Jak dlouho působíte ve funkci starosty a jaké je vaše původní povolání?

Do zastupitelstva jsem byl – za nezávislé - poprvé zvolen v listopadu 2002, kdy jsme se stal také starostou. Jsem středoškolsky vzdělaný strojař, který působil jak ve fabrice, tak později v soukromém sektoru - než jsem se stal starostou, tak jsem podnikal v oblasti opravárenství nákladních vozidel. Podnikání mne baví a jeho postupy se snažím převést do práce na obecním úřadě.

Můžete uvést příklad?

V roce 2003 založil Kovářov jako stoprocentní majoritní vlastník Služby obce. Máme sedmnáct místních částí, a tak je u nás pořád co dělat. Služby mají v náplni práce udržování veřejných prostranství, lesních porostů, kácení dřeva, svoz domovního odpadu, zimní posyp a prohrnování a máme i prádelnu. Prvotní myšlenkou bylo udržet peníze, které se vydělají, v obci, ale úplně největší přínos bylo vytvoření čtrnácti pracovních příležitostí.

Nezaměstnanost je u vás asi dost velká?

V naší oblasti máme míru nezaměstnanosti 7,5 procenta, jsme vysloveně na okraji jak Jihočeského kraje, tak okresu Písek. Není tady průmysl, nejbližší fabrika je v Milevsku. Jsme ryze zemědělská oblast a družstvo, které před revolucí zaměstnávalo 440 lidí, má dnes devadesát zaměstnanců, a je přitom největší zaměstnavatel místních lidí. K tomu přibyly malé podniky, např. zámečnictví, které se zabývá výrobou součástí do nemocnic a je v něm zaměstnáno asi 25 lidí.

Jsou tady nějací soukromí zemědělci a jak se jim vede?

V rámci restitucí získali soukromníci od družstva určité pozemky. Nejprve se jejich činnost docela rozjela, ale teď už zůstali jen čtyři. Je to práce od nevidím do nevidím. ale dnes, protože tu nejsou pracovní příležitosti, stále pokračují. Daří se jim spíš špatně než dobře.

Nezaměstnanost tedy považujete za váš největší problém?

Ano, navíc nejvíce nezaměstnaných je z řad žen v produktivním věku. Naše snaha je hledat  pro ně nějakou práci, protože chlap se sebere a odjede za prací třeba do Prahy – a spousta lidí od nás tam dojíždí - , ale žena odvede děcko do školky nebo do školy a ráda by šla do práce, ale musí být doma na podpoře. Dalším problémem jsou odpadní vody, protože nemáme čističku. A třetím jsou místní komunikace  -  z dotačních titulů získáváme příspěvek pouze do třiceti procent, takže jestliže dostaneme milión korun, jde o 30 procent z celkových nákladů a obec z rozpočtu dvaceti milionů nemůže takto svých padesát kilometrů komunikací dobře obhospodařit. 

Velký úspěch jste ovšem zaznamenali v bytové politice?

Ta je na vsi velmi důležitá, protože pokud se nebude tvořit bytový fond a byty poskytovat mladým rodinám, obec stárne. Jde o širší proces, že obce stárnou, protože mladí lidé odcházejí. A Kovářov dělá všechno proto, aby mladí lidé neutíkali, proto jsme v obci začali shánět prostory k vybudování bytů. A v základní škole, kde se provedla rozsáhlá rekonstrukce, vybyl velký prostor, který se k tomu přímo nabízel. Požádali jsme na základě projektu o dotaci MMR a získali podporu na vybudování dvou bytů na půl cesty – tj. pro rodiny z rozvráceného manželství, ženy samoživitelky nebo pro ty, kteří odcházejí z různých ústavů nebo center. To byly dva a o dalších šest jsme úspěšně – opět na základě projektu - požádali Státní fond rozvoje bydlení. Ten nám dal byty pro příjmově vymezené osoby, což jsou např. ti manželé, kteří začínají a nemají velký příjem apod. A protože do nich stát vložil své prostředky, dal i přesné podmínky, za jakých je můžeme přidělovat. Mladých rodin je v obci dost, a tak jsme měli na těchto šest bytů 24 žádostí. Pustili jsme se do toho koncem loňského roku  a v letošním jsme koncem září byty zkolaudovali a 1. listopadu se nastěhovalo  osm rodin. K tomu ještě obecní zastupitelstvo rozhodlo, že v rámci rekonstrukce postaví z vlastního rozpočtu ještě jeden – devátý – byt.

Jaké podmínky byly nastaveny pro přidělení bytu?

Byty mají od šedesáti do osmdesáti metrů čtverečních a holý nájem bez služeb se pohybuje od 1600 do 1800 korun. Aby tam mohli dotyční bydlet, musí mít maximálně 0,8 životního minima, vzhledem k tomu, že naše oblast není nijak ekonomicky silná, všichni, kdo bydlí, se do tohoto omezení vešli.

Ve vaší obci chystáte ještě tzv. chráněné bydlení?

Máme  několik nevyužitých objektů a v jedné takové škole budujeme – opět z prostředků MMR -  upravitelné byty, tzn. že jsou zcela bezbariérové a měly by sloužit pro manželské páry, o které se nemá kdo postarat. Takovýmto lidem z naší obce bychom chtěli nabídnout bydlení 1 + 1  ve velice kvalitním a nově zrekonstruovaném domě. Bude tam i kancelář pro pečovatelku - naše obec má vlastní pečovatelskou službu, a ta děvčata, která zabezpečují rozvoz jídel do všech místních částí, by zajížděla i do tohoto objektu. Přivezla by jídlo, provedla základní úklid, nákup, vyprání věcí apod. Věřím, že i o toto bydlení bude zájem a  v příštím roce budeme moci nabídnout další čtyři krásné byty.

Jak vypadáte demograficky?

Stárneme a ubývá nám obyvatel. V těch dvou letech, co působím jako starosta nám ročně 18 lidí umře a dvanáct se jich narodí. Máme 1460 obyvatel ve všech místních částech, samotný Kovářov 668.

Čím argumentujete, aby od vás lidé neodcházeli?

Máme školku, školu (oba stupně), doktora, zubaře, dvakrát týdně sem zajíždí dětský lékař, máme tady rehabilitační dny, kdy sem zajíždí rehabilitační sestry nebo fyzioterapeuté. Máme tady poštu, obchod, hospodu, kino, velký sál. Kultura v obci je poměrně rozvinutá a může leckomus z mladých lidí něco nabídnout. Každý se orientuje na něco jiného: pokud rád zpívá, rád tancuje, má tady folklórní sdružení, pokud se rád dramaticky projevuje, je tady ochotnické divadlo, pokud rád sportuje, má tady fotbalový oddíl i oddíl stolního tenisu, ten je chloubou naší obce, protože hraje v družstvu žen druhou ligu.

Fungují u vás dobrovolní hasiči?

V našich sedmnácti obcích pracuje deset dobrovolných hasičských sborů. Mezi nejaktivnější patří předbořický, kde mají dětské družstvo, jezdí po různých akcích a několikrát už vyhráli krajskou soutěž a lašovický, který je zapojen do integrovaného záchranného systému III. stupně. Nesmím také zapomenout na myslivce, což jsou skutečně ochránci přírody, mapují nám situaci, protože v přírodě žijí a dokážou upozornit např. na černou skládku, kterou nám někdo udělal v lese.

Jste členy nějakého mikroregionu?

Milevska a Písecka, což jsou svazky obcí, Kovářov je rovněž začleněn do přeshraniční aktivity Jihočeská Sylva Nortica, jde o spolupráci s Horním Rakouskem a mým prostřednictvím jsme v představenstvu této instituce. Myslím, že tyto aktivity mají velmi pozitivní dopad, protože člověk se schází se spoustou  lidí a získává řadu různých podnětů pro svou práci.

Oba uvedené mikroregiony jsou čistě jihočeské?

Ano, navíc Milevsko je začleněno do svazku obcí Písecka.  Vytváří se síla většího celku, což  je důležité kvůli žádostem u některých dotačních titulů Evropské unie.

Ležíte na hranicích se středními Čechami, spolupracujete i se středočeskými obcemi či mikroregiony?

Katastrálně sousedíme se Středočeským krajem.asi tak šedesáti procenty svého území a hranice Jihočeského a Středočeského kraje je odtud vzdálená pět kilometrů. Spolupracujeme se sousedním obecním úřadem Klučenice, který už je příbramský. Vypomáháme si technikou, v zimním období tam odvážíme odpad apod., spolupracujeme i s obecním úřadem Petrovice a některými dalšími, vždy jde o dlouhodobější osobní vztahy se starosty či starostkami. Ovšem spolupráce na mikroregionální úrovni není zatím příliš velká.

Cítíte se tedy být vázáni k jižním Čechám, jejich tradici a identitě?

Jednoznačně, patříme do kovářovské vrchoviny a jsme začleněni do kozácké oblasti. Z toho vychází náš folklór, tradice,  kroj, který je táborský a milevský. Také inklinujeme ke klasické jihočeské kuchyni, často se u nás vaří např. špekové knedlíky. Máme i určité specifické výrazy, třeba polštáři u nás říkáme podouště nebo hrnečku koflík, to jsou názvy, které jinde neuslyšíte.

A na závěr, nějaká vaše specifická tradice?

Určitě chození s klibnou, lidově nazývané kozlíci, kdy si v předvečer Tří králů kluci vezmou masky a klapačky, jdou a mečí a s nimi jde sedlák, který vede kobylu - ta má taky klapačku a pod ní jsou dva lidé - a jde ji prodávat, protože nemá na pivo. Chodí od domu k domu, ale nikdo ji nechce, nakonec dojde do hospody, a protože nejsou peníze, prodává kobylu hospodskému  - ten ji “zabije” a společenství se pohostí. Tato tradice se u nás udržuje  desítky let a nikde jinde ji neuvidíte.