Co bylo prvotním impulsem vaší občanské angažovanosti?
Současná legislativa v oblasti sociální péče a dostupnost sociálních služeb jsou v tak tragickém stavu, že jsme se jako rodina rozhodli, se v tom nějak osobně angažovat. Snažím se získávat informace, rozhazovat sítě a realizovat své nápady, jak se to má řešit. Výsledkem je Zahrada - sdružení rodičů dětí s těžkým mentálním a kombinovaným postižením – pražská organizace s vazbou na venkov.

V čem tato vazba spočívá?
Naše děti chodí do denního stacionáře, ovšem další návazné služby už nefungují. Pro nás je nepřijatelné, aby děti, které mají od sedmi let individuální programy, využívají služeb denního stacionáře, žijí v rodinách a bylo jim věnováno úsilí odborných pracovníků, šly do ústavů, které jsou v hrozném stavu. Rozhodli jsme se, že budeme pokračovat, a to, řečeno dnešní terminologií, formou chráněného bydlení. Hledali jsme objekt do padesáti km od Prahy, spíše obecní, který by byl finančně únosně pronajímatelný. Nakonec jsme zvolili areál bývalé evangelické fary v obci Nebužely. Fara je majetkem Farního sboru Českobratrské církve evangelické ve Mšeně, od kterého ji máme symbolicky pronajatou na 99 let. Tím začal náš cílený kontakt s venkovskou oblastí.

Můžete tento region z hlediska vašich aktivit stručně představit?
Nebužely jsou obcí se 400 obyvateli, položenou severně od Mělníka, na okraji CHKO Kokořínsko. Začali jsme spolupracovat s celým mikroregionem Sdružení obcí Kokořínska, navazujeme kontakty a podporujeme aktivity v rámci rozvoje sociálních služeb Také jsme se rozhodli, že můžeme být nápomocni v ekonomické oblasti - angažujeme se v podpoře cestovního ruchu. Velmi důležitá je osvěta, pro některé představitele malých obcí je čitelnost pojmu sociální služba nesrozumitelná. Znají pečovatelskou službu, domovy důchodců, ale žádné další alternativní možnosti.

Máte pocit, že se v oblasti poskytování sociálních služeb “něco hýbe”?
Pořád jsem hodně nespokojená, protože se ve mně protíná úroveň budoucího poskytovatele sociální služby a současně uživatele, protože mám těžce postiženého syna. Tím, že se pohybuji na obou stranách, vím, kde jsou jaké rezervy. Sociální systém je na doraz, ze státních prostředků jdou do této oblasti velké balíky peněz, ale na konkrétní terénní sociální služby je málo finančních prostředků, protože není žádná legislativa. Určité ekonomické rezervy lze najít i u poskytovatelů z řad nevládních organizací. Kdyby jednali s uživateli a hledali nová řešení, tak by se nějaké finanční prostředky jednak daly ušetřit a jednak by se služby mohly postavit tak, aby vyhovovaly uživatelům bez toho, aby to degradovalo poskytovatele.

Na něco takového ovšem prostá osvěta nestačí?
Na MPSV ČR jsem se - spolu se zástupcem města Mělníka a zástupcem uživatelů - účastnila vzdělávání v metodách komunitního plánování, což je jeden z možných nástrojů pro dostupnost sociálních služeb na místní úrovni. Komunitní plánování je založeno na partnerství mezi zadavateli (veřejná správa), poskytovateli a uživateli. V obecné rovině je tato metoda známá i např. při zpracování mikroregionálních rozvojových strategií, kdy je nutná participace subjektů, kteří v tomto procesu figurují.

Máte už nějaké představy nebo konkrétní výsledky?
Na mikroregionální úrovni by měl vzniknout model typové dostupnosti kvalitních sociálních služeb pro potřebné občany, kteří žijí na území příslušného mikroregionu. To je samozřejmě dlouhodobá vize, realizovatelná v rámci místní strategie asi tak v pětiletém horizontu. To je teď moje velké téma, vytvořit při mikroregionu pracovní skupinu, která by si toto směřování vzala za své. Starostové zájem mají, loni jsme dělali takové mapování situace kolem dostupnosti sociálních služeb, které bylo podpořeno v rámci POV. Vyšlo, že služby nejsou skoro žádné a nefunguje ani spolupráce mezi obcemi.

Jaká je současná regionální situace v oblasti poskytování sociálních služeb?
Město Mělník deklarovalo, že jeho penzióny a domov důchodců jsou plné. Ve Mšeně je nově vystavěný domov důchodců, ale ten už je také plný. Ale celková filosofie neustálého budování velkokapacitních domovů důchodců je pro venkov zhoubná. Jednak ho to vylidňuje a navíc, jakmile senior opustí svůj baráček na venkově, tak jde rychle dolů nejen kvalita jeho osobního života, ale také jeho domu a zahrádky. V severní části našeho mikroregionu je také velká nezaměstnanost, až 20 procent. To je další výstup našeho projektu, že jsme kontaktovali úřad práce, který informuje starosty o tom, že oblast sociálních služeb a tvorba nových pracovních míst je aktuální téma. V mikroregionu potkávám lidi, kteří se starají o maminku, nebo o oba rodiče po mrtvici apod., a ti nemají vůbec žádné informace, s nimi se nikdo nebaví. Cílové skupiny tam jsou, ale nevědí, že si mohou něco nárokovat, starostové zase nevědí, co by mohli nabídnout. Vydali jsme v rámci projektu adresář, jako první krok. Sešitek obsahuje i malý slovníček z oblasti sociálních služeb. 

Co konkrétního mohou v této oblasti udělat starostové?
Zájem o dostupnost sociálních služeb by starostové malých obcí neměli vnímat jako další pracovní zátěž. Měli by ve svém okolí hledat organizaci, která nějaký typ sociální služby poskytuje a s ní spolupracovat. Důležitým partnerem může být např. i úřad práce, který by měl umět zajistit pro nezaměstnané z regionu rekvalifikaci pro potřebnou sociální službu. Např. pečovatelská služba přitom není jenom rozvoz obědů, ale i další činnosti, které mají pomoci klientovi zůstat v jeho přirozeném prostředí. Samozřejmě, že pozice pečovatelky je ve městě jiná než na venkově, na venkově navíc třeba pečovatelky ještě chodí na trávu pro králíky apod.  Je tam variabilita, která umožňuje službu poskytovat ke spokojenosti klienta.

Co plánujete pro dnešní rok?
Na pronajaté evangelické faře budujeme chráněné bydlení pro osm klientů s těžkým mentálním a kombinovaným postižením, Máme tam pronajatou nejenom faru, ale i velkou farskou zahradu, kde jsme postavili ještě menší objekt, který chceme využít jako komunitní centrum, které bude otevřeno veřejnosti. Tady je pro nás a naše klienty velmi důležité mít aktivní kontakt s komunitou a právě přes nabízené služby můžeme být nápomocni a k užitku i dalším cílovým skupinám (vzdělávání, akademie třetího věku, pro děti – už provozujeme hudební a pěvecký kroužek, aktivity pro maminky na mateřské dovolené apod. z okolních vesnic).  

Fungujete na bázi dobrovolnické práce, nebo se vám podařilo sehnat nějaké granty i na svůj vlastní chod?
Základ je z dotací, dále pak poskytujeme placené služby pro obce. Od loňského roku máme kancelář přímo v Nebuželích s jednou šikovnou pracovnicí, kterou jsme zaměstnali z řad místních nezaměstnaných a v rámci jednoho grantu jsem na půl úvazku zaměstnaná i já. pro další aktivity, např.zapojování veřejnosti, pak máme ještě externí spolupracovníky.

Kolik lidí se reálně angažuje v činnosti všeho sdružení?
Angažujeme se dvě,  postupně se zjistilo, že i ti rodiče, kteří šli do občanského sdružení a neziskového sektoru obecně, tak vlastně chtěli službu a nemají zájem o nic jiného. Chtějí pomáhat, ale ne se angažovat systémově. Když to bylo jenom o řečech a ústních plánech, měli jsme velkou členskou základnu, ale jakmile se šlo do konkrétní práce, tak řada lidí vystoupila. Na úrovni mikroregionu bych řešení viděla v sestavení pracovních skupin, dvou tří lidí, kteří by téma uměli zpracovávat a budovali si i personální zajištění. S absolventy škol a třeba i ve spolupráci s úřadem práce. Budovat prostě místní týmy.  

Pavel Hlavatý