Jak byste Přírodní kapitalismus zařadil do širšího kontextu, a to jak v díle Lovinsových,  tak dalších příbuzných autorů?

(...) Existuje klasický žánr návodů ke správnému životu, jež pro věřící psali kněží a pro mladé šlechtice jejich stárnoucí otcové. V první polovině 20. století se vyrojila lidová verze v podobě návodů k úspěchu. V takových knihách se v různé míře mísily autorovy osobní životní postřehy a návody s apriorním etickým kodexem. Západní knihkupectví mají samostatné regály věnované radám pro správný život z hlediska esoterických věd a alternativní medicíny. Některé z nich aspirují na to, že odvozují cíle a strategie lidského života z té či oné vědy. Myšlenka plánování a obecněji rozvrhování života za pomoci vědy začala poněkud důslednějším – a méně hypochondrickým – způsobem pronikat do etablované vědy tehdy, když se týmy vědců rozhodly vytvořit alarmující modely světa, ze kterých vyplývala i doporučení pro aktivní a zodpovědné jednotlivce a organizace. Na knihách jako Meze růstu nebo Naše společná země jsme si mohli uvědomit, že se tu – ve zcela nové podobě - vynořuje prastarý žánr varovných proroctví.

Je možné pojem “přírodní kapitalismus” – který je u nás vlastně úplně neznámý – nějak stručně představit?

Je to koncept polemický a dějinně zasazený. Dosavadní kapitalismus mlčky předpokládal, že “přírody” je dost, takže do kalkulací – nebo v ekonomické vědě do rovnic – nemusí  být zahrnována.  Když se narazilo na její meze, vypadalo to, že se náhle vzduch, voda, civilizační nemoci nebo dokonce rodinná péče a milenecká něha budou muset započítávat a platit. Vynořil se obrys nového policajta, ekologické ekonomie. Lecjakému zelenému se to zalíbilo, viděl v tom výborný nový tah proti kapitalismu, když ten přes vyvlastnění selhal. Nesmyslnost tohoto přístupu však začala být naštěstí zjevná dřív, než se promítl do úplné přestavby zákonů a společnosti. Hawken a Lovinsovi přicházejí s tím, jak přírodní kapitál aktivně a vynalézavě šetřit ne pomocí ekonomických sankcí, ale na základě toho, že to lze činit ekonomicky výhodně. Jak je to možné, o tom je celá kniha.

A jaká je situace ve světě?

Základním rysem tohoto konceptu je, že se opírá o integrované projektování, které domýšlí široký kontext každého projektu a jeho dlouhodobý průběh (takříkajíc jeho předpoklady i vzdálené dopady). Hawken a Lovinsovi uvádějí (i s adresami) dlouhou řadu firem, městských správ, univerzit i neziskových organizací, které se touto cestou vydaly. To, že kniha podrobně popisuje hyperauto na vodíkové články, Nový urbanismus nebo produkci plně recyklovaných koberců neznamená jen, že jedna a tatáž abstraktní idea je ilustrována mnoha pestrými příklady. V každé oblasti je nutné radikálně promýšlet její zakořeněné zlozvyky, odhalovat prastaré formy dotací, jít jako ohaři po stopách všech forem hýření a odpadu.

ph