SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova | SPOV - Spolek pro obnovu venkova

Hledání

Hledat:

Aktuality

11. února 2013

Spolek nesouhlasí s návrhem záměru zákona o stavebních úřadech

Předseda Spolku pro obnovu venkova ČR Mgr. Eduard Kavala odeslal ministru pro místní rozvoj Ing. Kamilu Jankovskému dopis, ve kterém uvádí důvody nesouhlasu Spolku s věcným záměrem zákona o stavebních úřadech a možné úspory státu v daném segmentu veřejné správy.
 
 
V Praze 5. února 2013
 
Vážený pane ministře,
 
dopisem ze dne 22. ledna 2013, č. j. 1596/2013-31 jste předložil do meziresortního připomínkového řízení návrh věcného záměru zákona o stavebních úřadech (dále jen "návrh věcného záměru zákona"). I když Spolek pro obnovu venkova České republiky není připomínkovým místem, dovolte, abych Vám v rámci naší standardní spolupráce, potvrzené uzavřenou dohodou, předložil stanovisko našeho Spolku k tomuto záměru:
 
Návrh věcného záměru zákona mění současné nastavení organizace veřejné správy ze spojeného modelu na resortně organizovaný oddělený model v nejsilnějším segmentu agendy, kterou vykonávají kraje a obce v přenesené působnosti. A to v přímém rozporu s doporučením Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 19. května 1999 připravit reformu koncepce veřejné správy spojením státní správy a samosprávy na všech územních úrovních.
 
Navrhovaný model je centralistickou variantou dosaženého stupně subsidiarity (kterou popírá a omezuje), vytržený z kontextu dopadů a vývoje zbývající agendy, vykonávané kraji a obcemi v přenesené působnosti (např. ochrana životního prostředí, přírody a památek, kterými se vůbec nezabývá).
  
Jsme přesvědčeni, že tato varianta je v souhrnu všech částí veřejné správy objektivně dražší, nehledě na to, že znamená popření pozitivního vývoje a zkušeností z celkového nastavení veřejné správy v České republice nejen z posledních více než 10 let, ale v dobových obměnách v menších městech, městysech a obcích fungující od Rakouska-Uherska. Znamenala by také obrovskou (a finančně nákladnou) legislativní práci a organizační změny v obcích a krajích bez zaručeného věcného a finančního efektu, což naprosto neodpovídá současné finanční situaci našeho státu.
 
Pro venkov představuje výrazné riziko vzdalování státní správy od občanů (určování detašovaných pracovišť stavebních úřadů se sídlem v obcích s dosavadními úřady s rozšířenou působností bude v rukou Nejvyššího stavebního úřadu) s nevratným zničením žádoucí zaměstnanosti vzdělaných odborníků ve venkovských obcích.
 
Jedním z hlavních argumentů Ministerstva pro místní rozvoj je tzv. systémová podjatost zaměstnanců zařazených do obecních a krajských úřadů vykonávajících přenesenou působnost v oblasti územního plánování, územního řízení a stavebního řádu (to má odůvodnit zařazení návrhu věcného návrhu zákona do kontextu strategických opatření vlády, omezujících prostředí pro korupci a klientelismus ve veřejné správě). Odborná diskuse k těmto otázkám však nebyla takto uzavřena, o čemž svědčí dosud nepřekonaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2004, č. j. 2 As 21/2004 – 67 (publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 503/2005 a citovaný v návrhu věcného záměru zákona), v němž soud dovodil, že rozhoduje-li obecní úřad v přenesené působnosti o právu či povinnosti obce, nelze bez dalšího usoudit na vyloučení jeho pracovníků pro pochybnosti o jejich nepodjatosti ve smyslu § 9 odst. 1 správního řádu. V porovnání s pozitivy spojeného modelu, považujeme tato rizika za okrajová, v praxi v širším měřítku neprokázaná a rozhodně menší v porovnání s obdobnými riziky v centralistickém modelu.
 
Proto Spolek nemůže s  návrhem věcného záměru zákona souhlasit.
 
Namísto toho doporučujeme vyhodnotit dopady, kterými poslední novela stavebního zákona přispěla ke snížení nákladů státu (např. výrazným zvýšením správních poplatků za úkony ve správním řízení agendy územního plánování a stavebního řádu a zjednodušením některých postupů), bezodkladně přistoupit ke každoročnímu vyhodnocování jednotkových nákladů na typová rozhodnutí, ohlášení a další správní úkony na úrovni úřadů obcí s rozšířenou působnosti s možnou aplikací průměrných dat pro výpočet státního příspěvku pro všechny prvoinstanční stavební úřady (pokud budou náklady neodůvodněně vyšší, půjdou na vrub obce, která zřizuje stavební úřad) a ve výhledu posoudit další možnosti zapojování autorizovaných inspektorů do prověřování technických aspektů rozhodovacích procesů méně náročných staveb než dosud (náklady na část státní správy by se nepřenášely na všechny daňové poplatníky, ale jen na stavebníky, kteří by činnost inspektorů přímo hradili).
 
Paralelně bude možno realizovat tzv. "třetí" etapu reformy veřejné správy, vycházející na straně jedné z principu subsidiarity další decentralizací kompetencí ústředních orgánů státní správy a "zeštíhlováním", rušením a spojováním agend ústředních orgánů na straně druhé. Např. realizovaný záměr spojení ministerstev průmyslu a dopravy by mohl otevřít zamýšlenou integraci speciálních stavebních úřadů do úřadů obecných. Velkých úspor je možné také dosáhnout integrací správních agend územního plánování, životního prostředí a vodního hospodářství na všech úrovních. Praktické zřejmě bude takovou integraci zahájit na úrovni ústředních orgánů a legislativní opatření připravovat tím orgánem, kterému spojená agenda připadne. Taková cesta byla ostatně nastoupena po listopadové revoluci, kdy všechny tyto činnosti vykonávalo tehdy nově zřízené Ministerstvo životního prostředí. V řadě obcí je bezproblémově dosud vykonává jeden odbor, bohužel však s komplikacemi, které vyplývají z prohlubujících se resortních autonomií, které nároky na provádění jednotlivých agend komplikují a tím i zdražují (i to je riziko odděleného modelu). 
 
V úctě
 
Eduard Kavala v. r.