lidé žijící na venkově by si v rámci místních akčních skupin programu LEADER měli sami říci, na co chtějí finanční prostředky využít.

V tomto procesu tedy sázíte na LEADER?

Říkám úmyslně místních akčních skupin, protože v našich krajských debatách jsme se občas setkali s určitou rivalitou především mezi starosty a zemědělci, protože obě skupiny mají pocit, že jim chce ta druhá sebrat peníze z Evropského zemědělského fondu. Určitě by všechny programy a priority, které se stanovují,  měly mít jakýsi zemědělský aspekt a kvalita života na venkově by mohla podporovat různé služby, těch je na venkově nedostatek, lidé po nich volají - myslím, že tady je docela zajímavý prostor. Měl by to být – mimo jiné - nástroj, který by pomohl udržet mladé lidi na venkově. Cítíme, že zde dost často nenacházejí realizaci a smysl života a pokud připravujeme nějaké podpory, měli bychom na to myslet.

Co vás na krajských diskusích nejvíc zaujalo, ať už pozitivně nebo negativně?

Očekával jsem, že skupiny zemědělců, starostů, ale i představitelů nevládních organizací, školství apod. budou více trvat na svých představách, více lobovat za svůj zájem. Ono to tak někdy bylo, ale v konečném výsledku to tak nevypadá. Bylo pro mne zajímavou zkušeností, když jsem si uvědomil, jak spolu lidé na vesnici někdy vůbec nekomunikují. Zemědělci se málo zúčastňují společenského života, v malé míře jsou zastoupeni v obecních zastupitelstvech. Asi by bylo vhodné, aby měli více možnost mluvit do života na venkově, protože oni tam žijí a obhospodařují krajinu.

Na krajských seminářích spolu ale přítomní diskutovali?

Bylo zvláštní, když v sále sedělo proti sobě zhruba sto dvacet lidí a snažili se trumfovat a ze začátku mohli vůči sobě být možná i trochu agresivní. Ale program trval třičtvrtě dne a poté, kdy jsme přítomné rozdělili do pracovních skupin, tak začali obrušovat hrany a hledat k sobě cesty. Lidé se aktivně zúčastňovali diskusí, neodešli v polovině semináře, což mi potvrdilo, že jim takováto diskuse scházela a když jsme tyto lidi posadili do jednoho sálu, tak jsme vyplnili jakousi mezeru.

Zvolená metoda interaktivní komunikace se tedy ukázala jako efektivní?

Pracovní skupiny byly záměrně smíšené – aby např. v jedné nepracovali jenom zemědělci a v jiné zase pouze starostové. Sestavili jsme vždycky čtyři, podle jednotlivých os programu EAFRD. Účastníci tam pak pod vedením odborných moderátorů – facilitátorů sami diskutovali, hledali priority a museli dojít k nějakému závěru. Poté ještě musel někdo z nich před zbytkem pléna přednést závěry z té příslušné pracovní skupiny. Ze začátku jsem měl trochu strach, že se lidé budou stydět a bát, ale výsledek byl nesmírně pozitivní. Bez ohledu na to, zda šlo o předsedu okresní Agrární komory, představitele nevládní ekologické organizace nebo starostu malé obce, tak všichni uměli formulovat závěry a obhajovat třeba i to, co nebylo úplně z jejich srdce, byl-li to závěr z jejich pracovní skupiny.

Bude se tento cenný dialog nějak dále rozvíjet?
Na řadě míst jsem vyzýval k tomu, aby tyto diskuse pokračovaly v rámci krajů a např. v Libereckém kraji už se závěry, které jsme zpracovali a předali, pracuje zemědělská komise při krajském zastupitelstvu a některé věci se dostávají co krajských koncepcí rozvoje  venkova, což je dobře, protože to byl další z našich cílů. Nešlo jen o přípravu na Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, ale také o jakési nastartování něčeho nového v tom kterém regionu. Bylo by pak škoda, kdyby se český stát rozhodl, že si zase ponechá všechno rozhodování v centru. Proti tomu já se budu snažit vystupovat a bojovat za to, aby se skutečně většina rozhodovacího procesu přenesla dolů mezi lidi a zůstala tam. 

Čím říjnová konference v Poslanecké sněmovně posunula národní diskusi dál?

Především jsme některé ze závěrů, které nebyly možná úplně podle představ evropských politiků, dokázali v Praze prezentovat před zástupci některých evropských zemí, Evropské komise i Evropského parlamentu.

Které závěry nebyly podle evropských představ?

Evropská komise nemá úplně jasno například v kombinaci regionálního a centrálního rozdělování finančních prostředků. Komise zatím prosazuje trend buď všechno centrálně nebo všechno regionálně a my bychom naopak chtěli, aby to bylo rozdělené. Dovedeme si představit, že jsou programy, které pokryjí celou Českou republiku – což může být např. podpora pozemkových úprav -, ale v regionu nechme lidi konkrétně vybrat. V tom zatím nejsme s Evropskou unii úplně zajedno, tam jsou určité rozpory. Evropská unie také zatím  nemá příliš jasno (nebo spíš zatím nemá pevné stanovisko), ale směřuje trochu jinam než je naše představa, jaký objem finančních prostředků do kterého pilíře Evropského zemědělského fondu dát. Evropská unie má tendenci, jak to někteří evropští byrokraté rádi dělají, prostě striktně říct: tolik a takhle vám rozdělíme  a vy s tím dělejte co chcete. Nám naopak připadá vhodnější a rozumnější - i s ohledem na to, že charakter zemí EU je různý, pětadvacítka je velká -, aby maximum rozhodování kam prostředky mezi osami nasměrovat bylo na jednotlivých národních státech. Jinam je budeme směřovat my, jinam třeba Řecko a úplně jinam zase např. severské státy. A tyto naše názory jsme na konferenci prezentovali před evropskými politiky.

A co pozitivního jste si z konference odnesl na domácí půdě?

Velmi dobře na mne působila vystoupení přestavitelů organizací, které se celkem logicky berou za svá práva a ne vždycky se dovedou shodnout. A všichni tito řečníci - mám na mysli např. prezidenta Agrární komory nebo předsedu Spolku pro obnovu venkova České republiky – se ve svých vystoupeních snažili nalézt cestu a nabídnout určitý kompromis a hledání komunikace s druhým partnerem. A z toho mám nejlepší dojem,  že si za jeden stůl začínají sedat představitelé obecních samospráv se zemědělci a s úředníky, kteří pak připravují oficiální materiály. Považuji to za dobrý signál směrem na venkov.

Zaznamenali jste už nějakou reakci evropských politiků na výše zmíněná odlišná stanoviska?

O žádných konkrétních reakcích nevím, protože oni nás zatím odkazují na to, že dokud nebude schválen finanční rámec EU na léta 2007-2013, tak nemá cenu, abychom vymýšleli detaily. Nicméně důležitá zpráva ze strany evropských politiků zazněla 10. října z úst pana Sivenase, který zastupoval evropskou komisařku pro zemědělství. On řekl, že Evropská komise bude respektovat závěry z těchto diskusí, které si český venkov vydefinoval, což byl pro mne nesmírně důležitý signál.

A další zajímavé myšlenky a podněty? 

Dobrý dojem jsem měl z vystoupení generálního tajemníka ministerstva zemědělství z Holandska pana Zandeho, který zdůraznil, že ho na našem modelu zaujal fakt, jak se mezi sebou půl roku potkávali starostové a zemědělci. I u nich v Holandsku  prosazují velkou roli starostů a obcí při rozhodování, podle jeho názoru je vždycky lepší, když se rozhodne dole mezi lidmi, kteří v tom kterém regionu žijí, než když stát bude hrát roli jakéhosi soudce. A náš postup by pro ně mohl být jakýsi možný návod, jak komunikovat. Zaznělo tam také, že jsme jediná členská země, která takovýto model nad evropským fondem zvolila a rakouský ministr zemědělství říkal, že jde o dobrý návod a metodu, která by se dala používat i v jiných zemích při hledání priorit. Od slovenského poslance Evropského parlamentu pana Baca pak zaznělo konstatování, aby zvláště ty země, které vstoupily nově a mají podobné - a trochu diskriminující - vyjednané podmínky pro zemědělství, postupovaly vůči EU pokud možno jednotně. Ostatně při setkání s kolegy z pobaltských zem, Slovenska či Maďarska se právě o tom bavíme a hledáme některé možné postupy, třeba právě jak - kromě jiného - společně bojovat za to, abychom si mohli sami říct, jak a na kterou prioritu využijeme prostředky z EAFRD. 

Bude – a pokud ano, tak jak - národní diskuse dál pokračovat?

Nyní vydáme sborník z říjnové konference a se závěry diskuse budou určitě pracovat lidé, kteří tvoří oficiální postoj a programy České republiky, tzn. zástupci ministerstva zemědělství a Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Ostatně závěry, které jsme si vydiskutovali - i když 10. října šlo spíš o prezentaci vůči zahraničí -, tady doma, se už odrazily v některých materiálech. Znamená to, že se s nimi pracuje - konkrétní postup je takový, že v tuto chvíli se na naší úrovni doladí české postoje a náš oficiální materiál bude poté zaslán k odsouhlasení nebo připomínkování do Bruselu. Odtud by se měl zhruba na jaře příštího roku vrátit zpět do České republiky, kde budou vypořádávat podmínky bruselské. Přesné termíny nelze říct, protože všechno záleží na tom, kdy bude schválen rozpočet Evropské unie. Konečná podoba Evropského zemědělského fondu pro Českou republiku bude ale zřejmě schvalována přibližně v polovině příštího roku.

A internetové stránky?

Ty budou zatím zachovány, jsou tam otištěny všechny materiály z národní diskuse, navíc se tam snažíme doplňovat stanoviska institucí a skupin, které se Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova zabývají. Jde například o stanovisko Svazu marginálních oblastí k tomuto fondu, dále stanoviska ze setkání skupin LEADERů v ČR, ze setkání chovatelů ovcí a koz, měli bychom obdržet stanovisko Svazu vlastníků obecních a soukromých lesů apod. Je to prostě možný prostor pro diskusi, možné čerpání důležitých informací a jakési shromažďování postojů, které bude do budoucna určitě možno dál využívat - i proto stránky zůstanou zatím v provozu.

Pavel Hlavatý