Venkov tvoří významnou součást naší společnosti. Rozkládá se na 95,2% území České republiky, a žije tu 60,3% veškerého obyvatelstva.(zdroj ČSÚ 2001, obce do 25.000 obyvatel). Tomu neodpovídá:

- odpovědnost a pozornost státních institucí

- formulace vládních  programů

- a konečně ani zájem hlavních politických stran

Státní instituce ve svých strategiích nevycházejí z potřeb venkova. Péče o venkov rozdělená mezi několik ministerstev venkovu příliš neprospívá (MV,MZe,MMR,MŽP).

Kraje o rozvoji venkova hovoří, některé mají dokonce připraveny své strategie, které  však jeho problémy neřeší.  

Politické strany mají programy různých barev (“Zelená pro venkov”, “Modrá pro venkov”…). 

Zelená, modrá a další vznikající aktivity však duhu pro venkov zatím nevytvořily. 

Venkov je zjednodušován na prostředí zemědělské produkce, pro niž však chybí “jasná společenská objednávka”. Skutečné potřeby venkova jako území (dosud) obydleného lidmi nejsou objektivně a pravidelně mapovány a není nastaven funkční způsob řízení venkova zdola nahoru.

I z toho vyplývající pasivita obyvatel spolu s nedostatkem financí brzdí jeho rozvoj.

Stát a jeho instituce víc a více zkouší co venkov vydrží:

- na obce a města se přenáší další a další odpovědnosti (školství, doprava, zdravotnictví, apod.), 

- nenavyšují se však rozpočty obcí, udržuje se nízká úroveň financování venkova (Zákon o rozpočtovém určení daní), existuje disproporce mezi obcemi a městy venkova ve vztahu k městům nad 25 000 obyvatel (rozpětí mezi obcemi a velkými městy se pohybuje v rozmezí od 3 000,- Kč do 22 000,- Kč na obyvatele),

- stanovené formy financování projektů postupně izolují obce a městečka od evropských zdrojů. Venkovská sídla na rozdíl od větších měst tak nemají prostředky na kofinancování i finančně méně náročných projektů, čímž dochází k dalšímu prohlubování rozdílů.  

- venkov nenabízí perspektivní uplatnění mladým a hlavně vzdělaným lidem, populace stárne rychleji, zvyšuje se nezaměstnanost a venkov se vylidňuje.

Venkovská území jsou studnou pitné vody a venkovské lesy zásobárnou kyslíku.

Na existenci těchto zdrojů jsme všichni životně závislí. Venkovská krajina slouží k regeneraci a odpočinku a tvoří důležitý prvek ekologické rovnováhy.

Podporujeme rozvoj měst České republiky, jsme si vědomi, že zajišťují venkovu potřebný servis. Jako venkov jsme spolu s městy připraveni k rozvoji partnerství.

Současný stav se stává pro venkov stále méně a méně únosný.

Venkov se musí vzpamatovat a vyslat důrazný signál, že existuje.

Před volbami v roce 2006 a novým plánovacím obdobím Evropské unie (2007 – 2013) se venkov hlásí o svá práva:

- právo venkova na informace,

- právo venkova na vzdělání,

- právo venkova na rozvoj,

- právo venkova na řízení sama sebe.

Obyvatelé venkova, probuďme se!

- Nečekejme co nám kdo dá,

- Učme se řídit sami sebe,

- Uplatňujme svoje práva,

- Prosazujme zlepšení podmínek života na venkově,

- Zabraňme dalšímu rušení škol na venkově.

Jedině partnerstvím všech, kteří na venkově žijí a působí, za následné podpory krajů, státu i Evropské unie vytvoříme základ prosperity nejenom venkova, ale i celého státu. 

Požadujeme:

- sjednotit přístup k venkovu na vládní úrovni,

- narovnat rozpočtové určení daní,

- vytvořit podmínky pro rozvoj občanské společnosti na venkově.

Hrdí venkované připojte svůj hlas k naší výzvě…..

Manažeři pro venkovská území, absolventi kurzu “Hlas venkova” financovaného z nadačních zdrojů sítě Prepare:

Ing Anna Bartošová- Zábřeh, Ing Tomáš Čech – MAS Pobeskydí, Jan Fiala – E consulting, s.r.o.- kraj Vysočina, Miroslav Chlumský – Porta Bohemica, o.p.s. Michal Jarolímek – MAS Sdružení Růže, Ing  Jana Kratochvílová – Liberecko, PaeDr Vladislav Krumer – Tachov, Ing Ivo Machar – Olomoucko, Ing Jana Podepřelová – CpKP ( Střední Morava), Ing Jiří Pospíšil – MAS Společná cesta, Ing Markéta Pošíková – tajemnice DSO Pečecký region, PhDr Petr Sušanka, MAS Vladař, Obec Valeč