SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova

Hledání

Hledat:

Aktuality

6. dubna 2010

Vize trvale udržitelného rozvoje evropských vesnic a venkovských obcí přijatá v prosinci 2009

Vize trvale udržitelného rozvoje evropských vesnic a venkovských obcí přijatá v prosinci 2009
Evropská pracovní společnost pro rozvoj venkova a obnovu vesnice hodlá hrát při zachování a rozvoji venkovských oblastí aktivní úlohu. Svou sítí partnerství ideově podporuje opatření ke zlepšování životní, hospodářské a rekreační funkce, jakož i všechny oblasti činnosti ke zvyšování kvality života v kulturní, sociální a mezilidské oblasti na venkově. Vize této společnosti ke stažení zde.
 
1. Prambule: Venkovská Evropa
Evropu tvoří zhruba ze čtyř pětin venkovské oblasti. Kolem poloviny všech Evropanek/Evropanů žije ve venkovských regionech, které zahrnují více než 50 % pracovních míst. Zatímco se během času plošný podíl venkovských oblastí zmenšil ve prospěch aglomerací pouze nepodstatnou měrou, stále klesá počet jejich obyvatel.
Neexistuje jeden venkovský prostor. Spíše můžeme hovořit o širokém spektru rozmanitých typů venkovských oblastí, které se prezentují jako velmi odlišné životní a hospodářské oblasti. Například zejména zájmová území měst se rozvíjejí stále více a více do podoby suburbánních aglomerací, které se vyznačují rychlým růstem počtu obyvatelstva, enormním záborem ploch, ničením původního rázu krajiny a ztrátou identity. Na druhé straně se cítí zejména periferní regiony, které se nezřídka prezentují svou navýsost půvabnou krajinou, konfrotovány s odchodem obyvatel, přestárlostí, nezaměstnaností a hospodářskou vyprázdněností. Velmi specifickým výzvám čelí také oblasti s vysokým podílem cenných přírodních míst nebo se zaměřením na zemědělskou výrobu, příp. s výraznou turistickou orientací.
Přírodní, kulturní a historické zvláštnosti, hospodářsko- a společensko-politické rámcové podmínky, ekonomické a infrastrukturální standardy a vzdálenost od center jsou příčinou toho, že se venkovské oblasti Evropy od severu na jih, v porovnání mezi starými a novými členskými státy, ale dokonce i uvnitř jednotlivých zemí od sebe výrazně liší – v neposlední řadě i ohledně významnosti funkcí, které mají a jsou schopny plnit: prostor pro život a setkávání, prostor pro regeneraci a vyrovnání, prostor pro volný čas a odpočinek, prostor pro práci a hospodářskou činnost.
Vesnice procházely a procházejí neustálou změnou a vytvářejí prostor pro nové pracovní a životní formy. Rostoucí mobilita, informační a komunikační technologie překonávají prostorové hranice. Na mnoha místech povolují tradiční sociální struktury a realita venkovského života se mísí s městskými vzory.
Mezi městem a venkovem se skutečně utváří stále hustší pletivo vzájemných vztahů a závislostí. Z toho vyplývají četné výzvy, nové opce a příležitosti, ovšem i závažné problémy, zejména tam, kde získávají převahu politické a společenské hierarchie vztahů mezi městem a venkovem, nereflektované pokusy o přizpůsobení se nebo sebedestruktivní nepřátelství.
Politika Evropské unie pro venkovské oblasti
Důležitým průvodcem venkovských oblastí, které jsou připraveny nastoupit cestu směrem k budoucnosti, je Evropská unie. Již v zakládací smlouvě z Maastrichtu si za svůj cíl vytkla zmenšení zaostalosti ve vývoji znevýhodněných oblastí, včetně venkovských regionů. Její snahou je posilovat hospodářskou a sociální soudržnost a podporovat harmonickém soužití.
Regionální struktury a koncepce získávají v posledních letech na významu, rozvíjí se aktivní a ofenzivní politika integrovaného rozvoje venkovských oblastí. Politika soudržnosti Evropské unie podporuje růst a pokrok venkovských regionů na různých úrovních jednání a rozhodně se staví proti požadavkům na snižování prostředků pro venkovský rozvoj a úplnou liberalizaci agrárních trhů.
Vítané rozšíření unie v minulých letech však postavilo strukturální politiku EU a politiku rozvoje venkova a obnovy vesnice před další a obtížné výzvy, které se vyznačují zejména extrémním rozsahem a rozdíly v zemědělství, vysokou nezaměstaností ve venkovských oblastech a na mnoha místech i absencí účinných občansko-společenských organizací zastupujících zájmy venkovského obyvatelstva v nových členských státech.
Za této situace přijala valná hromada Evropské pracovní společenosti pro rozvoj venkova a obnovu vesnice v prosinci 2009 tuto „Vizi trvale udržitelného rozvoje evropských vesnic a venkovských obcí“.
 
2. Cíle & záměry
Evropská pracovní společnost pro rozvoj venkova a obnovu vesnice jedná s tím vědomím, že venkovské oblasti představují obzvláštní bohatství Evropy. Je přesvědčena o tom, že venkovský prostor zaujímá ve vývoji Evropy klíčovou úlohu a že se politika v jeho prospěch osvědčí jako politika v zájmu blaha celé společnosti.
Politika pro venkovský prostor musí být zaměřena na podporu ekonomického potenciálu a zaměstnanosti ve vesnicích a venkovských komunách a na rozhodující zvýšení kvality života jeho obyvatel. Kromě toho by měla přispívat k rozvoji venkovských oblastí jako svébytných, nezaměnitelných a přehledných přírodních, kulturních a sídlištních oblastí, ve kterých vystupují tradice a inovace stejně jako forma a funkce jako rovnocenní partneři.
Rozvoj venkova musí vycházet z takové politiky, která odpovídá principům trvalosti a subsidiarity, která sleduje integrační charakter, důsledně vytváří prostor pro aktivní občanskou společnost a usiluje o úzké propojení všech relevantních sil a zařízení, zejména Lokální a regionální agendy 21.
Úspěšný rozvoj venkovských oblastí Evropy předpokládá rozsáhlé inovativní a kreativní akční strategie a hledání řešení na míru pro každou jednotlivou oblast. Takový postup vyžaduje překonání sektorálních nebo geograficky omezených způsobů uvažování: na místě jsou interdisciplinárnost a horizontální a vertikální spolupráce nejrůznějšího druhu.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat tomu, aby venkovské oblasti mohly bez hierarchického zařazení zaujmout a vyplnit své místo vedle metropolitních regionů a aglomerací. Vzájemné závislosti a propojení by se měly využívat jako velká příležitost pro plodnou kooperaci mezi rovnocennými, ale odlišnými a svébytnými partnery, kteří jdou společně kousek cesty svého vývoje.
Lidé ve vesnicích musí získat způsobilost a motivaci k rozvíjení vizí a konkrétní angažovanosti ke zlepšování svých životních podmínek a k mobilizování svých vlastních sil. Neměli by však jenom převzít odpovědnost za svůj bezprostřední domov, ale rozvíjet svou připravenost zajímat se a zasazovat se o regionální, národní, společné a globální zájmy, jakými jsou spojenectví na ochranu klimatu, spojenectví na ochranu půdy, iniciativa Global Marshall Plan nebo Fair Trade (poctivý obchod).
 
3. Metody & strategie
Ve středu zájmu je člověk
Klíčem ke každému pozitivnímu vývoji je člověk, jeho intelektuální, sociální a emocionální schopnosti, jeho připravenost angažovat se a vzít na sebe odpovědnost. Rozvoj venkova tedy musí intenzivně podporovat vůli ke svépomoci.
Podstatnou úlohu v politice a správě sehrává možnost intenzivního spolurozhodování občanek/občanů. Dovoluje očekávat kvalitnější řešení, zvyšuje spokojenost s prací územních korporací a má dopady i na snižování nákladů. Kromě toho posiluje prožitý úspěch pocit pospolitosti a sociální soudržnost. Zvláštní důraz je nutné vždy klást také na zapojení odbornic/odborníků do veřejné správy a jiných relevantních institucí a organizací, které se dokážou prosadit jako kompetentní partneři.
Účast občanek/občanů na rozhodovacích procesech předpokládá neustálou vzdělávací, informační a motivační práci, jejímž cílem je probouzet a rozvíjet specifické schopnosti a zručnosti a bystřit tak povědomí pro zvláštní problémy na venkově a iniciovat kooperativní, inovativní a podnikatelské jednání.
Participace nesmí být pouze trpěna, nýbrž musí být institucionalizována. Konkrétně se zde jedná o vytváření vhodných informačních, komunikačních a účastnických struktur, které zaručují kontinuální občanskou angažovanost na úrovni zvolených zmocněnců a tím dávají prostor novému společenství, které na sebe vzalo odpovědnost.
Subsidiarita & dobrá správa (Good Governance)
Klíčovou úlohou regionálních, zemských a evropských autorit je poskytovat jednotkám určeným pro malé venkovské oblasti dostatek zdrojů, ale i nezbytnou volnost pro rozvoj subsidiarity. Komunální samospráva vykonávaná autonomními obcemi, které jsou nezbytné pro udržení případně také pro znovudosažení občanské odpovědnosti a důvěry občanek/občanů v politiku, zde představuje důležitý stavební kámen.
Úkolem politiky musí být otevírat obyvatelstvu upřímné, realistické, nosné a dlouhodobě spolehlivé perspektivy. Ty tvoří základnu pro formulování vizí a pro realizaci konkrétních projektů trvalého zlepšování hmotných a nehmotných životních podmínek dotčených.
Politika pro venkovské oblasti by měla být srozumitelná a transparentní. Rozhodování, obsazování funkčních míst a zadávání zakázek by mělo být probíhat podle objektivních kritérií; tam, kde ještě nefungují nezávislé kontrolní instance, musí být zřízeny. Politika a správa by měly fungovat koherentně.
Interdisciplinárnost
Regionální politika a správa musí být organizovány mnohostranně. Hospodářská, infrastrukturální, ekologická, agrární, kulturní a sociální politika, stejně jako všechny ostatní politické oblasti by se měly prosazovat v úzké součinnosti tak, aby bylo možné hovořit o komplexním rozvoji venkova. Zabránit je nutné vzniku nevyvážeností, například v neprospěch kulturního a sociálního vybavení. Zvláštní důraz si v této souvislosti zaslouží zapojení schopností, dovedností a poznatků vědy, umělkyň/umělců a jiných kreativních sil.
Integrovaný rozvoj venkovských oblastí vyžaduje sdružování a pružnost podpůrných programů a kompetencí, jakož i občanských podpůrných iniciativ. Zvláštní význam při tom mají poradenské aktivity a jiné servisní nabídky správy.
Interdisciplinární koordinace se musí stát součástí každodenní praxe v malých i velkých oblastech a vyžaduje podporu ze všech politických úrovní.
Spolupráce
Spojenectví a kooperace mezi vesnicemi a obcemi představují nezbytné strategie pro úspěšný rozvoj venkovských oblastí. Umožňují zvládnout výzvy a vyřešit problémy v komunální odpovědnosti, které by byly nad možnosti jednotlivých obcí. Interkomunální spolupráce je nejen důležitá pro dosažení větších výsledků navenek, ale také pro vybudování a rozšiřování společné, živé kulturní identity směrem dovnitř. Kromě toho představuje podstatný předpoklad pro účinnou realizaci regionálních rozvojových koncepcí využívajících synergie. Úkolem pro budoucnost pro všechny, kteří se zabývají rozvojem vesnických společenství, musí tedy být iniciovat, podněcovat a podporovat vznik takových kooperací. Dobrým rámcem může být iniciativa LEADER.
Součinnost obnovy vesnic, rozvoje obcí, integrovaného venkovského rozvoje a regionálního rozvoje je důležitá pro zahájení, příp. udržení svébytného rozvoje obnovy a znovuoživení a dále i pro to, aby přinášela všem lidem užitek z této dynamiky.
Na základě silných regionálních strategií rozvoje mohou jednotlivé obce a vesnice v rámci místní sítě dále rozvíjet svůj vlastní profil pomocí rozvoje venkova a obnovy vesnice.
Iniciativy určené pro malé oblasti určitě učiní dobře, když se budou více informovat také o politice na národní, nadnárodní a evropské úrovni a když se budou snažit ji pochopit a sebevědomě spoluutvářet. Politika a správa vztahující se na velké oblasti musí zajistit takovou volnost a takové klima, které dovolí dynamický rozvoj malých oblastí a které pro něj bude vytvářet výhodné podmínky.
Partnerství
Zásadní pro pozitivní rozvoj jsou kooperace mezi venkovem a městem, do nichž obě strany vnášejí své specifiké silné stránky a kvality a které mohou využívat z tohoto základu pramenící synergie.
Předpokladem takové spolupráce je upuštění od vyhledávání konfrontací mezi městem a venkovem nebo takového způsobu vzájemného přizpůsobování, v jehož důsledku jednotlivé životní prostory ztratí svůj speciální ráz, znaky výhradního postavení a identity. Protože cílem veškerého úsilí musí být nikoliv stejné, ale rovnocenné životní podmínky a rovnováha zaručující vysokou kvalitu života jak ve městech, tak na venkově.
Za zvláště nápomocnou pro plodná partnerství mezi městem a venkovem se považuje harmonizace principů integrovaného rozvoje venkova a integrovaného rozvoje měst.
Public Private Partnerships, tedy partnerská součinnost veřejného vlastnictví a soukromého hospodářství, mohou mít velmi pozitivní dopady na dynamiku rozvoje. Ovšem je třeba dbát na to, aby se nejednalo čistě jenom o finanční operace, ale o dlouhodobé, smluvně upravené kooperační vztahy, do nichž každý zúčastněný vnáší ve prospěch všech své speciální silné stránky, schopnosti a zdroje.
Rozmanitost jako hodnota
Rozmanitost vesnic a venkovských regionů přestavuje sama o sobě velké bohatství a hodnotu. Ocenění si zasluhuje nejen z estetického pohledu a kvůli své identifikační funkci, nýbrž také proto, že pomáhá nacházet adekvátní řešení pro rozmanité výzvy.
Cílem politiky pro venkovské oblasti musí proto být udržení rozmanitosti, zohlednění sociální, kulturní, přírodní, hospodářské a regionální hojnosti a předcházení pokusům o zavedení jednotné úrovně pro všechny venkovské oblasti nebo jejich přizpůsobení situaci v metropolích a aglomeracích.
 
4. Oblasti jednání & akční rádius
Rozvoj venkovských oblastí vyžaduje rozsáhlé úsilí odpovídající navzájem propojeným výzvám a problémovým otázkám a otevírající zároveň nové cesty k využívání potenciálních příležitostí. Integrovaný venkovský rozvoj cestou rozvoje venkova a obnovou vesnice může znamenat rozhodující přínos. Úkoly a nutné kroky při realizaci jsou nastíněny v následujících klíčových bodech. Zvolený výčet nevyjadřuje pořadí priorit a uplatní se plně výlučně ve vzájemné součinnosti. V závislosti na dané regionální situaci a výchozí situaci je na jednotlivé oblasti kladen větší či menší důraz.
Podniky a pracovní místa
Venkovský prostor podléhal a podléhá obrovské strukturální proměně. V mnoha venkovských oblastech tato skutečnost vedla oproti urbánním centrům ke vzniku menší ekonomické síly a chybějící nabídky možností zaměstnanosti. A tak mnoho zejména mladých a angažovaných lidí opouští své vesnice a odchází tam, kde jsou pracovní příležitosti a hospodářský růst.
Životaschopnost regionu je však nutné posuzovat vždy v úzké souvislosti s jeho hospodářským potenciálem. Proto je velkou výzvou tento nezbytný ekonomický základ trvale a ekologicky slučitelně posilovat. Zásadně je potřeba stavět na rozvoji a dynamizaci podniků se sídlem v místě a na tvorbě nových, kvalifikovaných pracovních míst. Naprosto zásadně však půjde také o to povzbudit zakládání nových inovativních podniků, zejména v úseku středně velkých řemeslných provozů, v pohostinství a v průmyslu, v sektoru obnovitelných surovin, alternativních energií, venkovského turismu, zdravotnictví a jiných moderních služeb. Konkrétně se jedná o:
• podporu podniků se zřetelem na regionální potenciály a řetezce tvorby hodnot,
• znovuoživení tradičních řemeslných dovedností ve spojení s turistickými aktivitami,
• zřizování zakladatelských center s atraktivními a inovativními službami,
• zakládání sítí pro podnikatelky/podnikatele s cílem vytvářet synergie,
• rozvoj modelů zaměstnanosti, které usnadňují skloubení rodičovství a povolání,
• vytváření kvalifikovaných pracovních míst se zvláštním ohledem na cílovou skupinu žen,
• podporu pracovních míst v systému „time sharing“ (sdílení času), například v multifunkčních telehausech,
• prosazování decentralizace, případné také privatizace úseku veřejného sektoru,
• zapojení vysokoškolských a univerzitních zařízení do rozvoje vesnic a obcí a aktivní nasazení v zájmu dislokace alespoň jednotlivých institutů do venkovského prostoru.
Obecně pro podporu „ekonomie na venkově“ platí, že je nezbytné navzájem účinně propojovat zemědělství, lesnictví, pohostinství, řemesla, služby a turismus, přepravní cesty udržovat co nejkratší a předcházet vzniku ekologických zátěží. Kromě toho je pro překonání místních nevýhod nutně zapotřebí zajistit plošné zásobování s rychlými datovými sítěmi. Přesto však nedokáží datové highways nahradit rozsáhlé dopravní koncepce a přizpůsobené přepravní infrastruktury. Ty jsou a zůstanou důležitým předpokladem pro zlepšení tržních příležitostí pro regionální produkty a dostupnost pracovních míst. Kromě toho se podstatnou měrou podílejí na tom, do jaké míry se podaří využít turistický potenciál určitého venkovského regionu.
Zemědělství a lesnictví
Zemědělské a lesnické podniky plní různorodé funkce a představují tak i pro budoucnost neodmyslitelné aktéry ve venkovských oblastech. Vytvářejí přímo i nepřímo pracovní místa a posilují tak hospodářskou základnu. Zároveň jsou podstatnou součástí vesnického společenství a základem fungující vesnické struktury. V neposlední řadě určují vzhledem ke svému velkému podílu na celkové rozloze svým hospodařením také krajinný režim a ráz kulturní krajiny. Tyto důležité hospodářské, ekologické, sociální a kulturní přínosy zemědělství a lesnictví tak mají enormní dopad na atraktivitu venkovského prostoru. Integrovaný rozvoj životního prostoru venkovských regionů a vesnic tak může být úspěšný pouze tehdy, když se bude opírat o zemědělské a lesnické podniky. Konkrétně se pro ně jedná o rozsáhlou podporu a prohloubení následující strategie a těchto opatření:
• výroba, zušlechťování a prodej zdravých potravin,
• vytváření společenství v zájmu pěstování a prodeje regionálních značkových produktů,
• výroba a prodej obnovitelných surovin a alternativní energie,
• zapojení předřazených a navazujících hospodářských úseků do regionálních řetězců tvorby hodnot,
• rozvoj a modernizace nabídek pro agrární turistiku,
• zahrnutí služeb a péče u jednoduchých komunálních a sociálních zadání,
• péče a zachování regionálně charakteristických kulturních krajin,
• péče o zachování čistoty základních prvků pro život: půdy, vody a vzduchu.
V zájmu posilování regionálních funkcí je však dále třeba dbát na to, aby zemědělské a lesnické podniky byly konkurenceschopné i v nadregionálním měřítku. Proto je zásadní zajistit dobré výrobní podmínky, zachování úrodných a produktivních půdních ploch a zlepšení agrární struktury zajištěním moderního venkovského infrastrukturálního vybavení a vhodnými opatřeními ve prospěch nového uspořádání pozemků.
Pouze pomocí takovéto dvojí strategie je možné natrvalo zaručit na jedné straně plošné a trvale udržitelné obhospodařování kulturní krajiny a na straně druhé zvládnout ohromnou výzvu trvalého zajištění obživy pro výrazně rostoucí počet světové populace.
Krajina, půda, voda a ekologie
Intaktní životní prostředí tvoří důležitý předpoklad pro kvalitu života ve vesnicích. Čistá pitná voda, čistý vzduch a zdravá půda však představují i nad rámec daného regionu nezbytný základ pro život a služby venkovských ekosystémů pro urbánní centra.
Klíčovou úlohu ve vztahu ke kvalitě životního prostředí v regionu sehrává zemědělství a lesnictví. Praktikovaný způsob hospodaření však ovlivňuje nejen přímo, ale také nepřímo životní prostředí, protože rozhodující měrou určuje krajinný režim a tvorbu kulturní krajiny, která by bez umírněného obhospodařování zpustla. Typická kulturní krajina jednotlivých regionů jako výsledek trvale udržitelného využívání venkova nabízí životní prostředí pro rozmanitou flóru a faunu. Kromě toho je zárukou nezaměnitelného vzhledu a osvědčuje se jako oblast vhodná pro rekreaci s podstatným turistickým potenciálem.
Ve svém úsilí o udržení, příp. další zlepšování kvality životního prostředí venkovských oblastí a o zachování ekologické výkonnosti krajiny a krajinného režimu tak vyžaduje rozvoj venkova a obnova vesnice těsné partnerství se zemědělci a lesníky. Jako cenná pomoc takovým snahám se projevují programy podpory životního prostředí na území celé Evropské unie a ekologicky zaměřená opatření v rámci integrovaného rozvoje venkova. Zároveň je však nutné získat i spotřebitelky/ spotřebitele pro svědomité a ekologicky slučitelné nakládání s vodou, potravinami a spotřebním zbožím.
Rozvoj venkova a obnova vesnice tak musí posilovat ekologické vědomí v následujících oblastech a vyzývat ke konkrétním činům:
• šetrné a úsporné nakládání s přírodním bohatstvím, zejména se zdroji půdy a vody, ekologicky orientovaným dalším rozvojem krajinné a agrární struktury,
• vypracování systémů trvale udržitelného využívání venkova,
• realizace programů kulturní krajiny,
• zakládání biotopů a biotopových systémů,
• péče o přírodní plochy a biotopy na základě Evropské úmluvy o krajině se zřetelem na kulturní, ekologické, zemědělské, sociální a hospodářské aspekty,
• prosazování decentralizovaných, demografickému vývoji přizpůsobených a komunálními rozpočty zvládnutelných infrastruktur zásobování a likvidace odpadů,
• aktivní účast na akčních sítích, jako je Spojenectví na ochranu klimatu a půdy,
• rozhodování pro regionální, ekologicky slučitelné produkty.
Energie a změna klimatu
Rostoucí spotřeba energie a surovin z fosilních zdrojů vede k hrozivě rostoucím ekologickým problémů a rozhodujícím způsobem přispívá ke klimatické změně. Proto jsou nezbytné „anti“-strategie. Jejich využití se nabízí ve dvou směrech, které však nelze chápat jako alternativu, ale jako navzájem se doplňující strategie:
• úspora energie a zvýšení energetické účinnosti,
• rostoucí využívání obnovitelné energie jako biomasy, vodní energie, solární energie, fotovoltaiky, geotermie a větrné energie.
Rozvoj venkova a obnova vesnice spatřuje v kombinované, ekologicky šetrné a regionální výrobě energie ekologickou nutnost, ale také novou a zejména ekonomickou příležitost pro venkovský prostor. Samozřejmostí je, že i zde jsou v popředí zájmu taková hlediska jako ochrana životního prostředí, změna klimatu a snižování závislosti na nejistých trzích s ropou a zemním plynem, zároveň lze však očekávat také značné dopady na rozvoj a zaměstnanost v oblastech technologií a výroby i v sektoru služeb. Prvním a nejdůležitějším článkem řetezce tvorby hodnot v rámci regionální výroby energie je však rozhodně zemědělství a lesnictví, přičemž se klade důraz na vyvážený vztah mezi výrobou potravin a surovin.
Velká, centrální zařízení a provozy na zpracování obnovitelných energií a na zásobování obyvatelstva těmito energiemi způsobují vzhledem k delší přepravním cestám nové zátěže pro životní prostředí a kromě toho se vyznačují tou nevýhodou, že se v jejich důsledku ztrácí tvorba hodnot v daném regionu. Z pohledu rozvoje krajiny a obnovy vesnice je proto nutné upřednostňovat regionální výrobu a distribuci energie.
Celkově se klade důraz na následující oblasti:
• prověření a podle potřeby zvýšení energetické účinnosti u staveb, strojů a přístrojů s motivací a podporou v zájmu energetických úspor,
• prosazování decentralizovaného zásobování energií podle možností na malém prostoru s obnovitelnými nebo dorůstajícími zdroji energie,
• ekologicky šetrná výroba biomasy a zemědělských vedlejších produktů s co nejmenším využitím externí energie,
• trvale udržitelné obhospodařování a opatření na ochranu lesa s cílem umírněného využívání jeho bohatého potenciálu jako obnovitelného zdroje energie,
• územní plánování, jehož velkou prioritou je energeticky úsporná výstavba a bydlení a snižování nákladů na mobilitu,
• kooperace vesnic a obcí s vizí dosáhnout co největší energetickou autarkii.
Mobilita a místní zásobování
Mobilita je nezbytnou součástí lidského života, protože naše konání a jednání se uskutečňuje na různých místech a mezi různými místy. Osídlená místa a jejich zařízení pro místní zásobování představují zároveň dopravní cíle i dopravní zdroje. Fungující přepravní síť tvoří základ pro dosažitelnost jednotlivých zařízení a pro výměnu mezi jednotlivými zařízeními a z tohoto důvodu je důležitá pro hodnocení jejich významu a pro kvalitu určitého místa.
Požadavek mobility pro obyvatele venkovských oblastí je vzhledem k větším vzdálenostech a menší hustotě osídlení často velmi naléhavý. Aby se více než doposud uplatnila veřejná doprava, která musí mít z ekologických důvodů vždy přednost, je zapotřebí rozpracovat velmi kreativní, nezřídka i interkomunálně dobře harmonizované koncepce.
Individuální dopravu by měl charakterizovat rostoucí přechod na ekologicky výhodnější technologie. Velká očekávání v této souvislosti jsou spojována zejména s veřejným sektorem a s průmyslem, například v podobě poskytování obecně využívaných e-mobilů, pro zákazníky dobře dostupných čerpacích stanic bioplynu nebo také podpory nákupu klimaticky šetrných vozidel.
Nadřazeným cílem je vytvoření zhutněných a dobře propojených sídlištních struktur disponujících uspokojivou úrovní místního zásobování zbožím denní potřeby a zdravotnickými, veřejnými a jinými moderními zařízeními pro poskytování služeb. Touto cestou se nejen omezí doprava, ale také se významným způsobem zvýší kvalita života obyvatel. Při rozhodování o zachování nebo zrušení veřejných zařízení pro poskytování služeb je tedy nutné ve větší míře zohledňovat také otázky dostupnosti a dosažitelnosti takových zařízení pro občanky/občany. Se stejnou naléhavostí je však na občanky/občany směřována výzva, aby zvážili své zvyklosti ohledně bydlení, mobility a nakupování a případně je trvale rozvíjeli.
Dále se rozvoj venkova a obnova vesnice konkrétně zasazuje za následující:
• tvorbu dostatečného místa a průběžného, bezpečného dopravního spojení pro chodkyně/chodce a pro cyklistky/cyklisty,
• zlepšování image a rozvoj účinných a nákladově výhodných sítí veřejné dopravy,
• nabídku flexibilních přepravních služeb jako sběrné taxi na zavolání a diskoautobusy,
• rozvoj a využívání možností moderních informačních a komunikačních technologií s cílem minimalizace dopravy,
• intenzivnější práci s veřejností a rozvoj povědomí veřejnosti pro konkrétní činy občanek/občanů v oblastech „Bydlení“, „Schopnosti mobility“ a „Zajištění místního zásobování“.
Osídlení a zastavěné území
Venkovské obyvatelstvo si v minulosti osvojilo často urbánní hodnoty a tím značně poškodilo svou vlastní kulturu. Tato skutečnost se odráží i ve výstavbě. Stará zástavba, která by často stála za to, aby byla chráněna a zachována, častokrát již nevyhovuje nárokům dnešních rodin, nových životních forem nebo moderním způsobům hospodaření. Důsledkem jsou pak novostavby na okraji obcí za situace, kdy pokračuje vyprazdňování jader obcí a zastavování zemědělsky nebo ekologicky hodnotných ploch.
Za takové situace jsou zapotřebí nové architektonické nápady a koncepce pro moderní stavební řešení, které budou přihlížet k tradiční stavební kultuře typické pro daný region. Je zájem na tom, aby bylo do souladu uvedeno zachování vzhledu obcí, využívání alternativních energetických systémů, omezení záboru ploch a moderní tvarové prvky.
Ústřední význam se v této souvislosti připisuje otázkám územního plánování a rozvoje sídlišťních celků. Ve venkovských regionech s demografickým úbytkem má přednost vnitřní rozvoj v rámci stávající stavební substance oproti nové výstavbě na „zelené louce“. Odchodu obyvatel a vyprazdňování vesnic nelze přihlížet pasivně, nýbrž je podle možností nutné mu aktivně bránit. V konkrétních případech bude ale také nutné a účelné umožnit kvalitativní stahování z osídleného prostoru.
Zvláštní pozornost je při řízení rozvoje sídlištních celků nutné věnovat aspektu nákladů na vytvoření, udržování a obnovu stavební infrastruktury – silnic, zásobování vodou a elektrickou energií, odvádění odpadních vod a odvoz odpadů. Protože hustá zástavba dovoluje daleko účinnější využívání infrastruktury, vyžadují tyto aspekty i z tohoto důvodu důslednou podporu.
Rozvoj venkova a obnova vesnice klade důraz na následující:
• projektové záměry na kontrolovaný rozvoj osídlených oblastí, plošně úspornou zástavbu a přednostní vnitřní rozvoj s přihlédnutím k ekologickým zájmům vesnic,
• interkomunální koncepce a kooperace, zejména v oblastech vnitřního rozvoje a plošně úsporného územního rozvoje,
• harmonizaci obytných a hospodářských oblastí,
• rozvoj povědomí, soutěže a finanční pobídky pro zachování a moderní další rozvoj formálních prvků typické regionální stavební kultury,
• rozvoj a realizaci moderních architektonických forem,
• zachování charakteristického vzhledu míst a vesnické identity, stejně jako starých stavebních substancí zasluhujících ochranu,
• kreativní nové využití budov, které ztratily svou funkci a které určují vzhled místa nebo krajiny,
• zohledňování vztahů mezi osídlením a okolní krajinou,
• záměry výstavby nových sídlištních oblastí s ohledem na co nejmenší zábor ploch a spotřebu energie,
• udržení hodnoty stávající infrastruktury cestou uváženého finančního plánování obcí,
• zohledňování stavebně biologických hledisek,
• průběžné přihlížení k aspektu bezbariérovosti.
Vitální, atraktivní jádra obcí a mnohotvárně využitelná, přitažlivě upravená veřejná prostranství a obecní domy představují důležitá centra pro rozvoj kontaktů a komunikace. Rozvoj venkova a obnova vesnice proto požaduje poskytování pomoci takovým místům setkávání a jejich podporu.
Vyšší kvalita bydlení a atraktivní vzhled sídlišťních oblastí a krajiny daly na mnoha místech vzniknout trendu bydlení na venkově. Jedná se o rozvojový trend, který může venkovským oblastem značně prospět, když se podaří udržet tento příliv v rozumných mezích a integrovat nové obyvatelky/obyvatele s trvalým i s druhým bydlištěm do života vesnice.
Vzdělání
Vzdělání je více než výuka dětí a mládeže. Zdaleka již nestačí to, co se naučí žáci a studenti ve škole, vyžaduje se celoživotní vzdělávání. Stále více také záleží na nabývání metodických vědomostí a sociální kompetence. Na významu v této souvislosti nabývají procesy utváření povědomí, učení se na projektech a ve vesnických společenstvích jako „učících se organizacích“.
O další existenci vzdělávacích zařízení ve venkovských oblastech nesmí rozhodovat pouze a přednostně materiální kriréria. Daleko důležitější je si uvědomit, že tato zařízení častokrát fungují jako místa kulturního a sociálního setkávání a že jsou z tohoto důvodu vlastně nenahraditelná. Zavření často jediné školy většinou znamená závažnou ztrátu pro celý venkovský region. Rozvoj venkova a obnova vesnice proto musí tuto skutečnost odpovědným funkcionářům intenzivněji připomínat.
Kromě „vzdělání ve venkovském prostoru“ si zaslouží pozornost také „vzdělání pro venkovský prostor“. V tomto smyslu je třeba usilovat o následující:
• studijní kurzy a vzdělávací platformy k tématu trvale udržitelného rozvoje venkovských oblastí,
• výzkumné projekty zaměřené na zpracování vesnických typologií, funkcí a silných stránek venkovských oblastí z pohledu vyrovnání se urbánním centrům a v porovnání s nimi,
• nabídky tématicky zaměřeného zvyšování odborné kvalifikace s cílem zajištění kvality nových produktů nebo služeb a využívání moderních informačních technologií,
• školení orientovaná na kooperaci a komunikaci a na zvládání konfliktů.
Získávat vědomosti je dnes díky přístupu k internetu pro všechny jednodušší, protože není závislé na určitém místě a je časově pružnější – a to je nová příležitost pro venkovské oblasti k tomu, aby překonaly dosavadní nevýhody v porovnání s městem, zejména v době, kdy se postupně vyplňují mezery v širokosortimentním zásobování a kdy jsou i pro obyvatelky/obyvatele v periferních regionech dostupná rychlé linky. Ovšem internet, ačkoliv je velmi významný, nedokáže nahradit sociální aspekty učení v pracovních kroužcích, v pracovních skupinách nebo sdruženích.
Kulturní a sociální identita
Rozvoj venkova a obnova vesnice se cíleně zasazují za zlepšování regionálního a vesnického soužití. Podporují a požadují participační a kooperativní prvky, stejně jako subsidiární struktury pro občanskou angažovanost. Jenom tak se podaří probudit a uspokojit zájem občanek/občanů na osobní účasti na vytváření svého životního prostředí.
Výchozími body jsou zde specifické geografické a hospodářské podmínky. V jejich rámci se může zevnitř rozvíjet venkovská kultura a sociální identita, častokrát na rozdíl od města, kde bývá kulturní a sociální dění častěji v rukou profesionálních organizací. V mnoha venkovských regionech je centrální význam připisován dobrovolné angažovanosti občanek/občanů a ustavování nosných společností podporujících identitu dané oblasti.
Na podporu těchto svépomocí organizovaných nabídek je důležitá nejen dostupnost vhodných prostor, která jsou vhodná jako místa setkávání, kde vzniká pocit sounáležitosti a příslušnosti k určitému společenství. Dále se jedná také o ideovou a materiální podporu organizačních struktur a o vzdělávání - a to všechno pod heslem „Pomoc ke svépomoci“.
Z toho vyplývají pro rozvoj venkova a obnovu vesnice následující požadavky:
• vzdělávací nabídky pro děti, mládež a dospělé zaměřené na rozvoj pochopení historických kořenů, charakteru a silných stránek regionu,
• rozšíření funkce škol a mateřských školek na regionální kulturní a vzdělávací zařízení - také jako příspěvek k zachování takových zařízení v menších obcích,
• změna užívání a/nebo výstavba stavebních objektů a veřejných prostranství v místa setkávání,
• podpora zakládání lokálních společenství, pracovních kroužků a pracovních skupin i neformálních sítí na lokální úrovni,
• podněty pro účast občanek/občanů na plánování a rozhodování o rozvoji bezprostředního životního prostředí,
• zapojení osobností z politiky, hospodářství, umění a kultury, které bydlí v obci, do vesnického dění,
• přenesení rozhodování na menší a bezprostředně dotčená společenství,
• podpora vesnických spolků a skupin, jejich slavností, zvyků a aktivit,
• prosazování spolupráce spolků překračující rámec jednotlivých témat a obcí,
• vyvážený poměr tradičních a moderních akcí a aktivit, kde se stejnou měrou prezentuje úsilí o zachování kulturního dědictví a podpora nových kulturních a sportovních volnočasových nabídek.
Spolky, zájmová sdružení a jiné formy občanského hnutí působí svou činností většinou velmi pozitivně na kvalitu života ve vesnicích. Nabízejí příležitost pro každého, aby byl aktivní. Pro mnoho lidí, kteří uvažují o tom, že se na venkov přestěhují, bývá právě toto důležitým rozhodovacím kritériem. Kromě toho takové aktivity dokáží pozvednout regionální tvorbu hodnot na vyšší úroveň tím, že otevírají nové příležitosti pro turismus a obohacují místní zásobování.
Každodenní společný život
I na vesnicích se změnil život. Mladí a staří již málokde žijí pod jednou střechou. Navzdory tomu však sociální systém „Vesnice“ na mnoha místech funguje, v neposlední řadě díky čilému spolkovému životu, který je v četných regionech označován za nosný pilíř vesnického každodenního života. Je to výhoda, která však v sobě skrývá i nebezpečí, kterým je nutné čelit: V úvahu je třeba vzít, že jsou do společenských procesů a sociálního života zapojeny i méně organizované skupiny obyvatel. Protože vesnice potřebuje spolurozhodování, kreativitu a účast všech občanek/občanů.
Ženám by se mělo dostat povzbuzení, aby přebíraly odpovědné funkce, což se však může podařit v uspokojivém rozsahu pouze tehdy, když budou cítit akceptaci ze strany společenosti a pochopení uvnitř vlastních rodin. Kromě podpory rovnosti příležitostí obou pohlaví ve smyslu Gender Mainstreamings musí být prosazován další zvláštní požadavek: umožnit důstojné a bezrizikové stárnutí ve venkovských oblastech. Každodenní společný život kromě toho vyžaduje dále i otevřenost pro požadavky mladé generace a posílení rodin ve všech jejich aspektech. V neposlední řadě si pozornost zaslouží také integrace nově přistěhovaných obyvatelek/obyvatel vesnice a migrantek/migrantů, stejně jako lidí se zvláštními potřebami nebo odlišnými postoji k většinové populaci.
Rozvoj venkova a obnova vesnice proto považuje za důležitou úlohu posilovat kvalitu života a mezilidské vztahy. Základní témata a podněty v této souvislosti se zaměřují na následující:
• organizování pečovatelských služeb pro děti tak, aby se rodina a povolání nemusely vzájemně vylučovat,
• rozvoj služeb s cílem zatraktivnit bydlení podle vlastních představ ve vlastním nebo najatém domě pro starší lidi,
• nabídky rozmanitých pečovatelských služeb a bydlení s pečovatelskou službou pro důstojné stáří na vesnici – i pro přistěhované důchodkyně/důchodce,
• bonusové modely pro dobrovolnou, čestnou angažovanost v rámci aktivit a servisních zařízení pro občany různých generací,
• zohledňování nároků lidí se zvláštními potřebami při stavebních a obecně prospěšných úpravách.
 
5. Vlastní postavení a úkoly
Evropská pracovní společnost pro rozvoj venkova a obnovu vesnice hodlá hrát při zachování a rozvoji venkovských oblastí aktivní úlohu. Svou sítí partnerství ideově podporuje opatření ke zlepšování životní, hospodářské a rekreační funkce, jakož i všechny oblasti činnosti ke zvyšování kvality života v kulturní, sociální a mezilidské oblasti. Své úkoly spatřuje v následujících oblastech:
• shromažďování, zviditelňování a vyhodnocování vědomostí, dovedností a zvláštních výsledků v oblasti trvale udržitelného vesnického a regionálního rozvoje,
• podpoře výměny zkušeností a setkávání na vertikální úrovni mezi pracovnicemi/pracovníky s rozhodovacími pravomocemi, multiplikátorkami/ multiplikátory a občankami/občany, jakož i na horizontální úrovni mezi evropskými státy, zeměmi, regiony, obcemi a venicemi,
• zvyšování motivace obyvatelek/obyvatel venkova k účasti na rozhodovacích procesech a jejich angažovanosti při iniciativním spoluvytváření vlastního životního prostoru,
• posilování pocitu vlastní hodnoty u venkovského obyvatelstva a jeho identity jako lokálně zakořeněných Evropanek/Evropanů se společnými hodnotami, společnou historií a společnou kulturou a
• prosazování vnímání celospolečenského významu venkovského prostoru a požadavků jeho obyvatelek/obyvatel ze strany veřejnosti, médií a politiky.
 
Z hlediska širokého mezinárodního konsensu při současném zachování regionálního charakteru se členové a partneři Evropské pracovní společnosti pro rozvoj venkova a obnovu vesnice hlásí ke společnému celoevropskému postupu a k úsilí vší silou prosazovat cíle této vize a zakotvit je v politické realitě.

 
Řádní členové
státní ministr Helmut Brunner, Bavorské státní ministerstvo pro výživu, zemědělství a lesnictví, Mnichov; ministerský rada Dipl.-Ing. Josef Attenberger, Bavorské státní ministerstvo pro výživu, zemědělství a lesnictví, Mnichov (Bavorsko, Německo) • zemský hejtman HansNiessl, Burgenlandská zemská vláda, Eisenstadt; Hofrat Dipl.-Ing. Johann Fertl, Úřad burgenlandské zemské vlády, Eisenstadt (Burgenlandsko. Rakousko) • ministryně Isabelle Weykmans, Ministerstvo kultury, médií a turismu, Eupen; Dieter Gubbels, Ministerstvo kultury, médií a turismu, Eupen (Německy hovořící společenství Belgie, Belgie) • předsedkyně Silvia Pápaiová, Jablonov nad Turnou (Leaderregion Kras, Slovensko) • ministr Romain Schneider, Ministerstvo zemědělství, vinařství a rozvoje venkovského prostoru, Lucemburk; ředitel Dipl.-Ing. Charles Konnen, Národní úřad pro zcelování (O. N. R.), Lucemburk (Lucembursko) • zemský hejtmanDr. Erwin Pröll, Dolnorakouská zemská vláda, St. Pölten; Dipl.-Ing. Bernhard Haas, Úřad dolnorakouské zemské vlády, Zemské jednatelství pro obnovu vesnice, Krems an der Donau (Dolní Rakousy, Rakousko) • vicehejtman Stanisław Longawa, Úřad hejtmana dolnoslezského vojvodství, Vratislav; ředitel Bogusław Wijatyk, Úřad hejtmana dolnoslezského vojvodství, Vratislav (Dolní Slezsko, Polsko) • Mag. Ing. Ryszard Wilczyński, Opolský vojvodský úřad, Opole; Ewa Wróbel, Úřad hejtmana opolského vojvodství, Opole (Opole, Polsko) • státní ministr Frank Kupfer, Saské státní ministerstvo pro životní prostředí a zemědělství, Drážďany; Volker Menzel, Saské státní ministerstvo pro životní prostředí a zemědělství, Drážďany (Sasko, Německo) • ředitel Manfred Bötsch, Spolkový úřad pro zemědělství BLW, Bern; Jörg Amsler, Spolkový úřad pro zemědělství BLW, Bern (Švýcarsko) • ředitel Ladislav Ambróš, Ministerstvo životního prostředí Slovenské republiky, Bratislava; Ing. Ivona Cimermanová, Slovenská agentúra životného prostredia, Banská Bystrica (Slovensko) • ministr Dr. Milan Pogačnik, Ministerstvo pro zemědělství, lesnictví a výživu, Lublaň; Janja Kokolj-Prosek, Ministerstvo pro zemědělství, lesnictví a výživu, Lublaň (Slovinsko) • zemský hejtman Mag. Franz Voves, Štýrská zemská vláda, Štýrský Hradec; zástupce zemského hejtmana Hermann Schützenhöfer, Štýrská zemská vláda, Štýrský Hradec; Ing. Ingrid Moder, Úřad štýrské zemské vlády, Štýrský Hradec (Štýrsko, Rakousko) • zemský rada Dr. Michl Laimer, Zemská vláda Jižní Tyrolsko, Bozen; Ing. Anton Aschbacher, Zemská vláda Jižní Tyrolsko, Bozen (Jižní Tyrolsko, Itálie) • ministr Jürgen Reinholz, Duryňské ministerstvo zemědělství, lesnictví a ochrany přírody, Erfurt; ředitel Bernd Gressler, Duryňské ministerstvo zemědělství, lesnictví a ochrany přírody, Erfurt (Duryňsko, Německo) • zemský hejtman Günther Platter, Tyrolská zemská vláda, Innsbruck; Hofrat Dipl.-Ing. Nikolaus Juen, Úřad tyrolské zemské vlády, Innsbruck (Tyrolsko, Rakousko) • ministr Rostislav Vondruška,Ministerstvo pro regionální rozvoj České republiky, Praha; Miroslava Tichá, Ministerstvo pro regionální rozvoj České republiky, Praha (Česká republika) • státní tajemník Dr. Péter Szaló, Ministerstvo národního rozvoje a hospodářství, Budapešť; Attila Madaras, Ministerstvo národního rozvoje a hospodářství, Budapešť (Maďarsko) • zemský rada Mag. Karlheinz Rüdisser, Vorarlberská zemská vláda, Bregenz; Dr. Wilfried Bertsch, Úřad vorarlberské zemské vlády, Bregenz (Vorarlbersko,Rakousko)
Mimořádní členové
starosta Helmut Wallner, Obecní úřad Hinterstoder (obec Hinterstoder, Rakousko) • Dr. Michael Schaloske, Düsseldorf (Evropské vzdělávací fórum pro rozvoj venkova) • předsedaMin.-Dirigent Rainer Beckedorf, Hannover (Spolkové zemské pracovní společenství pro rozvoj venkova, Německo)
Podpůrné/partnerské regiony
státní ministr Dieter Posch, Hesenské ministerstvo hospodářství, dopravy a rozvoje venkova, Wiesbaden; ministerský rada Dipl.-Ing. Klaus Schüttler, Hesenské ministerstvo hospodářství, dopravy a rozvoje venkova, Wiesbaden (Hesensko, Německo) • zástupce zemského hejtmana Dipl.-Ing. UweScheuch, Korutanská zemská vláda, Klagenfurt; Hofrat Dipl.-Ing. Peter Fercher, Úřad korutanské zemské vlády, Klagenfurt (Korutany, Rakousko) • státní ministr Karl Peter Bruch, Ministerstvo vnitra a sportu, Mohuč; ministerský rada Dipl.-Ing. Franz Kattler, Ministerstvo vnitra a sportu, Mohuč (Porýní-Falcko, Německo) • zemský rada Doraja Eberle, Salcburská zemská vláda, Salcburk; Dipl.-Ing. Peter Haider, Salcburský institut pro územní plánování a bydlení (SIR), Salcburk (Salcbursko, Rakousko).
 
 
 

Překlad tiráže:
Vydavatel, vlastník a nakladatel: Europäische ARGE Landentwicklungund Dorferneuerung;Bartensteingasse4/16, A-1010 Wien
Redakční tým: Ivona Cimermanová (Slovensko), Beatrix Drago (Bavorsko, Německo), Jan Florian (Česká republika), Arno Frising (Lucembursko), Bernd Gressler (Duryňsko, Německo), Dieter Gubbels (Deutschsprachige Gemeinschaft, Belgie), Henning Kuschnig (Sasko, Německo), Gábor Ónodi (Maďarsko), Michael Schaloske (Severní Porýní-Vestfálsko, Německo), Peter Schawerda (Europäische ARGE Landentwicklung und Dorferneuerung, Vídeň, Rakousko), Karl Trischler (Dolní Rakousy, Rakousko), Ryszard Wilczyński (Opole, Polsko)
Šéfredaktor: Theres Friewald-Hofbauer
Fotografie: Doris Hofbauer a poskytnuté obcemi Blumau, Brontallo, Gaschurn, Incourt, Kuniów, Liptál, Maikammer, Mompach, Nebelschütz, Radenthein, Ramsdorf, Roßbach, Sand in Taufers, Schönbach, Seeham
Fotografie pixelio: Martina Taylor, Helmut Brunken, Volker Innig, Petra Morales, Rainer Sturm, Pambieni, Marco Barnebeck, Danny Schollän
Layout & sazba: bigpoint Werbeagentur
Tisk: Ing. Christian Janetschek, Brunfeldstraße 2, A-3860 Heidenreichstein
Náklad: 3.500 kusů 
Podporováno z prostředků Evropské Unie.