Důležité:
Červenec 2006
3. srpna 2006EAFRD po česku – využitá nebo promarněná šance?
Ve dnech 26. – 27 května proběhlo v Bořeticích pracovní setkání k patnáctiletému výročí Programu obnovy venkova, o kterém jsme informovali v minulém čísle Zpravodaje. Nyní přinášíme zkrácený příspěvek ing. arch. Jana Floriana pronesený na tomto fóru, k dalším vystoupením se vrátíme v příštím čísle Zpravodaje.
Vážené dámy, vážení pánové,
dnes si připomínáme 15. výročí vzniku českého Programu obnovy vesnice. Programu, který sice všichni považujeme za úspěšný, který ale stejně jako dnes česká implementace Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (dále jen “EAFRD”), vždy nefungoval tak, jak jsme si představovali.
Na 5. evropském kongresu obnovy venkova u příležitosti 20 let dolnorakouského Programu obnovy vesnice v září loňského roku v St. Pölten vystoupil také páter Michael Windey, působící při obnově vesnice v Indii. V jeho vystoupení mne zaujala tato indická moudrost:
“Nalezneš-li na své cestě kámen, vezmi ho a polož do základů svého domu.”
Stejně tak i my, narazíme-li na překážku – ten pomyslný kámen – přičiňme se o to, abychom ji využili pro další rozvoj našeho programu.
Jak zde již zaznělo: Program obnovy vesnice schválila národní česká vláda premiéra Petra Pitharta v květnu 1991 na základě návrhu tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala. Když se měly zajistit potřebné prostředky v rozpočtu – objevil se první kámen na cestě – nová vláda a nový ministr nepovažovali program za svou prioritu a potřebné prostředky nenaplánovali. Kámen byl obrazně využit do základů Spolku pro obnovu venkova.
Ten vznikl jako reakce na nečinnost vlády tlakem ze spodu – od starostů, kteří se k realizaci Programu obnovy vesnice přihlásili a od odborníků, kteří porozuměli jeho smyslu. Spolek si realizaci programu vytkl jako svůj hlavní cíl, začal ho vysvětlovat široké venkovské veřejnosti a lobovat za jeho finanční zajištění u poslanců.
Nakonec se s pomocí poslanců Parlamentu podařilo prosadit prvních 100 mil. Kč v rozpočtu roku 1994. Ve státním rozpočtu vznikla položka “Program obnovy venkova”. Poslanci, kteří nám napříč politickým spektrem pomáhali, byli zejména v zemědělském výboru a tento název se jím více líbil. Byli jsme za ten řádek v rozpočtu vděčni. Na celostátní úrovni jsme proto začali používat název “Program obnovy venkova” a název “Program obnovy vesnice” jsme ponechali pro místní úroveň – šlo o to, aby obyvatele chytil za srdce, aby si z názvu uvědomili, že jde o rozvoj jejich vlastní vesnice. Osobně doufám, že místní programy obnovy vesnice budou jako společně dohodnuté vize zpracovávány a aktualizovány také v nadcházejícím období POV podporovaného z EAFRD.
Vláda České republiky se k venkovu vrátila v roce 1998 usnesením č. 730 ze dne 11. listopadu 1998, o Programu obnovy venkova, které vládě navrhl ministr pro místní rozvoj, Prof. Císař.
Program obnovy vesnice zahrnoval všechny důležité oblasti venkovského života – od péče o venkovské společenství přes rozvoj hospodářství, vlastní obraz vesnice, občanskou a technickou vybavenost až po krajinu. Přestože v roce 2004, kdy další finanční zabezpečení programu přešlo novelou zákona o rozpočtovém určení daní na kraje, dosáhl 520 mil. Kč ročně, nebylo možné pro nedostatek prostředků v jeho rámci řešit všechny zamýšlené cíle. Podpora v rámci POV se proto omezila jen na obnovu občanské vybavenosti, péči o veřejná prostranství a zeleň, budování a obnovu místních komunikací v obcích zhruba do 1000 obyvatel a od roku 1997 také na podporu poradenství a vzdělávání.
Významným impulsem byla Corkská deklarace z 9. listopadu 1996, přijatá představiteli zemí Evropské unie za přítomnosti ministra zemědělství Ing. Josefa Luxe. Ta pod názvem “Živý venkov” položila základy dnešnímu druhému pilíři – Evropskému zemědělskému fondu pro rozvoj venkova (EAFRD).
Deset bodů Corkské deklarace
1. Preference venkova
2. Integrovaný přístup
3. Diversifikace
4. Trvalá udržitelnost
5. Subsidiarita
6. Zjednodušení
7. Programování
8. Financování
9. Řízení
10. Hodnocení a průzkum
úplné znění na www.leaderplus.cz
V návaznosti na tuto deklaraci byl v roce 1998 do POV zaveden nový dotační titul “Integrované projekty venkovských mikroregionů”. Tím jsme napomáhali venkovské spolupráci obcí a podnikatelů ve všech možných oblastech – od internetizace, přes cyklistické stezky až po pilotní projekty za účasti podnikatelů v intencích iniciativy LEADER+. Další překážka na naší cestě – nedostatek prostředků – měla být překonávána uvědoměním si vlastní zodpovědnosti a hledáním vlastních zdrojů nejen na úrovni obcí, ale i venkovských regionů s jejich přirozenými centry – malými městy. Venkovské regiony se připravovaly na to, aby s pomocí profesionálních manažerů zvládly také náročnější projekty, podporované EU v rámci pro venkov využitelných operačních programů.
Cestou venkovských regionů bylo také rozhodováno o většině projektů obcí a nezemědělského podnikání v přípravném programu SAPARD nebo o projektech cestovního ruchu v rámci Společného regionálního operačního programu (SROP). Proto jsme dnes zklamáni dosavadními strategickými dokumenty EAFRD, které ve finančních proporcích neodpovídají potřebám venkova a nevyužívají zkušeností starostů a potenciálu venkovských regionů, ověřených v dosavadní realizaci POV a předvstupního programu SAPARD.
Dalším velmi vážným problémem je nejasná podpora řešení specifických problémů venkova v rámci ostatních operačních programů připravovaných pro období 2007-2013, která se spíše blíží nule. To ještě násobí flustraci z implementace EAFRD na MZe, které nepřijalo politickou zodpovědnost za rozvoj venkova, jak to jednotným pojetím podpory zemědělství a venkova předpokládá Evropská komise a jak tomu je v řadě evropských zemí – z nejbližších sousedů např. v Bavorsku.
Zda možnosti EAFRD využijeme nebo promarníme záleží nejen na vládě a vládních či bruselských úřednících, ale také a především na obcích, zemědělcích, venkovských regionech a jejích představitelích, mezi něž nesporně patří SPOV ČR. Dovolte mi nyní vlastní interpretaci stanovisek Spolku, vznesených při dosavadním projednávání Národního strategického plánu rozvoje venkova ČR a Programu rozvoje venkova na období 2007-2013. Za jeden z hlavních problémů považuji nesprávné stanovení globálního cíle Národního strategického plánu rozvoje venkova.
Globální cíl strategie rozvoje venkova České republiky
Rozvoj venkovského prostoru České republiky založit na dodržování principů udržitelného rozvoje, systematickém zlepšování stavu životního prostředí, péči o přírodu a krajinu a snižování negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření.
Vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních zemědělských a potravinářských komoditách s přednostní orientací na kvalitní potraviny, zvýšit podíl produkce uplatnitelné na zahraničních trzích a zvýšit HDP na obyvatele a příjmy venkovského obyvatelstva.
Rozšiřovat a diverzifikovat ekonomické aktivity ve venkovském prostoru České republiky vedoucí k rozvoji podnikání, tvorbě nových pracovních míst, hospodářskému růstu a ke snížení míry nezaměstnanosti na venkově. Posílit sounáležitost obyvatel na venkově a stabilizovat jeho společenskou strukturu.
Spolek na veřejném projednávání Národního strategického plánu rozvoje venkova ČR z hlediska vlivu této koncepce na životní prostředí 19. dubna 2006, ve snaze příliš svými připomínkami nekomplikovat dokončení strategie, navrhl, aby v druhém odstavci bylo slovo “základních” nahrazeno slovem “vybraných”. Nepovažujeme přece za cíl druhého pilíře dosáhnout konkurenceschopnosti ČR v základních komoditách – to by snad patřilo do prvního pilíře. Připomínka nebyla ministerstvem zemědělství bez vysvětlení akceptována.
S odstupem času se zdá, že stanovisko Spolku v této věci mělo být daleko razantnější – vždyť přece v EAFRD (tzv. druhém pilíři) nejde o komodity, ty nemohou být globálním ani specifickým cílem – ve vztahu ke konkurenceschopnosti lze specifický cíl I. osy daleko lépe definovat ve vztahu k popisu směru 1. Společenství: Podpora přenosu znalostí, modernizace, inovace a kvality v potravinovém řetězci a zaměření na prioritní odvětví, pokud jde o investice do fyzického a lidského kapitálu. Nikde ani slovo o komoditách. Doporučuji ještě se zamyslet nad formulací specifického cíle I. osy a v Plánu rozvoje venkova formulace ze strategie zpřesnit – určité náměty dále uvádím, ostatní cíle ze schválené strategie lze akceptovat.
Globální cíl
Strategie rozvoje venkova České republiky by měl být definován zcela v duchu Corkské deklarace jako živý venkov.
Specifické cíle
pro jednotlivé osy by měly být stanoveny tak, aby lidé na venkově chtěli i nadále žít:
I. podporovat přenos znalostí a inovace a s tím související investice do fyzického a lidského kapitálu;
II. vytvořit multifunkční zemědělské a lesnické systémy prospěšné životnímu prostředí a krajině;
III. vytvořit různorodé pracovní příležitosti a prorůstové podmínky pro atraktivní život na venkově;
iniciovat vytváření a rozvoj místních partnerství a využití vnitřního potenciálu venkova.
Ve vztahu k úvodnímu mottu o kamenu na cestě se zdá, že by bylo nejlépe tento kámen - problém (základní zemědělské komodity) přenést do základů jiné části našeho domu, kterou představuje první pilíř, zaměřený na rozvoj vlastní zemědělské výroby. To neznamená, že rozvoj venkova neobsahuje rozvoj zemědělství. Je nutné si ale uvědomit, že v druhém pilíři nejde o základní komodity, ale o takové činnosti, které mají nesporný inovační potenciál a mohou udržet lidi na venkově.
Ztotožnění se s tímto pohledem doslova “vyčistí vzduch”. Najednou přestane být důležité přetahování o procento financí pro jednotlivé osy a nastoupí zcela pragmatická úvaha o tom, jak která osa může naplňováním vlastního (specifického) cíle přispět ke splnění globálního cíle – živého venkova s jeho neubývajícími spokojenými občany.
Další doslova balvan na naší cestě představuje české pojetí II. osy. Prakticky celá finanční podpora z II. osy je orientována na zajišťování více méně ekologického “provozu” resp. předem definovaných “správných postupů” zemědělských podniků formou “přímých plateb na hektar”. V tomto kontextu je nutno chápat připomínky SPOV ČR k rozdělení prostředků mezi jednotlivé osy.
Pokud Evropská komise české pojetí II. osy přijme, nezbývá než společně s MŽP najít řešení jak realizaci investičních projektů k budování územních systémů ekologické stability a dalších krajinotvorných opatření v souladu s Evropskou úmluvou o krajině zajistit z jeho operačního programu. Alternativou je dohoda s resortem životního prostředí o vzájemné podpoře a s pomocí lobingu v Bruselu ještě před rozhodujícími jednáními pojetí II. osy zvrátit.
Pokud se podaří dohodnout společný postup s MŽP, mohli bychom zmíněný balvan na naší cestě využít pro stavbu operačního programu resortu životního prostředí. Pak by jen zbývalo umožnit, aby takové projekty mohly realizovat LEADER-regiony.
Realizace III. osy, která obsahově navazuje na POV, je nejvíce svázána s možností využití metody LEADER, která odpovídá potřebám integrovaného rozvoje venkova, o nějž jsme v souladu s Corkskou deklarací usilovali v národním POV. Jistota alokace zdrojů do regionu na celé plánovací období vytváří reálný základ pro přípravu a vytváření navzájem provázaných projektů, což je důležité nejen pro soukromé podnikatele, ale také v péči o krajinu.
Pro LEADER je typický důraz na hospodářský rozvoj ve větším území (region od 10 tis. obyvatel), ve kterém je již možné dosáhnout určitého obratu přímo souvisejícího s prospěchem jeho obyvatel. Metody LEADERu, založené na partnerství se soukromým sektorem, mohou účinně přispět k zapojení soukromého kapitálu do realizace venkovských projektů.
Za největší chybu Národního strategického plánu rozvoje venkova považuji, že přes připomínky Spolku i Ministerstva pro místní rozvoj v analytické části objektivně neinformuje o počtu regionů, které se velmi vážně pro nadcházející volební období na realizaci LEADERu připravují. Uvádí jen, že v letech 2004 – 2006 bylo prvních 36 místních akčních skupin bylo podpořeno z programů typu Leader. Podle našich informací se však v současné době připravuje na LEADER až 160 regionů (při započtení regionů, které podaly žádost o podporu osvojování schopností v rámci poslední výzvy Operačního programu rozvoj venkova a multifunkční zemědělství s termínem do 28. dubna 2006). Zatím jsou k dispozici data o 145 regionech. Uvážíme-li, že tyto regiony zaujímají 60 % území státu a žije v nich třetina obyvatel ČR a po vyloučení měst nad 25 tis. obyvatel, které podle současné metodiky MZe nemohou být součástí území MAS, dokonce 55 % venkovského obyvatelstva, a že orientace jejich strategií bude převážně zaměřena na III. osu, můžeme korektně požadovat, aby nejméně 60 % prostředků vyčleněných pro tuto osu bylo rezervováno pro rozhodování na úrovni MAS. Rovněž určitá část prostředků I. osy (např. společný marketing místních produktů) a II. osy (bude-li upraveno její pojetí, pak nesporně investiční projekty krajinných úprav) by měla být rozhodována na úrovni MAS:
Bruselská exekutiva uvádí, že LEADER projekty budou započítávány do výdajů IV. osy, ale také pod jednotlivé tematické osy. Konkrétní způsob má být uveden v nařízení Komise o implementačních pravidlech. Ve finále by tedy mělo být pro projekty typu LEADER ročně v ČR z EAFRD rezervováno s použitím čísel ze Strategie nejméně 0,520 mld. Kč (IV. osa) + 0,6x1,762 mld. Kč (III. osa) = 1,577 mld. Kč (podíl na osách I. a II. pro zjednodušení nepočítám), tj. 15 % disponibilních prostředků; při použití čísel dle posledního návrhu Spolku 0,520 + 0,6x2,183 = 1,830 mld. Kč, tj. 17,5 % disponibilních prostředků.
V tomto směru MZe zdaleka nerespektovalo požadavky Spolku, který ve svém prvním stanovisku z 13. října 2005 navrhoval, aby rozhodování na úrovni MAS dosáhlo až 50 % všech podpor v rámci EAFRD, což by umožnilo jednotlivým MAS stanovit povinnost orientace zhruba 30 % podpor, o nichž bude MAS rozhodovat, na ochranu přírody a krajiny.Právě odlišné pojetí II. osy realizaci tohoto požadavku znemožnilo. Spolek proto v posledním stanovisku z 25. dubna 2006 požadoval stanovit výši podpor, o nichž budou rozhodovat MAS, alespoň ve výši 25 % všech podpor ze zdrojů EZFRD a státního rozpočtu. Ani tento požadavek nebyl naplněn.
Zdá se, že kámen fatálního nedostatku prostředků se z naší cesty ani v příštím bruselském plánovacím období nepodaří odstranit. Nepodaří-li se v rámci dalších prací na Plánu rozvoje venkova zvrátit pojetí strategie (její II. osy), ani získat pro venkov prostředky z jiných operačních programů přímo, musíme tento kámen vzít a položit ho do základu našeho domu stejně, jak jsme to učinili u Programu obnovy vesnice, a vsadit na vlastní rozvojovou aktivitu i finanční svébytnost regionů s daleko větším důrazem na rozvoj nezemědělského podnikání, snižování nezaměstnanosti a zapojování soukromého kapitálu.
Rozhodně není cesta omezit počet MAS, naopak musíme budování partnerství a aktivit zdola ještě více podporovat, konsolidovat management co největšího počtu MAS a vést ho vedle využívání zdrojů EAFRD také k přípravě projektů vhodných pro venkov v rámci jiných operačních programů a k co největšímu zapojení soukromých zdrojů ve prospěch rozvoje vlastního regionu.
ing. arch. Jan Florian
redakčně upraveno a kráceno
