Pane předsedo, v prosinci jste byl znovu zvolen předsedou Spolku pro obnovu venkova ČR. Jak byste zhodnotil předchozí volební období Spolku ?

Podařilo se rozšířit naši organizační strukturu také na kraje. Přestože jsme byli strašeni některými skeptiky, nebyl Program obnovy venkova absorbován do krajských rozpočtů a nebyl použit kraji k jiným účelům. Přispěla k tomu dohoda s Asociací hejtmanů, kdy jsme na základě jednání dospěli k tomu, že se Asociace zavazuje peníze, které budou poukázány do krajských rozpočtů prostřednictvím rozpočtového určení daní a nebudou účelově vázány, vložit do krajských Programů obnovy venkova. Nastalo období, kdy jednotlivé programy obnovy venkova byly na krajích modifikovány a z našeho pohledu k tomu měla přispět i rodící se krajská struktura Spolku pro obnovu venkova. Do řádné valné hromady v prosinci loňského roku byly ustaveny Spolky v deseti krajích. Vždy vznikly zdola. Šlo o to, aby se aktivní členové zapojili do tvorby krajských provenkovských programů. Nedali jsme žádnou časovou lhůtu pro vykrytí všech krajů Spolky, ale dospěli k tomu, že pokud někdo má být důstojným partnerem krajům, měly by to být právě krajské Spolky. Z tohoto hlediska je zajímavé srovnání se Svazem měst a obcí ČR, který nemá krajskou strukturu. V našich krajských organizacích se ukazuje, že pokud jsou v nich lidé aktivní, mají z krajského Spolku ve věcech venkova ke krajské samosprávě blíže.

Dále se v mnoha krajích POV podařilo rozšířit o krajské financování. Nemůžeme však být spokojeni také s tím, jak bylo nastaveno počáteční dělení financí na POV. MF ČR použilo pomocnou klauzuli o obcích do tisíce obyvatel. Takto ovšem nebyl nikdy republikový Program obnovy venkova prezentován. Ve vládou schváleném POV se nehovoří o tom, jestli jde o obec do tisíce obyvatel nebo nad tisíc obyvatel. Takové dělení považujeme za nesprávné. Se snahami o nápravu jsme neuspěli.

Další záležitostí, která patří neodlučitelně k naší činnosti, je ocenění nejlepších obcí v soutěži Vesnice roku v POV. 

Úspěšně také komunikujeme s úřady a zastupitelskými sbory, stejně jako s odborníky a teoretiky, kteří se zabývají různými aspekty rozvoje venkova. Díky aktivitě členů Spolku se podařilo uspořádat řadu konferencí a seminářů jako např. v Českých Budějovicích na výstavě Země živitelka nebo v Teplé při mezinárodním setkání aktérů programu Leader, či Poslanecké sněmovně společně s Podvýborem pro zemědělství a venkov při debatě o dalším směřování venkova. Informační centrum venkovských regionů v Praze nám díky MMR ČR umožňuje, abychom si vyzkoušeli, co umíme a neumíme na poli nabídky ve venkovském cestovním ruchu. 

Členská základna je stabilní po celou dobu mého předsedování Spolku.

Dojde k nějakým změnám v soutěži Vesnice roku?

Před dvěma lety jsme se rozhodli vrátit ke kořenům soutěže a ponechat ji v původní podobě. Myslíme si, že je to cesta správným směrem. Byli jsme kritizováni za to, že v minulých ročnících soutěž nabyla přílišné šíře, a proto jsme se vrátili k původnímu pojetí. Partnery soutěže a tvůrce doprovodných aktivit jsme požádali, aby vzali svá hodnocení do vlastních rukou. Svaz knihovníků a informačních pracovníků tedy nyní uděluje cenu ministra kultury, vítěz zelené stuhy  postupuje do evropské soutěže Entente florale, nejmladším partnerem je Folklorní sdružení České republiky, které oceňuje nejlepší obce žijící folklórem a tradicemi. Myslíme si, že je to cesta správným směrem. I v této soutěži je dobré, že se aktivně zapojují kraje a berou ji za svou.

S jakými novými podněty vstupujete jako znovuzvolený předseda do dalšího období Spolku pro obnovu venkova?

Myslím si, že některé zklamu, když prohlásím, že dnes určitě nedojde k žádným radikálním změnám. Je důležité položit si otázku, jak je Spolek zaměřen a co je možné od něj očekávat. Znám lidi, kteří jsou velmi radikální, a pokud okamžitě neprosadí to, co vidí jako správné, vše zavrhnou. Ti říkávají – k čemu je nám Spolek. Já stále zdůrazňuji, Spolek je spolek a přesto že se píše s velkým S má ty nejušlechtilejší cíle, v této zemi nerozhoduje ani nevládne. Musíme si uvědomit, že pouze dotváříme politiku této země.

O tom je občanská společnost. 

Patříme mezi organizace, které mají možnost mnohé připomínkovat ve prospěch venkova a v rámci svých sil i ovlivňovat.

Priority Spolku pro roky 2005 – 2008 jsme projednali na valné hromadě a byly shrnuty do mnou předloženého materiálu, který jsme pracovně nazvali Třikrát tři, protože v něm jde o 3 vnitřní priority, 3 vnější priority i o 3 úkoly, které se týkají zároveň vnitřních i vnějších věcí.

K vnitřním prioritám patří zkvalitnění práce předsednictva a aktivní zapojení zástupců krajských spolků. Doposud totiž nevysílají všechny krajské Spolky své zástupce pravidelně na jednání Spolku na celostátní úrovni a komunikace s nimi tím není ideální.

Ve vztahu ke komunálním volbám je důležitá stabilizace členské základny, část starostů se v obcích obmění a poté se rozhodnou noví bez znalosti věci, že Spolek opustí. Důvodem takovýchto ukončení členství jsou stále stejné. Spolek nepřináší konkrétní finanční prospěch – a dodávám – ani nikdy nepřinese!!!

Chystaná částečná profesionalizace Spolku spočívá v tom, že chceme zřídit funkci placeného tajemníka a oddělit od této funkce činnost informační, spojenou s vydáváním Zpravodaje Spolku pro obnovu venkova a aktualizací našeho webu.

Pokud jde o vnější priority, budeme pokračovat v diskusích o rozvoji venkova na různých úrovních, přičemž mezi nejdůležitější úkoly patří narovnání diskriminačního daňového systému a odvrácení snah o novou centralizaci, a slučování malých obcí.

Podle Charty místní samosprávy máme právo na samosprávu včetně její dostatečné ekonomické základny. Pokud jde o evropské závazky, vycházíme z deklarace v Corku Živý venkov z roku 1996, kterou podepsala Česká republika. Na ni navazuje prohlášení Evropské komise ve vztahu k budoucímu plánovacímu období, které se venkovu poměrně výrazně věnuje. Rozhodně budeme podporovat program Leader. Shrnuto – jsme pro efektivní, udržitelný rozvoj. Nechceme se reformovat tím způsobem, že nás bude někdo více “učesávat”. Chceme být opravdu samosprávní a nejen se tak tvářit. 

Mezi priority patří také stabilizace Programu obnovy venkova, aby se nestalo, že peníze z krajů budou zapojeny do kofinancování zdrojů EU, nýbrž zůstanou pevně spojeny s národními a regionálními programy obnovy venkova. Už proto, že Program obnovy venkova je vládní a nikdo nemá právo ho pod jakýmkoliv pláštíkem inovace rušit.

Pokud jde o priority, které se týkají vnitřních i vnějších záležitostí Spolku, chceme kromě kvalitativních změn v soutěži Vesnice roku rozšířit díky profesionalizaci více publikační a konferenční aktivity. Ty by koncepčně řídila jakási rada “starších” nebo řekněme “moudrých”. Jde o to, abychom dali o sobě více vědět a stali se oporou pro naše členy v regionech. Velké rezervy jsou rovněž ve využití škol obnovy venkova.

Jak je vidno, nejde o žádné převratné změny. Nejsme tu od toho, abychom dělali okázalá gesta, ale abychom hájili to, co je pro život venkova zásadní.

Spolupracujete s jinými organizacemi, které reprezentují venkov a malé obce?

Jde zejména o náš vztah vůči Komoře obcí Svazu měst a obcí na základě dohod z posledního sněmu i valné hromady. Mohu říci, že spolupracujeme velmi úzce. Na druhé straně, když nám současný ministr financí vzkáže, abychom si nespravedlivě nastavená pravidla daňové výnosnosti dohodli s městy, nemůžeme na to přistoupit, to by znamenalo zásadní rozkol. Obce systém nepokazily, tak jej těžko mohou samy narovnat. Důležitá je komunikace s ministry a ministerstvy. Na nespravedlnost v rozdělování finančních prostředků chceme poukázat v komisi pro problematiku malých obcí, která byla ustanovena na Ministerstvu vnitra. Pan ministr Bublan prohlásil na základě dosavadních výsledků práce této komise, že rozdíly v příjmech mezi malými a velkými obcemi se zvětšují. Rozdíly samozřejmě byly a budou, jde však o přiměřenost. Výnosnost na hlavu ve velkoměstě a malé obci je však u nás doslovně nemravná. Na Ministerstvu vnitra se snažili udělat kvalifikovaný odhad tohoto rozdílu a částka vyšla 3,5 miliardy korun, což je z hlediska celkových veřejných výdajů zanedbatelný podíl. Taková částka – jakkoli oprávněná - nemůže být důvodem k rozbití jednoty měst a obcí. Na druhé straně je nemravné, pokud tato země podepsala Chartu místní samosprávy a tyto skutečnosti se bagatelizují. Nicméně máme příslib Ministerstva financí, že o reformě rozdělování daňových příjmů obcí začne jednat komise za účasti Svazu měst a obcí. Budeme se snažit do práce zapojit. Dovedu si představit i spolupráci obcí na vyšší úrovni, jak navrhuje ředitel odboru rozvoje územní veřejné správy z Ministerstva vnitra Jaroslav Maršík, ale musí být jako v jiných zemích řádně motivována finančně. Představa, že budu muset formálně přerovnávat sdružení obcí jenom kvůli tomu, abych dosáhl na tu či onu dotaci, jak bylo na posledním jednání prezentováno, je naprosto nepřijatelná. Jde o zástupný problém. Obce mají být samosprávné a svéprávné, a to i finančně.

Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s resorty a s oběma komorami parlamentu při řešení otázek venkova?

Za úspěch považuji, že se podařilo navázat oficiální spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, které podepsalo oficiální dohodu se Spolkem. O dohodě jsme jednali také s ministrem Martínkem, jehož stanovisko není zamítavé. Do jisté míry chceme kopírovat dohodu vlády se Svazem měst a obcí. Celou dobu se snažíme, aby naše komunikace mezi státními orgány byla lepší a předešlo se mnoha nedorozuměním.

S Ministerstvem pro místní rozvoj a jeho ministry Císařem, Paroubkem i Martínkem nemáme komunikační problémy, i když s převedením některých činností na kraje zůstaly určité oblasti nedořešeny.

V poslední době byla navázána mnohem lepší spolupráce s ministerstvem zemědělství, které svého času přesunulo Spolek na vedlejší kolej. Komunikovat s jinými ministerstvy je složitější, ale v Českých Budějovicích od několika ministrů deklarativně zaznělo, že máme jejich podporu.

Místopředseda Spolku, bývalý i současný je senátorem, ve sněmovně je dobrá spolupráce s poslancem Papežem ze zemědělského výboru. Náš vztah k oběma komorám má svoji logiku, podobně jako náš vztah k SMO. Spolek nikdy nebyl a nesmí se stát pouze klubem starostů, pak by suploval komoru SMO, nepohybuje se jen v rovině pragmatické nebo lobbyistické, po celou dobu se snaží rozvíjet i rovinu duchovní. Když přiznáme senátu, že je pojistkou demokracie, s velkou nadsázkou je možné říci, že se Spolek snaží být jakousi pojistkou správného chápání venkova a jeho role v moderní společnosti.   

V roce 1991 byl vyhlášen Program obnovy venkova. Doznalo od té doby toto hnutí nějakých podstatných změn? Je třeba stále ještě venkov “obnovovat”, nebo spíše rozvíjet a modernizovat?

Do jisté míry jde o tradice a jejich chápání. Neměli bychom a určovat etapy a říkat, že jsme přešli z jedné etapy do druhé. Tradičně se jmenujeme Spolek pro obnovu venkova, přestože byly v některých krajích tendence použít místo “obnovy venkova” pojem “rozvoj venkova”. Název Program obnovy venkova používáme i nadále, aniž bychom jej cítili jako skanzenizaci. To by na pořad přišel i název Spolku. Vždyť rozvoj je obsažen i v obnově.

Nechceme tedy měnit fasády na našich domech (jak nám dříve někteří podsouvali), ale upozorňovat na hodnoty, které venkov má, a proč ho považujeme za svůj a perspektivní. 

Velký paradox dnešní doby spočívá v tom, že se některým obcím zdánlivě daří, jsou ekonomicky úspěšné, ale jejich rozvoj nemá s venkovem mnoho společného. To, že má dnes řasa lidí více peněž a nechce bydlet na malém prostoru, ale na více metrech, vede k expanzi do volné krajiny. Měřítkem úspěšnosti tedy z našeho pohledu není suburbanizace, tj. počet nově postavených rodinných domků s vysokými ploty a automaticky uzavíratelnými bránami. Jde o živou vesnici, zapojení lidí do komunity. Rozdíl je patrný třeba v tom, že zatímco na opravdové vesnici si lidé sami odklidí sníh, ve městě či tzv. novovesnici to za ně udělají technické služby a stejně se cítí podvedeni, protože čekali prohrnutí nejen cesty, ale i odvezený sníh z míst, kde si navykli odkládat své motorové miláčky. Názorným příkladem je letošní zima.

Vladimír Heger

foto: Radoslav Bernat